Zamčisko

Hrad Přerovec (Zamčisko)

Na této stránce naleznete všechny dosud publikované informace o pustém hradu Přerovec známým také jako Zámčisko. Smyslem stránky je seznámit širokou veřejnost s tímto zajímavým místem v blízkosti Suchých Lazců.

Hrad Přerovec (Zamčisko), bývalý okres Opava, kraj Moravskoslezský, katastr Mokré Lazce (lokalita Nové Sedlice), 2. polovina XIII. století

Téměř zaniklý hrad. Založen přibl. v 13.-14. stol. Příslušný katastr uváděn r. 1442, hrad však prvně zmiň. až 1492. Velmi sporé zmínky v pramenech. R. 1576 uváděn již jako "pustý zámek Přerovec".

Hrad se poprvé připomíná až roku 1492, nicméně o daném katastru se píše i v roce 1442. Další zmínka je z roku 1513, 1536 a roku 1576 je zmiňován jako "pustý zámek Přerovec". Počátky hradu však spadají zřejmě do 14. století.

Jihovýchodně od Přerovce (horní část Suchých Lazců), která se poprvé uvádí jako součást štítinského statku až r. 1513, je na zalesněném vrchu, jemuž se lidově říká Zámčisko, dodnes zachován val a stopy příkopu. Jsou to pozůstatky po středověkém hradu, jehož vznik můžeme klást pravděpodobně do 14. století. První písemnou zprávu o něm však máme rovněž až z r. 1513, když Volf Stoš z Kounic prodával štítinský statek Matyáši Bystřickému ze Studnic. Tehdy byl již pustý. Naposledy se uvádí v r. 1576 za tehdejších držitelů štítinského statku Cetrysů z Kynšperka. Hrad asi zpustl spolu se vsí Lhotou (zvanou též Lhota Hřivnáčova), ležící pod ním, za česko-uherských válek v 70. letech 15. století. Při archeologickém průzkumu v roce 1971 tu byla nalezena středověká keramika, ostruhy, hroty kopí a hřeby, které jsou uloženy ve Slezském muzeu v Opavě.

zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Severní Morava - 1983, strana 193.

foto zdroj: Kniha obce Nové Sedlice 2007 str. 27.

O zříceninách hradu Přerovec nejedna encyklopedická literatura mlčí, přesto se o něm můžeme dočíst poměrně podrobné informace v knihách v čele s "Hrady českého Slezska". Historie hradu v písemných záznamech začíná až rokem 1492, nicméně o daném katastru se píše i v roce 1442. Další zmínka je z roku 1513, 1536 a roku 1576 je zmiňován "pustý zámek Přerovec". Počátky hradu však spadají zřejmě do XIV. století, případně i do XIII. století, pro které by mohlo nasvědčovat hradní uspořádání a nalezené předměty. Vlastní hradní fortifikace hradu zaujímá lichoběžníkový až trojúhelníkový půdorys obehnaný hlubokým příkopem a mohutným valem. Rozměry hradního areálu jsou přibližně 50x40 metrů. V dnešní době je areál zalesněný, zejména severní část je pokryta novou sadbou jehličnanů a je téměř nepřístupná. Hrad se tyčil na okraji ostrohu poblíž soutoku dvou bezejmenných potoků asi kilometr od stejnojmenné osady.

Pověst o zamčisku: Mezi lidmi existuje pověst o zániku Zamčiska (hrad Přerovec). "V dávných dobách, kdy na Zamčisku ještě žili původní majitelé oplýval hrad bohatstvím a přepychem. Jeho zámečtí pánové byli velmi zámožní, ale také velmi zhýralí a nevážili si obyčejných lidských hodnot. Jejich rozmar vedl až tak daleko, že si nechali vyrábět boty z chleba. A právě díky této neúctě k božímu chlebu, upadla na hrad kletba a hrad se i s jejich Pány propadl na věky pod zem, aby ho již nikdo nenašel. Od té doby nemůže nikdo Zamčisko najít."
(kuriózní je že je skutečně špatně zaznačen v mapě :) (zdroj: pamětnici a rodáci ze Suchých Lazců)

