Aktuality ze Suchých Lazců

Odborová organisace zaměstnanců ČSD v Jičíně se na výroční schůzi usnesla věnovat místním chudým 500 Kčs, mateřské škole také 500 Kčs, a slezské obci Suchým Lazcům - kmotřenci města 1.000 Kčs.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 5.3.1947, Číslo 54, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Slezsko Jičínu. Pro stálé užší poznávání Slezska slouží Jičínsku i slezským obcím častý styk nejen písiemný, ale i osobní. Upřímná a vzájeinná láska státe roste. Jičín má největší vztah k Suchým Lazcům, kterým je kmotrem. Hlavním úkolem Jičína jest starat se o svého kmotřence a pomáhat mu ze všech sil k lepšímu radostnějšímu životu. Ale Slezané nechtějí být dlužníky. Oplácejí lásku láskou a nedávno poslali Jičinu darem obrazy, které budou umístěny v jičínských měšťanských školách

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 16.1.1947, Číslo 13, strana 4. www.digitalniknihovna.cz

Agrostroj Knotek a Slezsko. Osazenstvo národního podniku Agrostroj - Knotek v Jičíně plně pochopilo v uplynulém roce obtíže, s nimiž je spojen život Slezanů. Již na jaře bylo z Jičína odesláno 25 travních strojů a 5 samovázačů, kdy zaměstnanci závodu odpracovali národní směnu ve prospěch Slezska. Během roku udržovali jičínští dělníci dobré přátelské styky s některými slezskými obcemi. Učinili zájezdy do Slezska, hostili v létě na svůj účet slezské děti, Suchým Lazcům a Kyjovicím poslali po 10.000 Kčs, dále do Slezska poslali 20 kabátů z akce UNRRA, kterých se vzdali v jeho prospěch a konečně pomohli vybudovat mateřskou školu v Kyjovicích, které poslali 4 bedny hraček a 2.500 Kčs.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 3.1.1947, Číslo 2, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Jičínsko pomáhá Slezsku
Akce „Slezsíko vpřed“, která byla pořádána na jaře, vzbudila na Jičínsku veliké pochopeni. Město Jičín se postavilo do řady prvních našich měst, která převzala kmotrovství nad slezskými obcem. Jičínský okres se stal kmotrem dalších dvou obcí ve Slezsku. Nyní před vánocemi byla na Jičínsku ukončena havmí dobrovolná sbírka. Ačkoliv jičínský okres sám potřebuje finanční prostředky, přesto sbírky vynesly značnou sumu. Obcím Slavkov a Kijovice ve Slezsku bylo odevzdáno po 250.000 Kčs. Kromě toho jičínský okres, zároveň přispěl 30.000 Kčs Suchým Lazcům, jejichž kmotrem jest město Jičín.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 10.12.1946, Číslo 282, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Slavné Letnice slezských dědin
Letošní svatodušní svátky byly dostaveníčkem českých měst se slezskými dědinami. Nikdy před tím nepodařilo se sblížiti Čechy se Slezskem tak, jak se to daří akci ZNV Budujeme Slezsko. Do Hlubočce v okrese bíloveckém přijeli v neděli zátupci města Kolína, aby převzali kmotrovství a nabídli slezské obci všestrannou pomoc. Školní děti kolínské poslaly 10.000 Kčs a Národní fronta Žen z Kolína 15.000 Kčs. Město Kolín připravuje větší poněžitv dar pro obec. Téhož dne zavítali do Vršovic jejich kmotři z Uhříněvsi u Prahy. Přijeli na 5 nákladních autech s vlastní kapelou. Přivezli s sebou veliký kámen z památné horv Řípu, který bude základním kamenem při stavbě mateřské školky, jež město Uhřiněves Vršovicím postaví. Také Suché Lazce hostily v neděli svatodušní zaměstnance firmy Knotek z Jičína v Čechách. Dovezli hospodářské stroje a tamní škole a škole v Kyjovicích po 10.000 Kčs. Kromě toho pozvali na prázdniny z každé vesnice 15 dětí, které umístí po 14 dnů v Prachovských skalách a 14 dnů v městě Jičíně. Mor. Třebová převzala kmotrovství v malé slezské dědince Vyškovicích okr. Bílovec. Zástupce Třebové odevzdal 15.000 Kčs na stříkačku hasičského sboru a po shlédnutí škod slíbili jménem města náležitou pomoc.

