Aktuality ze Suchých Lazců

Chytilův úplný adresář Moravy a Slezska. Sv. 1, část 2, Slezsk. Autor: Alois Chytil, 1925

Suché Lazce.
Osada: Kravařov. Obyv. 1057; C. 1034, N. 11, 1. 3, ciz. 9.
F Komárov, P. Tf Štítina, Zst Štítina a Komárov, St Opava vých. nádr., pro osadu Kravařov Š Komárov.
Majetek obce: dům č. 9, škola, pastvin a cest 6-48 ha - Dluhy Kč 25.000 - Přirážky ob. 385% a 209% činž. - Dávka ze zábav Kč 5000.
Starosta: Bialý Jan, havíř - nám. Kubín Arnošt, obch. - radní: Směja Frant., důlní - Reichel Gustav, host. - Prokša Jan, chalup. - Malík Ant., horník - Ust. 30./9. 1923 - ob. taj. Šitavanc Kar. - ob. sl. Jelonek Ludv.
Místní školní výbor: př. Bialý Jan, chalup.
Obecná škola III tř.: spr. Šitavanc Kar. - učit.: Šitavancová Anna, def. - Černínova Marie, zat. - Janíčková Ludmila, ind.
Porodní asist.: Hranošová Marie - Skuplíková Hedvika.
Velkostatek: dvůr Kravařov, maj. Rád německých rytířů, viz Olomouc - Hanák Ant., šafář.
Rolníci: Bala Rudolf - Dener Tomáš - Halška Eduard - Halška Fr. - Halška Jos. - Halška Rich. - Halška Vine. - Hanák Rudolf - Kaštovský Jan - Laryš Jan - Luska Jos. - Meixner Ant. - Meixner Fr. - Plachky Jar. - Reichel Gust. - Skuplík Reinhold - Sonek Jan - Strakoš Alex. - Stuchlík Karel - Stuchlíková Dorota - Šeděnka Jos. - Steyer Jos. - Vašek Tomáš - Wítek Adolf.
Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo pro Suché Lazce a okolí, z. sp. s r. ob. Předst.: př. Válek Jan - čl: Směja Emil - Směja Čeněk - Slaný Bohumil, vs. zedníci - úč. Směja Čeněk - pokl Směja Emil - Podp. př. a úč. - Podíly ä Kč 100-.
Hostince: Luska Jos. - Pfleger Čeněk - Reichel Aus. - Věntus Ant.
Kolář: Měch Fr.
Kovář: Pchálek Jan.
Krejčí: Balla Jan - Luska Stan. - Meixner Frant. - Lysek Jos. - Pchálek Adolf.
Obchod: cukrovinkami: Nálepková Anna - Zídková Ant.,
dobytkem: Kubín Arnošt (černým) - Kubín Lnu1 v..{chov. vepři) - Píka Ant.,
drůbeží: Laryšová Lucie - Nálepková Anna 0 mlékem a máslem),
pivem: Hanke Bedř. (i sod. vodou) - Onderka Rud. - Volná Emilie,
srnís. zb.: Fil. potrav. družstva „Budoucnost" v Mor. Ostravě - skl. Jaroš Fr. - Murcek Jos. - Stuchlíková Hedv.
výrobky hospodářskými: Zídková Ant. (i drůbeží).
Obuvníci: Hán Štěn - Kašing Boh.
Podnikatel staveb: Lacheta Leop.
Řezníci: Meixner Ant. - Stibor Kar.
Stavitel: Laifert Gustav.
Stolař: Volný Jos.
Trafika: Hanke Bedř.
Spolkv a Dolit, org.: D. T. J. - Sb. dobr. has. - Hospodářský sp. - Div. sp. „Palacký" - Lidová venkov, omladina - Str.: soc. dem. - rep. - lid.