Téměř zaniklý hrad Přerovec se nachází přibližně 7 km jihovýchodně od Opavy. Nejbližší obydlenou lokalitou je stejnojmenná osada, odkud vede k volně přístupnému areálu hradu neznačená cesta. Přístup vede zpočátku po asfaltové cestě údolím bezejmenného potoka, který se u osady Přerovec vlévá do říčky Sedlinky. Asi po kilometru od osady se cesta rozdvojuje a k hradu vede nalevo běžící lesní cesta. Archeologické nálezy kladou počátky hradu do druhé poloviny 13. století, ovšem první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1492. Toho roku přenechal Václav Hřivnáč z Heraltic Petru Stošovi z Kounic na Štítině pustou ves Lhotku, ležící pod hradem. Po Petrově smrti vdova Anna z Drahotuš a Volf z Kounic na Tvorkově prodali roku 1513 hrad s okolo ležícími vesnicemi Matyáši Bystřickému ze Studnic a na Štítině. Po přibližně dvaceti letech Přerovec od Matyáše koupil Jindřich Šíp z Branice. V roce 1576 je hrad zmiňován jako pustý. Areál patrně dřevohlinitého hradu zaujímá lichoběžníkový až trojúhelníkový půdorys obehnaný hlubokým příkopem a mohutným valem. Valy a příkopy jsou dodnes znatelné. Rozměry hradního areálu jsou přibližně 50x40 metrů. Podobu hradu dnes neznáme, jen je jisté, že jeho součástí nebyl bergfrit a proto hlavní obrana spočívala na hradbách. V dnešní době je areál zalesněný, zejména severní část je pokryta novou sadbou jehličnanů a je téměř nepřístupná.

(zdroj: M.K. http://hrady.webgarden.cz/rubriky/p/prerovec)

Historické zmínky o hradu Přerovec v novinách:

Hrad Přerovec pověst o strašidelném kohoutovi - "Nejstarším sídlem byl bezpochyby hrad v lese "Přerovském", kterýž založen zaroveň s Budišovicemi. Podle vypravování lidu zapadl se hrad tento a dlouho pak na tom místě strašilo. Okolojdoucl vídali tam prý o půlnoci kohouta, kterýž neznámým otvorem z podzemí se objevil a - zakokrhav zmizel opět. Kohout ten byl prý úplně černý. (Rozumí se, že to povídačky jsou.) že však na témž místě hrad stál, to dotvrzují na dnešní den udržené avšak velmi vetché již příkopy." pokračovat (celý článek)

Hrad Přerovec (Zamčisko)

Opevnění bylo umístěno na ostrožně klínovitě vybíhající do údolí, v nadmořské výšce 385 m, nad soutokem dvou bezejmenných potoků, které tečou u její jihozápadní a severní paty. Hradbu tvoří jednodílné jádro nepravidelného oválného až lichoběžníkového tvaru s maximálními rozměry 50 x 40 m s následným příkopem a valem. Delší osou je orientováno ve směru východ – západ a k západu taky klesá. Je nerovné s poměrně četnými a někdy i dosti hlubokými depresemi, zvláště v jihovýchodní a východní části. Některé z depresí jsou zřejmě recentního původu a souvisí s prováděnými výkopy (obr. 2).