zdroj: Nová svoboda - deník Komunistické strany Československa pro ostravský kraj, Datum vydání 13.6.1946, Číslo 137, strana 2. www.digitalniknihovna.cz

Slezské děti do Jičína. Město Jičín je kmotrem slezské obce Suchých Lazců. Jičínští pozvali do Jičína na prázdniny 60 slezských dětí, které ubytují jednak v Prachovských skalách, aby malí návštěvníci poznali krásy českého kraje. Také Knotkováci se postarají v létě o několik slezských dětí.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 07.06.1946, Číslo 131, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Suché Lazce ve Slezsku dekují obecné škole v Liherci - Růzodol I.
„Kolik bylo to radostí a veselí. Když jsme se dozvěděli, že máme, my Slezáci, i v českém pohraničí, tolik dobrých a upřímných českých bratří a sester, kteří nám, tak těžce postiženému Slezsku, podávají pomocnou ruku. I my chceme opět vybudovat naše poškozené vesnice v pevnou hradbu proti nepříteli, ale s tím rozdílem, že už nikdy nepřipustíme, aby se opakoval rok 1938. Budeme stati bedlivé na stráži a střežiti naši lidovou, demokratickou republiku. Máme stejné, a společné úkoly, jak Vy tam, tak my zase tady v pohraničí, a jsme na Vás hrdi, že právě ti u Vás jsme získali tak mnoho pochopení pro pomoc našim dětem"
Dále popisuje správa školy, jak byla přechodem fronty těžce poškozena, kolik domů vyhořelo do základů (25), kolik částečně (8), kolik bylo postiženo granáty těžce (34), lehce (95), a všechny ostatní hrůzy třinedělního pobytu ve sklepích, velké ztráty životů (32) atd. Úplně bylo zničeno též vnitřní zařízení školy, učitelská a žákovská knihovna, školní pomůcky a lavice. Ale všichni pracují na nové výstavbě s láskou a důvěrou. A na třicet dětských hlaviček poslalo svá malá poděkování, z nichž vyjímám pro zajímavost též několik výňatků. Dech se ve vás tají, čteti-li jednoduché věty malého prostého slezského hraničářského dítěte:
„Dostali jsme dvě halenky a jedny šaty. Jsem tomu ráda, protože mám všechno shořené. Byli jsme 14 dní ve sklepě. Když jsme vyšli ze sklepa, měli jsme všechno Shořené. U nás ve sklepě na výměnku se udusilo 8 lidí (z toho 4 děti). Babička byla spálena. Byli jsme rádi že jsme si zachránili životy. A proto děkuji vám, vy růžodolské děti, vám, dobré jejich matky a otcové, že jste plně pochopili význam pomocí postiženému Slezsku“
Beru další dopis a musím se i trochu pousmát a pookřeji zřejmě, když čtu: „Chodím též do „Junáku.“ V sobotu půjdeme na výlet do Kyjovic." Z jiného dopisu cítíte zas vůni a radost jara, lepších dnů: „My už tady máme odkvetlé stromy. Budeme mít zralé ovoce.“ Další dopis: „Sděluji: předně nás Němci, vyhnali z majetku. Když jsme se vrátili, Němci nám vše spálili. Živý i mrtvý inventář. Maminka a bratr byli raněni a později zemřeli! K tomu není třeba komentáře. Zabolí vás ovšem další dětské psaní, ve kterém malý Václav vzpomíná, že je tomu právě rok, „kdy jsme prožívali hroznou válku. Odstěhovali jsme se do sklepa, tam jsme čekali na vysvobození a každou minutu smrti." Představte si všichni, kteří čtete tyto řádky, kolik hrůz musily prožít tyto nevinné dětské hlavy během dlouhých 14 dní, kdy i s rodiči očekávali bud osvobození nebo smrt. „Je nás pět dětí a přechodem fronty jsme hodně ztratili" tak žaluje další české slezské dítě. „... a pro maminku boty. Jsem ráda, že si alespoň někdo vzpomněl na tu naši poškozenou a vyhořelou českou obec." Ptám se: Komu ublížila tato děcka, jejich starostliví rodičové, sice chudí, ale poctiví a snaživí a nejvýš čestní? Proč musili být tak krůtě pronásledováni? Mějme my živi všecky tyto křiklavé případy pořád v dobré paměti! Nezapomínejme! Rok je přece dlouhá doba - zde vidíte však, že ani za ten dlouhý rok nebylo možno odstranit napáchané nacistické křivdy a zlo. Pochopte vděčnost postižených za každý příspěvek! Proto naše růžodolské děti vezmou si slezské bratry o prázdninách mezi sebe. Jsem ráda, že jsou to právě zas naše školy, školní děti a jejich rodičové a učitelé, kteří vědí, jakou mají povinnost k postiženým bratrům a sestrám tam v slezském pohraničí! Nezapomínejte jich! Pošlete věcí třeba méně, ale hodnotné, a nezapomeňte, že kdo rychle dává, dvakrát dává! Vedralová