zdroj: www.digitalniknihovna.cz

Ze Suchých Lazců. (Opožděno.) Dramatický odbor místní DTJ sehrál dne 19. a 26. srpna 1923 divadelní hru "Ondráš, pán Lysé hory" v přírodě. Hra byla provedena na vkusně upravené scéně celkem zdařile, o čemž svědčil potlesk obecenstva po každém dějství. Počasí nebylo příznivé, zvláště dne 19., také návštěva nebyla taková, jak bychom si přáli, ač jinak byla dosti dobrou. Nenašlo se dosti porozumění ve vlastních řadách, jak pro návštěvu, tak i pro svépomoc. Za obětavost náleží dík soudr. Em. Měchoví a Frt. Malíkoví z Pozdvihova a sl. Am. Vaškové a Hedv. Volné, jakož i všem členům dramatického odboru, kteří mají zásluhu o toto představení. Nedali se zastrašili žádnými překážkami a s chutí podjali se tak těžkého úkolu a také se zdarem jej uskutečnili. Máme ovšem ještě mnoho doháněti a proto do práce v nastávající divadelní sezóně, kdy se můžeme i v tom směru zdokonaliti. Zdar! Vychovatel.

zdroj: Jednotář, věstník VIII. kraje Dělnických tělocvičných jednot, Číslo 18, Ročník 4. digitalniknihovna.cz

Psáno dne 3. července 1922

Kaple tato postavena byla r. 1725, přesnějších záznamů o její stavbě nemáme žádných.
Oprava tato provedena, tj. nová střecha věžka obloukovitý strop - starý byl nízký a rovný,- podlaha pavlač. Provedeno usnesení obecního zastupitelstva, finanční komisi a též na schůzi občanu.
Ceny materiálů; mzdy dělníků
1m3 dřeva 160 Kč; za hodinu zedník 3.50
1m3 desek 380 Kč; za hodinu tesař 4.50
1m3 fošen 550 Kč; za hodinu nádenník 2.80
1m2 břidly s přikrytím 22 Kč; za hodinu pokrývač 5.50
1000 cihel 350 Kč; za hodinu v městě zedník 5.50
1m2 dlaždiček 28 Kč; za hodinu v městě obkladač 5.50

Dovoz materiálu: Přivezli rolníci postupně - zdarma. Byla provedena zbírka na tuto opravu, sebralo se 4692 Kč z fondu pro opravu kaple, 826 Kč z odkazu Jana Lusky čísl. 19, 1000 Kč, ostatní z obecního rozpočtu poněvadž oprava tato bude stát asi 18 až 20 tisíc.
Stavbu tuto provádí Lacheta Leopold čís. 120 v Suchých Lazcích, podnikatel staveb.

Záznam životních potřeb
1 liter mléka 3 Kč; 1q rži a žita 320
1 kg másla 40 Kč; 1 q pšenice 250
1 Kg cukru 7 Kč; 1q ječmene 220
1 kg mouky režné 4.10 Kč; 1q ovsa 300
1 kg mouky žitné 5.20 Kč; 1q sena 350
1 kg masa hovězího 14 Kč; 1q slámy 120
1 kg masa vepřového 24 Kč; 1m uhlí 56
1 kg slaniny u řezníka 32 Kč
1 kg slaniny v konzumu 20 Kč
1 kg sádla v konzumu 19 Kč

Drahota tato jest co následek světové války z r. 1914 až 1918. Poněvadž rok 1921 byl suchý a příliš parný a roku 1922 taktéž suchý jest velký nedostatek vody, která se dováží z potoka u Přerovce. Obecní zastupitelstvo se skládá z 18ti členů v němž mají politické strany zastoupení: Českoslov. sociální demokraté 8 členů, lidovci 5, agrární 2, občanská strana osady Kravařova 3 členy.
Příštímu občanstvu provolává "Práci zdar!"
Starosta obce Bialý Jan, chalupník čís. 24, horník a zvolen co zástupce dělnictva a méněmajetných.

Mohlo by vás také zajímat:
- Historické fotografie kaple Andělů strážných Suché Lazce
- aktuality kategorie Historické aktuality

zdroj: kopie z kopirky od Dušana F. Konečného, zpracoval a přepsal D. Závěšický 2.11.2019, kde se nacházi originál: není známo