Na východní straně je opevnění odděleno od mírně stoupajícího hřebene šíjovým příkopem, částečně vylámaným ve skále, který je v těchto místech nejširší. Při vrcholu dosahuje šířky až 15,5 m, u dna pak 2,5 – 3,0 m. Na poměrně obtížně přístupné severní a severozápadní straně, chráněné sráznými svahy ostrožny, je příkop naopak velmi mělký a jen 1,0 – 1,5 m široký. Nevýrazný je zde ovšem i následný val, mající stejnou šířku 1,0 – 1,5 m. Převýšení centrálního plató tu činí 4,0 – 5,0 m, zatímco val převyšuje příkop jen o 0,5 – 0,8 m. V severovýchodním nároží, kde val sílí a plynule přechází ve stoupající terén, je zřejmě také nápadné rozšíření příkopu (obr. 3). Je zcela možné, že právě zde mohla ústit přístupová komunikace vedená v konečném úseku od severovýchodu. Závěrečnou část přístupu k fortifikaci po hřbetu ostrožny by mohla naznačovat novověká alej listnatých stromů. V protější severozápadní zatáčce opevnění je příkop nejspíše druhotně přerušen, pravděpodobně v souvislosti s těžbou dřeva. Ve vyklenutém západním čele je však opět širší – až 7,5 m při vrcholu a maximálně 2,0 m u dna, ale i hlubší – cca 3,0 m. Koruna valu nad strmým srázem je takřka ve stejné výši jako západní část vlastního jádra. Na jihu, kde je fortifikace vcelku nejhůře hájitelná, je val nejmohutnější. Temeno je široké až 3,5 m, příkop při vrcholu 7,0 – 8,0 m a při dně 2,0 – 2,5 m. Příkop je zde také evidentně hlubší než na straně západní; v jihozápadním zaoblení je pozorovatelné schodovité snížení terénu. Přerušení příkopu v šíři 3,0 m přibližně v polovině jeho délky je zřejmě původní a souvisí nejspíše s možností rychlého přístupu na val. Ten se v jihovýchodním nároží přimyká k východním směrem stoupajícímu hřebeni. Typologicky nelze Přerovec jednoznačně zařadit. Jedná se strukturálně o raný typ hradu, u něhož spíše ještě doznívá pozdně hradištní tradice, než se prosazují progresivní prvky hradní architektury. I když nemáme k dispozici jednoznačné archeologické závěry, zdá se, že hrad neměl zděný bergfrit a hlavní tíhu obrany neslo obvodové ohrazení a především příkop se předsunutým valem. V konstrukci budov vnitřní zástavby se ve velké míře uplatňovalo dřevo kombinované s mazanicí. Základní přístup do areálu hradu vedl pravděpodobně z hřebene ostrožny na severovýchodě po mostě přes příkop.
Lidová tradice si opevnění zafixovala jako "Zámčisko" – hradisko u Přerovce, zvané také "šklanné zámčisko". V 16. a 17. století se u Suchých Lazců několikrát připomíná i les zvaný Přerovec.
První nálezy a zřejmě také výkopy byly na Přerovci, patřícímu kdysi do hrabyňského lesního revíru, učiněny již někdy před rokem 1905, neboť podle zápisu datovaného ve Vídni 22. 4. 1905, byly zde získané předměty císařským příkazem propůjčeny bruntálskému muzeu. V roce 1913 prováděl na lokalitě "výzkum" lesmistr Friedel z Hrabině, jehož objevy byly opět uloženy na zámku v Bruntále, v muzeu řádu německých rytířů, který byl v té době vlastníkem pozemku. Slezskému muzeu v Opavě byly postoupeny v roce 1921, ovšem pod podmínkou, že i nadále zůstanou majetkem řádu. Definitivně byly do sbírkového fondu (spolu s některými dalšími předměty označenými jako "starý muzejní majetek") zapsány až v roce 1954. Roku 1915 věnoval opavskému muzeu své nálezy také nadučitel Leo Černín, který na fortifikaci sondoval zřejmě i v roce 1930 a materiál nalezený v hloubce cca 15 cm daroval muzeu roku 1950. L. Černín doprovázel také kustoda opavského muzea ing. V. Kartery, který na Přerovci provedl 16. 9. 1916 úřední výzkum. Vytěžené artefakty se staly součástí archeologických sbírek, stejně jako ty, které muzeum připsal v letech 1920 – 1921. Ojedinělé přírůstky byly převedeny rovněž z muzea Matice opavské.