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 28.5.1946, Číslo 123, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Téměř veškeré osazenstvo Východomoravských elektráren pracovalo v neděli 12.8.1945 na obnově elektrického vedení ve válkou zpustošených Suchých Lazcích. Opravili přes 1.000 m dálkového vedení, postavili novou 350 m dlouhou přípojku vysokého napětí do obce, transformační stanici a místní rozvodnou síť v délce 320 m.

zdroj: Digitální knihovna MZK, Rudé právo č.89, 22.8.1945 str.3

Pozdrav rodnému kraji  - Fran Sméja.

Nad těmi dědinami je dnes opět vysoké jarní nebe. Chalupy, pokud ještě nějaké zbyly, naklánějí se přátelsky k sobě a vypravují si o tom, čím naplnil válečný ryk minulé dny a týdny. Samutek si tu podává ruce i se šprýmovnou příhodou. Smrt se pozdravuje se Zrozením, pláč se smíchem. A je tu i tryzeň, bolest, strach, hrůza ... Ale i naděje, víra a radostný výhled do budoucnosti.

Tak žijí v Hrabyni a ve Smolkově, v Suchých i Mokrých Lazcich, ve Stítině a Nových Sedlicích, ve Velké i Pusté Polomi, tak žijí dnes ve všech dědinách na opavské straně, jimiž se přehnala válka.

Její stopy jsou všude patrny a každého, kdo tudy procházi, zraňují ostřim, jaké může míti jen nůž válečného původu.

Ano, lesy už zase zpívají a šumí, potoky a řeky zurčí a klopýtají o kameny, pole se zvedají úrodou a v modrém oblouku nebes jásá neúnavný skřivan, ale srdce člověka, který tu zůstal uprostřed té krásy i zkázy, je nějak zasmušilé a zakřiknuté.

A přece by se mělo radovat a veselit se. Nejstrašnější válka všech válek se skončila, národ je znovu svoboden. Československá republika žije. Bože, jak nedočkavé jsme na tuto chívili čekali! Jak jsme hlasitě i v duchu slibovali, že všechno obětujeme pro vymanění se ze jha hitlerovských katanu! Jen zít jsme chtěli a volně dýchat... A zbavit se jednou pro vždy strachu z Gestapa a dostat se z moci všech zrádců a ničemů. Vědět, že dnes už nikdo z vesnice nebude odvlečen do vězení a do koncentračních táboru, že nikdo z našich nejmilejších neumírá hladem a pod ranami německých zločinců. Dívat se do polí a lesů a vědět přitom, že kolem kráčí jen láska a vítězství Pravdy a Spravedlnosti...