XI. obvod DTJ. konal 5. června 1922 vycházku do Dobroslavic. Následkem deštného počasí dostavily se jenom tyto jednoty: Plesná s 30 členy, Chabičov s 38, Velká Polomí s 31, Horní Lhota s 2.5, Malá Lhota a Čabysov s 26. Místní hudba odvedla žactvo na výletistě a zpět, když před tím žáci a žačky DTJ. Plesná přednesli básně. Taktéž žačky DTJ. Chabičov-Háj přednesly za dozoru svého vychovatele řadu recitací. Všichni byli odměňování potleskem. K veřejnosti pak promluvil soudruh obvodní vychovatel Stepán! Řezač, který se zmínil o místních svízelných poměrech, hlavně u výchovy žactva. Mládež se pak rozešla domů. Ne množství, ale obětavost a pohotovost zde působila. Žactvo z Horní Lhoty a Čabysova vykonalo kus obětavého pochodu tam a zpět v děši — zatím co členové blízkých jednot zůsíali doma. — Třetí tajná obvodní vycházka (západní jednoty), konala se v neděli 11. června a brala se dvěma proudy. První proud tvořila jednota Nové Sedlice, která vyšla ráno o 6. hod. a ubírala se přes Komárov a Kylešovice ku Šibeničnímu vrchu za Opavou, kde měla čekat na Kateřinky. Šli s doprovodem hudby. Proteze Kateřinky byly půl hodiny zpožděné, nechali písemnou zpravu na stromě a ubírali se ku Brance.

Druhý proud DTJ. Suché Lazce vyšel takéž o 6. hod. ráno a při cestě z Podvíhova přidala se část této jednoty k ním, načež polní cestou brali se ku Raduni za doprovodu hudby. V Raduni připojili se k ním jednotlivci této jednoty a celý proud ubíral se dále přes Vršovice (kde zůstali téměř všichni doma (k vůli posvícení) a Chvalíkovice ku Brance. Ve skále před Brankou byl půlhodinový odpočínek. V Brance se srazily oba proudy a počkaly na Kateřinky a Hradec-Podolí, odkud se pak v mohutném proudu v 10 hodin dopoledne s dvěmi hudbami a dorostenskými prapory brali do restaurace před nádražím, kde byl do 11. hod. koncert. Tam došly pak Žimrovice. Soudruzi z Hradce přinesli rudý prapor a v půl 12 hod. dop. dorazily jednoty před tělocvičnu jednoty v Hradci. Žactvo si prolhédlo zámek, v němž pro déšť zůstalo do 2. hod a kolem 3. hod., když již značná část jednot po zábavě, recitacích a básních v Hoffmanově sálu odjela, šly zbývající jednoty v průvodu s hudbami do Žimrovic. Tam přibyla třetí hudba a v mamfestačním průvodu přes vesnici a zpět přicházíme na vyletiště, kde nás po rozejití se překvapil déšť. V Žimrovicích prohlédl si naše žactvo senátor soudr. Dr. Witt a tajemník Pulec, načež nastal rozchod. Účast jednot na vycházce: Suché Lazce 35, Podvihov 14, Vršovice-Raduň 17, Kateřinky 20, Žimrovice 36, Nové Sedlice 50, Hradec-Podolí 41. Z toho členů 82, členek 12, dorostenců 20, dorostenek 5, žáků 75 a žaček 20. Krojovaných členů 15. Dohromady 215 příslušníků DTJ, mimo asi rovněž tak velkého počtu soudruhů a příznivců z pol. organisací. Vedoucí byli: z členstva soudr. Směja, z členek soudr. Kubešová Jos., žačka Šimonová Emma, všichni ze Suchých Lazců, dorost vedl soudr. Vicha z Hradce, žáky soudr. Rygel z N. Sedlic. Obětavost všech, jak hudebníků, soudruhů ze Suchých Lazců a Nových Sedlic, tak pořadatelů byla při tomto podniku neocenitelná. Účastníci, od žactva a žaček počínaje a členstvem konče, byli úplně spokojení a nic si nedělali z celodenního vysilujícího pochodu. Nové Sedlice a Suché Lazce došly domů kolem 8. hod. večerní. Máme za sebou podnik, který vzbudil všude pochopitelný rozruch. Nebýt odpoledního deště, byla by manifestace ještě účinnější. Ukázali jsme se zase jednou — že jsme zde, že žijem a rostem ku prospěchu všeho dělnictva. Buď dík všem, kdož jste se o zdar vycházky přičinili. — Za obvodní výchovný sbor Drozdek L.

zdroj: Jednotář, podnázev: věstník VIII. kraje Dělnických tělocvičných jednot, Datum vydání 5.6.1922, Číslo 12-13., strana 6, 7. http://camea.svkos.cz

BESÍDKA. AD. E. VAŠEK: Bezručův rodokmen.

"Zpomínám: Opa... břehem topoly ...
do mostu sivých spěl poli pruh ...
tam šel před lety děd můj po poli
a rukou těžkou obracel pluh.