Keramické artefakty, nalezené v počtu několika desítek kusů, a to výhradně ve zlomcích, představují výrazně jednolitou kolekci. V její tvarové náplni převládají hrnce a hrnky doplněné v menší míře zásobnicovými formami. Džbány, mísy, poklice, případně jiné zástupce kuchyňské keramiky tu postrádáme zcela, což ostatně v plné míře platí i pro další skupiny středověké keramiky.
V okrajové profilaci hrají jednoznačně prim vyšší římsovité okraje, přecházející u některých kusů v prostá okruží (obr. 4; 5); a jiné. Jejich vnější plošky nesou velmi často výzdobu jednoduchou rytou širokou vlnicí či obvodovými rýhami a žlábky, v menší míře pak i šikmými záseky. Spíše ojediněle se s výzdobným motivem setkáváme i na horizontálně seříznutém vrcholu okraje. Obdobné zdobení se uplatňuje i na vlastním těle nádob, nezřídka v kombinaci s charakteristickými mělkými kapkovitými dolíky, eventuálně širokým vseky, umístěnými na přechodu hrdla v tělo. Skladba hliněného těsta je rovněž značně jednotná. Znamená to, že zcela převažuje středně hrubá až jemnější ostřená hmota. Je příznačné, že právě u vyvinutějších tvarů – okruží už není tak kvalitní. Pouze u silnějších střepů zásobnicovité povahy lze rozpoznat nepatrnou příměs drobných zrníček tuhy. Drcený grafit je ovšem ve větší míře zastoupen u klasických zásobnic, které jsou na vnitřní i vnější straně opatřeny engobou hnědobéžových a šedobéžových odstínů. Barva vypálení je převážně šedá, šedohnědá i okrově hnědá. U vyspělejších kusů má pak světlejší šedobéžový až dokonce šedobílý tón.
Korpus více než 140 železných předmětů je poměrně značně rozsáhlý a vcelku i dosti kvalitativní, i když musíme konstatovat, že téměř jednu jeho třetinu tvoří jen hřeby a hřebíky různý typů (38 kusů), související se skupinou stavebního vybavení (celkem 54 kusů). Příznačná pro typ lokality je převaha nálezů, vážících se k výstroji koně a jezdce (62 kusů) a také militárií (13 kusů). Naopak zcela chybí zemědělské nářadí a také řemeslnické nástroje jsou zastoupeny pouze vrtákem a polovinou kovářských kleští. K předmětům osobní výbavy pak řadíme 11 nožů nebo jejich částí, přičemž jeden dlouhý exemplář se střenkou se třemi otvory mohl být jistě použit i jako zbraň. Obecně nože patří k univerzálním nástrojům s mnohoúčelovým využitím. Dvě železné objímky mohou snad souviset s funkcí vozu, dva další předměty nelze blíže identifikovat.
Povšimněme si součástí koňské výstroje. Bylo zaznamenáno 19 celých či ve zlomcích zachovaných podkov různé velikosti (obr. 6:5-6). Všechny jsou bez hmatce a mají převážně úzké, ploché, většinou lichoběžníkové ozuby. Až na jeden extrémně velký případ se čtyřmi otvory jsou na každém rameni opatřeny pouze třemi otvory, jež však nejsou umístěny ve žlábků; ten všechny nalezené kusy postrádají. Jejich převažující část patří k jezdeckým podkovám. Kolekci lze datovat do druhé půle 13. století s možným přesahem do 14. století. Odpovídá to dělení a časovému zařazení slezských exemplářů, provedeném J. Kaźmierczykem, který tento typ podkov řadí do své VI. skupiny.
O významu koně na lokalitě svědčí i množství získaných udidel, a to v celkovém počtu 7 kusů (obr. 6:2-3). Jsou tu zastoupeny typy s kloubovými symetrickými tyčinkovými udítky a s prostými kroužky v prstencových zachycovačích, ale také méně častý typ kloubového udidla, na jehož udítka jsou přímo napojeny kratší postranice (obr. 6:1). Dalších 6 jednoduchých kroužků téměř shodné velikosti přiřazujeme pravděpodobně rovněž k udidlům, jakkoliv jsme si vědomi problematičnosti takového zařazení, zvláště neznáme-li bližší nálezové okolnosti. Obecně lze říci, že uvedené typy udidel jsou charakteristické pro 13. – 15. století, i když prosté tyčinkovité exempláře mohou být ještě starší. K přesnějším chronologickým závěrům nejsou vhodné.