Dnes už se nám všechna ta přání a všechny tužby splnily. Od doby, kdy slezskými lesy i poli se probojovával statečný rudoarmějec k Ostravě a dál do Beskyd, uplynula již hezká řádka dní. Hukot děl a rachot kulometů utichl, nad dědinami lítají jen vlaštovky.

Ano, je to pravda: Jsme svobodni! Slezsko opět zní nejčistší písní, v Opavé, Krnově, v Bruntále i jinde vlají naše, československé prapory. Slezskem prochází neslyšně duch dějin. Dějin spravedlivých i neúprosných k těm, jež se na nich zle provinili.

A to jsou, přátelé veliké a slavné chvíle našeho života soukromého i národního. Za ně jsme chtěli platit vším, co bylo naše. Proto vzhůru hlavy a vesele se pusťme do práce. Chalupu si poslavíme snad lepší, než jsme měli, koně i krávu si koupíme, na hroby našich padlých položíme kytičku chudobek a budeme jásat se skřivanem, co se v blankytu ztráci a k práci přiložíme ruku všude tam, kde toho bude nejvíce zapotřebí.

Pamatujme, že jsme chtěli všechno obětovat pro osvobození své vlasti a uvědomme si, že jsme, až na některé jednotlivce, ztratili jen málo. Tak strašně málo ...

zdroj: Nová svoboda - deník Komunistické strany Československa pro ostravský kraj, Datum vydání 3.6.1945, Číslo 26, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

* Kol. Karel Stibor padesátníkem! V pátek 25. října se dožívá padesáti let života, dlouholetý živnostenský pracovník na Opavsku kol. Karel Stibor, řezník v Suchých Lazcích. Jubilant se narodil v Třinci (Trzinietz) z chudých rodičů a při své houževnatosti a píli se dopracoval slušných výsledků. Zároveň oslavuje 30 roků převzetí řeznické živnosti, kterou vede po celou dobu k úplné spokojenosti místních a okolních občanů. Kol. Stibor se vždy hlásil hrdě k živnostenskému stavu a neochvějně jej hájil a zastával. Byl dlouholetým předsedou bývalé živnostenské strany a dodnes rád vzpomíná na tyto stavovské práce. Jubilant může pohlížeti na své vykonané dílo s uspokojením a hrdostí. Pracoval na svém vytčeném úseku práce poctivě a řádně a dosáhl na něm nesporných úspěchů! Živnostnictvo na Opavsku přeje mu k padesátinám do dalších desítek let pevného zdraví, síly a spokojeného života. — Kř.

zdroj: Moravský deník, Datum vydání 25.10.1940, Číslo 252, strana 2. www.digitalniknihovna.cz, V původním článku je chyba ve jméně Ctibor, správně je Stibor! Viz Hřbitov Suché Lazce - hroby

Původ jména Engliš.
-ml- O původu jména Engliš, Jež se výskytuje v malém počtu na Opavsku, desud jsme nic nevěděli. Nyni jeho význam vysvětluje dr. Kovářík v knize "Penize a politika", jež je vlastně velkým portrétem šestinásebného ministra dr. K. Engliše, rodáka hrabyiiského, nyní guvernéra Národní banky čsl. Pisatel uvádí, že první význačný Engliš v českých dějinách vystupoval v XV. století za husitských bouří. Byl to husita, vlastním jménem Peter Payne, jemuž u nás pro jeho původ říkali Angliš nebo častéji Engliš. Tento Engliš zasáhl silně do tehdejšího vývoje náboženského i politického u nás. Nevíme a nemůžeme zjistiti, je-li snad nějaká souvislost mezi oním a naším novodobým Englišem. Je jisté, že Jméno Engliš neni u nás tuze obvyklé a patrně souvisí nositelé tohoto jména nějak s Anglií. Zda však byla souvislost u rodu našeho Engliše, nelze tak snadno vypátrat, lze-li to vypátrat vůbec. První zjištěná osoba z rodu nynějšího Engliše je jeho praděd František Engliš ze Suchých Lazců č. 17. Ten se narodil někdy v polovici XVIII. století právě v době, kdy Marie Terezie ztrácela převážnou část Slezska. O vzdálenější minulosti tohoto rodu matriky ničeho nepovídají. I když toto jméno vede k domněnce, že byla tu někdy v dávné minulosti jakási souvislost s Anglii, smíme podotknouti, že všechno co lze zjistiti o Englišově rodu, svědčí, že je to rod ryze a dokonale slezský. Když se Karel Engliš (nýnějši guvernér Národní banky) narodil, bylo jeho otci již 63 let. Karel byl třetím dítětem z druhého otcova manželství.