Smím věřit lidem učeným oněm,
co praví: "žití vrací se v kruh" —
půjdu též jednou ta hnědým koněm,
nad čelem slunce, pod rukou pluh?"
(Petr Bezruč v básni "Pluh".)

1. Tyto dojemné a výrazné verše Bezručovy byly mi pobídkou, že Jsem — o velikonocích r. 1918 prohlédl matriky na komárovské faře (u Opavy), jež jdou nazpět do počátku 18. století, abych zjistil dokumentárně skutečný podklad jeho velikolepé básně. Výsledky, jež pokládám za důležité pro leckterá vysvětleni básníkova života i díla, ponejprv zdezděluji s veřejností. Kořeny Bezručova rodu tkví v selské půdě slezského venkova. Teprv otce Bezručův, prof. Antonín Vašek (+1880 v Brně) náleží svým působením městu.
2. Bezručův rodokmen bylo mně možno vystopovati zpět až k r. 1707, kdy Jakub, vlastni syn "zbožně zemřelého" Václava Puchara z Velkých Hoštic (na dnešním Hlučlnsku) bere si za manželku Magdalenu, vlastní dceru Jana Vaška z Komárova. Jan Vašek byl by tedy nejstarší předek Bezručův, pokud je možno vysledovati v matrikách komárovských.
3. Syn Janův Joachim žení se r. 1721 (10. XI.) s Kateřinou Sosnovou a má celkem 6 děti (Kateřinu, Jana, Šebestiána, Rosinu, Evu a Marinu). Šebestian jako mladší hospodaří na zahradnickém gruntu na č. 32 a umírá 1779 u věku 52 let, kdežto jeho otec Joachim zemřel 6 let před tím jako stařec 86letý (pochován 2. května 1773).
4. Jan Vašek, který se ujal gruntu a oženil se (3. května 1750) s počestnou pannou Marinou, legitimní dcerou Jiřího Horáka, měl od r. 1751 až 1766 rovněž 6 děti, Jakuba (* 1751), Jana (* 1754), Annu, Marinu, Theresil a Jiřího (* 1766). Z těchto synů Jan dle Praskových Rodáků z Opavska a Frýdecka z r. 1885 vysvěcen na kněze r. 1782, načež byl kooperatorem v Opavě a v letech 1799 - 1801 správcem ve Špachově (Leskovci), kdež zemřel. Z ostatních dvou synů okupuje však statek
5. Jiří Vašek, neboť dne 13. listopadu 1787 se žení jako 21letý s Marii Annou, dcerou Ignáce Sosny, 19letou, a má pak v letech 1789 - 1801 sedm dětí: Veroniku, Jakuba, Prokopa, Jana, Kateřinu, Prokopa, Lukáše, Šimona, Marianu.
6. Z těchto synů se oženil Jan, narozený roku 1792 jako 28letý dne 14. listopadu 1820 s Terezii, dcerou Martina Plachkého, domkaře ze Suchých Lazec se schválením rodičů, bylať nevěsta — 15letá. Tuto Terezii jsem ještě poznal r. 1890, když jsme se do sídla svých předků, do Komárova, přestěhovali z Hrabyně, kde otec byl nadučitelem. Terezie Vašková zemřela brzy po té.
7. Je zajímavé, že jak Jakub, narozený r. 1751, tak Jakub Prokop, narozený r. 1790, z Komárova mizí. Je skoro jistě, že jeden z těch Jakubů se přestěhoval do Háje, do selské kolonie, vzniklé z pozemků opavského kláštera Klárisek, jako v nekrologu o prof. Antonínu Vaškovi (v Op. Týd. 1880) psal Vinc. Prasek. Který by to tedy Jakub byl, na tu chvíti nepodařila se ml dosuď zjistit. Dopsal Jsem v té věci prof. Zukalovi, jenž s prof. A. Vaškem, otcem Petra Bezruce, působil v Opavě od r. 1863, byl jeho dobrým přítelem, zastával ho v redakci a zanášel se i podrobně kulturní historii slezskou. Prof. Zukal mi mezi Jiným odpověděl: "O rodičích prof. Vaška nic nevím. Tolik jsem slýchal, že háječtí V-ové pošli z Komárova. Zapsáno mám, že r. 1789 ještě v Háji nebyli, ale r. 1807 již tam měl usedlost Jakub Vašek, tuším děd prof. Antonína." Fakt, že v Háji, přifařeném do Velké Polomí, seděl Jakub Vašek, potvrdil mi na mou žádost svými výpisky z velkopolomské matriky bratranec JUDr Ladislav Vašek (t. č. v Praze), bohužel, výpisků pro tu chvíli nemám po ruce, takže nemohu uvésti podrobnosti. Jednalo by se tedy, který to Jakub Vašek založil hájeckou linií, zda ten, který se narodil r. 1751, či jeho synovec, narozený r. 1789. V prvním případě byl by Jiří (nar. r. 1766, zemř. 1839), v druhém případě pak Jan (nar. r. 1792) dalším udržovatelem linie komárovské.
8. Přítel Bezručův, nadučitel Čeněk Kanclíř ve Slezském letáčku, vydaném k padesátým narozeninám Petra Bezruce v Opavě, konstatuje že "nemálo trápí stařečky (tak si totiž dá říkat náš básník), že v Komárově č. 5, kde byli jeho předkově, jsou nyní Sonntatagové — Nordmarkářl". Byl bych rád. kdybych mohl zhostit našeho milého básníka toho trapného pocitu, že byl asi mylně informován, nebot na gruntě č. 5 seděli Vaškové, pak že se tam přiženil komárovský rektor Chlápek a nyní že drží grunt Vicherkové, kteří jej byli odkoupili. Ale ani na onom domnělém gruntě nesedí už Sonntagové.