• 

  Obr. 4: Keramické nálezy

• 

  Obr. 5: Okraj zásobnice

• 

  Obr. 6: Železné předměty

• 

  Obr. 7: Železné předměty

• 

  Obr. 8: Železné ostruhy

• 

  Obr. 9: Železný třmen

• 

  Obr. 10: Železné kopí

K odstranění nečistoty z těla koní a k ošetření jejich srsti sloužila hřebla (obr. 6:4), dnes již běžně nalézaný předmět na středověkých lokalitách; ten je zatím také bez určitějšího chronologického významu. Dochovaly se tři neúplné kusy, a to vždy z ozubené pracovní části. Ke koňskému postroji, ale také výstroji jezdce, náleží přezky (obr. 7:1-3, 5-6). Máme k dispozici celkem 16 exemplářů značné tvarové variability, jejichž použití bylo různorodé – od koňských postrojů, kam klademe většinu z nich, přes opasky, řemeny zbraní či brašen, spínání oděvů a obuvi až po upnutí ostruh apod. Přesnější funkční rozlišení je však u většiny nálezů nejisté.
Výstroj jezdce prezentují zejména ostruhy (obr. 8) a třmeny (obr.9). Obě kategorie jsou relativně hojně zastoupeny. Pokud jde o ostruhy, máme k dispozici 7 neúplných kusů velmi podobného provedení. Mírně prohnutá až parabolická raménka půloválného, případně oválného průřezu jsou ukončena jedním kruhovým otvorem. Vcelku krátký rozeklaný krček (cca 2 cm dlouhý) je opatřen na stěžejce spíše menším kolečkem o různém počtu paprsků. Ukončení krčku bylo v některých případech velmi kvalitně plasticky ztvárněno (např. v podobě čtyřlístku). Uvedenými parametry se ostruhy hlásí k exemplářům příznačným zejména pro druhou polovinu 13. a částečně i 14. století, a to na velké části evropského teritoria. Co se týká třmenů, představují dva neúplné a jeden celý poměrně jednoduché kusy, které můžeme klasifikovat jako kruhové tvary s oválným stupadlem a prostým výřezem pro uchycení řemene. Jsou typické opět především pro druhou polovinu 13. století.
K militáriím řadíme hroty šípů, z nichž 5 je s tulejkou, zbývajících 7 (velmi subtilních) je opatřeno řapem a přináleží zcela zjevně střelám luku, určeným nejspíše k lovu. Nepříliš často se vyskytující zbraň reprezentuje i 44,5 cm dlouhé štíhlé kopí – bodlo, rombického průřezu těla s otupenou špicí a úzkou, kratší (možná neúplnou) tulejí o světlosti 1 cm, nesoucí plastickou výzdobu (obr. 10). Tato výzdoba je obdobného provedení jako u jedné z ostruh. Jde jednoznačně o středověký artefakt připomínající dlouhá šídlová kopí používaná ve 13. – 15. století a snad později zvláště pěchotou.
Stavební vybavení je zastoupeno již zmíněnými hřeby a hřebíky, dále jednoramennými skobami, ale i oky s trnem. K uzamykání dveří sloužily klíče tří typů, a to jednoduchý hákovitý klíč (obr. 7:7), dále zásuvné symetrické lopatkovité klíče (obr. 7:4) a konečně otočný klíč s téměř kosočtverečným okem, plným dříkem a profilovanou bradou (obr. 7:9). Se všemi uvedenými typy se můžeme setkat ve 13. i 14. století. K závěsnému třmenovému pružinovému zámku náleží pak dvě neúplné pružiny (obr. 7:8).
Jak je již naznačeno, prezentuje keramický soubor homogenní celek nepříliš širokého časového rozpětí. Existuje názor, že jej lze vřadit do průběhu druhé půle 13. století, když ohlasy pozdně hradištní tradice jsou tu u většiny zlomků ještě víc než zřejmé. U některých artefaktů není vyloučen ani možný přesah do století následujícího, jakkoliv asi nebyl nijak markantní. S uvedeným datováním keramiky koresponduje i časové zařazení kovových předmětů, zvláště pak těch, které jsou z chronologického hlediska přece jen poněkud citlivější, tedy především ostruh, třmenů a podkov.