Zdroj: periodikum Pozor, Datum vydání 23.10.1937, Číslo 292, strana 3., www.digitalniknihovna.cz

Školští činitelé a interesovaná veřejnost slezská naléhá již několik let na vhodnou školskou úpravu tak zvaných moravských enkláv, 12 slezských obcí, které ve školských záležitostech jsou podřízeny okresnímu školnímu výboru v Moravské Ostravě, ačkoliv ve všech jiných oborech správních byly po převratu postupně připojeny k nejbližším slezským okresům. Moravské enklávy byly zřízeny v prvé polovici XIV. století, kdy byla některá manství vyňata z léna knížete Mikuláše Opavského a přidělena pravomoci biskupství olomouckého. Tyto slezské obce staly se tak bez přímého územního spojení s Moravou částí země moravské. Tyto poměry jsou neudržitelné a vedou k značným nesnázím, když na příklad obec Slatina ležící 6 a 1/2 km od Bílovce je ve školských záležitostech přidělena Moravské Ostravě, vzdálené 38 km, nebo Jaktař ležící u Opavy je ve školství podřízena rovněž Moravské Ostravě. Ministerstvo školství rozhodlo se konečně připraviti vládní nařízení, kterým hodlá přiděliti 11 moravských enkláv a to Jaktař, Lhotku u Litultovic, Litultovice, Mikolajice, Slavkov, Suché Lazce, Štáblovice, Uhlířov, Vlaštovičky, Dolní Životice a Deštnou (jedinou německou obec) k Opavě a 1 moravskou enklávu obec Slatinu k Bílovci — a podříditi je zároveň právomoci školských úřadů v Opavě, resp. v Bílovci. Při tom nastane ještě změna v tom smyslu, že v enklávách se zruší školské předpisy platné v zemi Moravskoslezské a nabudou platnosti dosavadní předpisy bývalé země slezské, které platí v okres., k nimž budou enklávy připojeny. Tím se škol. spr. zjedn. a sjednotí V enklávách nebude tedy platiti lex Perek, podle něhož musí na Moravě dítě navštěvovati školu podle své národnosti, kdežto ve Slezsku je možnost volného výběru školy. Není třeba míti obav, že by některé české děti v enklávách vstoupily event. do škol německých v případech germanisačního nátlaku hospodářského, protože enklavy jsou mimo německou obec Děrnou, která má německou školu, vesměs české a mají jen české školy.

zdroj: Národní osvobození dne 10.02.1937, ročník 14, číslo 35, www.digitalniknihovna.cz

Před porotou v Opavě zodpovídal se ve středu 38 letý Alois Kaňok z Dobré u Frýdku ze zločinu loupeže, veřejného násilí, z přestupku zákona o tuláctví a z četných přestupků jiných. Kaňok sloužil kdysi jako čeledín na statku v Suchých Lazcích u Opavy, odkud pak odešel, toulal se světem a poctivé práci se vyhýbal na hony. Bezpečnostní orgány jej znají i jako nebezpečného zločince z povolání. Kaňok byl v lednu letošního roku propuštěn z brněnské robotárny, kde ztrávil celý rok a podmínečně byl propuštěn na svobodu. Nato se uchýlil na Zlínsko, kde se živil žebrotou. Letos v červnu po několik dní na
polní cestě mezi obcemi Dvořiskem a Kravařemi u Opavy obtěžoval školou povinná děvčata.
25. června navštívil Kaňok Luskův a Věntusův hostinec v Suchých Lazcích, kde vypil několik sklenic piva a něco rumu, načež se vydal cestou do polí. U kříže na cestě mezi Komárovém a Suchými Lazcemi potkal učitelku Annu Šitavancovou, kterou zastavil. Nejdříve ji obtěžoval, načež se na ni vrhl, svalil ji k zemi a snažil se ji znásilnit. Šitavancová volala na pomoc, nikdo však volání neslyšel, ježto cesta byla liduprázdná. Napadená svedla s Kaňokem zápas a když tento viděl, že s ní ničeho nesvede, vytrhl jí tašku se 120 Kč z ruky a dal se na útěk do polí. Šitavancová hlásila případ četnictvu v Komárově a za čtyři hodiny po činu byl Kaňok v Koutech na Hlučínsku dopaden. Věci, které uloupil učitelce Šitavancové, byly u něho nalezeny. Porota ho uznala vinným a soud vyměřil mu 6 roků těžkého žaláře.

zdroj: Moravský deník, Datum vydání 9.10.1936, Číslo 235, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Okénko do sokolských jednot.
ef — Hrabyně, 2. července.
Sokol Štítina založil před nedávnem pobočku v Suchých Lazcích. Nové sokolské pobočce dostává se v jejích těžkých začátcích hojné podpory z okolních jednot. Sokol Štítina sehrál tam o svátcích velikonočních Langrovu „Jízdní hlídku" a Sokol Komárov v neděli 26. dubna veselohru „U bílého koníčka". Před divadelním představením dne 26. dubna vzpomněl památky Štefáníkovy smrti vhodným proslovem br. Jar. Řehulka ze Smolkova.
— Sokol Mokré Lazce má hodné členů a činovníků ze sousední obce Lhoty. V poslední době uvažují tito členové o založení vlastního sokolského hnízda ve Lhoté.
— V Horní Lhotě založena byla 21. května sokolská pobočka Dol. Lhoty. K založeni sešlo se 180 účastníků z Horní Lhoty, Dolní Lhoty, Velké Polomi, Pleané, Budišovic a Klimkovic. Schůzi řídil br. Josef Švidrnoch, starosta z Dolní Lhoty. Slavnostní projevy učinili br. ing. Běhounek za III. okrsek a s. M. Rosolová, ředitelka hospodyňské školy v Klimkovicích. Na programu byly také sborky pěveckého sdruženi Sokola Velká Polom, recitace a skupiny dorostenců a žactva z Horní Lhoty. Nová pobočka čítá 24 mužů a 12 žen. Starostou byl zvolen br. Frant. Hrbáč, náčelníkem br. Lad. Drastich a vzdělavatelem br. Kučera.
— Sokol Velká Polom konal slavnostní vamou hromadu na oslavu 251etšho trváni jednoty. Dlouholetý starosta br. Boh. Vašek vzpomněl v krásném projevu velikých obtíží mladých nadšenců, zakládajících jednotu v době, kdy germazusace na Opavsku byla na velikém postupu.

zdroj: Národní listy, Datum vydání 2.7.1936, Číslo 180, strana 4. www.digitalniknihovna.cz

Sokolovsko
V župě Moravskoslezské přibývá sokolských jednot. Župa Moravskoslezská je matkou velmi plodnou nejen pokud se týče trvalého přírustku členstva, ale i nových sokolských hnízd. Po Novém roce přibyly ke 104 jednotám další dvě pobočky. Stalo se ve stejnou neděli dne 23. února. Jsou to: Jistebník (mateřská jednota Košatka) v VII. okrsku a Suché Lazce (mateřská jednota Štítina) v okrsku I. Zejména I. okrsek (opavský) založil v poslední době řadu nových poboček a vznik dalších se ještě hlásí.

zdroj: Pozor - deník, Datum vydání 12.3.1936, Číslo 71, strana 5. www.digitalniknihovna.cz