(zdroj: Pavlína Běláková - Slezská univerzita v Opavě / Filozoficko-Přírodovědecká fakulta)

O hradu Zamčisko
Historie hradu v písemných záznamech začíná až rokem 1492, nicméně o daném katastru se píše i v roce 1442. Další zmínka je z roku 1513, 1536 a roku 1576 je zmiňován pustý zámek Přerovec. Počátky hradu však spadají zřejmě do 14. století, případně i 13. století, pro které by mohlo nasvědčovat hradní uspořádání a nalezené předměty. Vlastní hradní fortifikace hradu zaujímá lichoběžníkový až trojúhelníkový půdorys obehnaný hlubokým příkopem a mohutným valem. Rozměry hradního areálu jsou přibližně 50x40 metrů. V dnešní době je areál zalesněný, zejména severní a severozápadní část je pokryta novou sadbou jehličnanů a je téměř nepřístupná. Centrální plató je natolik zarostlé, že návštěvu doporučuji buď někdy koncem listopadu či brzy zjara. Hrad se tyčil na okraji ostrohu poblíž soutoku dvou bezejmenných potoků asi kilometr od stejnojmenné osady.

(zdroj: http://biblio.hiu.cas.cz/authorities/173440 Kouřil, Pavel, 1950- Bronzová hlavice palcátu z opevněného sídla Přerovce. Kouřil, Pavel. In: Archaeologia historica.)

Zamčisko tvrz hradisko
V blízkosti osady Přerovec stávalo opevnění v nadmořské výšce 385 m nad soutoekm dvou bezejmenných potoků. Opevnění mělo lichoběžníkový tvar s rozměry 50x40m s příkopem a valem. Jedná se o zaniklý ranný typ hradu. Lidová tradice dodnes nazývá místo "Zamčisko". první důkazní nálezy a výkopy byly provedeny před r. 1905 a vykopávky byly pak propůjčeny bruntálskému muzeu. V roce 1913 prováděl výkopy lesmistr Friedel z Hrabyně a nalezené věci pak byly společně přemístěny do Slezského muzea v Opavě. Roku 1915 věnoval Opavě vykopávky pan nadučitel Černín, který nálezy nacházel v hloubce přibližně 15 cm. Tato bohatá sbírka nálezů potvrzuje existenci lokality ve 2. polovině 13. století. Přerovec - hrádek založil patrně rod Benešoviců v 2. pol. 13. století.
První písemná zmínka o existenci ranného hradu pochází z roku 1429, kdy Václav Hřivnáč se nedokázal vyplatit ze zástavy Lhotky Pusté, kteráž leží nad Přerovcem. Po jednání na Zemském sněmu "...tu jistú Lhotku se všem jejie té vsi právem a příslušenstvivem a se všemi hranicemi, což od starodávna příslušely a vymezeny jsú..." Petru Stošovi z Kounic (Zemské desky opavské III, 125-126, č.37).
Podobná situace nastala v roce 1513, kdy Anna z Drahotuš a Volf z Kounic a na Tworkově se rozhodl prodat "...tvrz Štítina a vsi Mokré Lazce a Novosedlice a Přerovec a Lhotky Pusté ... Matyáši Bystřickému ze Studnic" (ZDOp III 166-167, č 139.).
Koncem roku 1536 Markéta ze Studnic přestupuje před zemské úředníky a vyznává, že její zesulý bratr prodal Jindřichovi Šípovi z Brantic "...tverz Ščíčinu s dvorem, ves Mokré Lazce, ves Novosedlice a Přerovec a Lhotky Pusté (ZDOpIV 228-229, č.82.).
Ranný hrad Přerovec mohl být jistým sídelním provizoriem, ale roku 1282, kdy Beneš přesunul centrum panství do Štítiny, pozbývá hrad primárního významu a do konce své existence již jen jistil jižní část panství. (CMD IV, 271-272, č.205.). Při průzkumu zániku hradu byla zjištěna zřetelná požárová vrstva, z čehož vyplývá násilný zánik, a to na počátku 80. let 13. století, případně na přelomu 13. a 14. století.

(zdroj: Kniha obce Nové Sedlice z roku 2007, strana 25.-26.)

Hledání Zamčiska:
Místo se podařilo poměrně bez problémů najít a radost z nálezu snad nemohl zastínit ani fakt, že areál je dnes opravdu velmi zalesněný a částečně prakticky nepřístupný. K jeho lokalizaci snad můžeme dodat pouze to, že údolím bezejmenného potoku, který se u osady Přerovec vlévá do říčky Sedlinky, vede asfaltová cesta, která se asi po kilometru od osady rozdvojuje. Tato výrazná křižovatka není na mapách zakreslena, ale chybějící cesta se dá poměrně dobře odtušit z map, protože sleduje rozsedlinu mezi kopcem se špatně zakresleným hradem a Černým lesem, na jehož okraji Přerovec leží. Na všech mne dostupných mapách je hrad zakreslen těmř o kilomtr západněji na jiném kopci, takže na mapu nespoléhat.

(podařilo se mi k tomuto tématu sehnat i méně seriozní info viz níže.)
Přerovec kdysi zde byl hrad Přerovec - dnes Skleněné hradisko, Je zde možné nalézt zdivo zpečené žárem.

Hrad Přerovec patří k hradům nepříliš známým. Pokud se rozhodnete navštívit jej, nepomůže vám žádná dosud publikovaná turistická mapa. Ne že by na hrad zapoměli a nebyl zakreslen, ale hrad bývá zakreslován na chybný kopec.

Pro milovníky zachovalých mohutných zřícenin také není Přerovec tím správným zástupcem, ovšem o to lépe je dnes možno číst historii vzdálenou již tolik staletí. Na hradě proběhlo několik archeologických výzkumů, které přinesly četné vykopávky, jejichž detailní rozbor můžete najít v knize Hrady českého Slezska, viz literatura. Hrad náležel poměrně vysoce postavenému šlechtici, poněvadž zdejší nálezy byly na svou dobu značně luxusní.

"Podle ufologů a klubu psychotroniky je na hradě možno nalézt zdivo zpečené žárem, říkají mu "Skleněné skalisko"."

zdroj: Klub psychotroniky a UFO tuto informaci, včetně názvu "sklanné hradisko", převzal z knihy Martina Stejskala "Labyrintem tajemna" (Paseka Praha, 1991).

Literatura, ve které se můžete dočíst o hradu Přerovec (Zamčisko)

- KSSPP a OP - Hrady, hradní zříceniny a tvrze Severomoravského kraje Ostrava, 1977
- V. Nekuda, J. Unger - Hrádky a tvrze na Moravě, nakladatelství Blok v Brně, 1981
- Kolektiv - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku – díl Severní Morava, Svoboda, Praha 1983
- Kouřil, Wihoda - Přerovec – k počátkům opevněných šlechtických sídel ve Slezsku (sborník Z pravěku do středověku 1997)
- P. Kouřil, D. Prix, M. Wihoda - Hrady českého Slezska AV ČR v Brně, Brno - Opava 2000

sdílet článek o Zamčisku na
Facebooku

článek o Zamčisku zpracoval pro web
David Závěšický (2015)