Z bájecké linie narodil se tedy mezi 11 dětmi i prof. Antonín Vašek, buditel svého lidu, slezský Havlíček, který v letech 1861 - 1865 vydával roztomilý a první český časopis ve Slezsku "Opavský Besedník". Prof. Zukal píše: »Když jsem přišel do Opavy (1863), vzal mě prof. Vašek k sobě do bytu, přepustiv mi jednu jizbu. Pomáhal jsem mu při vydávání "Op. Besedníka*, který však koncem r. 1865 pro finanční nesnáze zanikl. R. 1866 se prof. V. oženil, načež jsme se bytem rozešli. Prof. V. byl povahy přímé, sokolského vzletu, měli jsme se velmi rádi ..."
Když prof. Antonín V. ještě v Olomouci studoval, vzbuzoval respekt u spolužáků, poněvadž byl prý velký a nebojácný Slovan. Když pak byl profesorem, rád se toulal po polích a honil zvěř. Proto se mu opavští Němci chtěli nejvíc pomstit, když jeho honícímu psu Fylaxovi usekli ocas ...
V Opavě také — rok po svatbě — 15. září 1867 narodil se Vladimír, jako syn prvorozený, básník to Petr Bezruč. Další jeho sourozenci jsou: Ladislav, Olga, Otakar, Helena a Antonín.

Zdroj: Svoboda - moravskoslovenský deník, Datum vydání 25.3.1922, Číslo 72, strana 1., 2., www.digitalniknihovna.cz

Ze Suchých Lazců. (Poděkování.) Správa obecné školy v Suchých Lazcích děkuje srdečně všem, kdo přispěli ke zdaru pěkné vánoční nadílky, která provedena byla dne 18. prosince 1921 ve škole. Zvláště děkuje hasičskému spolku, Dělnické tělocvičné jednotě a politické organisaci sociálně demokratické za značné peněžité dary.

Ze Suchých Lazec. Letoší divadelní sezónu zahájila naše drobotina dne 11. prosince 1921 provedením div. hry "Honza v zakletém zámku". Až milo bylo se podívati, jak se ti malincí tužili. Odměnou za jejich námahu byl jim potlesk obecenstva. Zásluhu o zdařilé provedení hry má soudr. Čeněk Směja I. Doufáme, že opětně v brzku uhlídáme naši drobotinu na prknech jeviště.
Dne 26. prosince sehrál vzdělávací a divadelní odbor Dělnické tělovýchovné jednoty divadelní hru "Cikánka a její děti" a "Radostné shledání". Hry byly provedeny nad očekávání zdařile, režii vedl člen politické organisace soudr. Jan Lacheta, který rovněž provedl malbu dekorací s touto hrou souvisejících. Touto cestou děkujeme soudr. Lachetovi za jeho obětavost a doufáme, že se nadále bude věnovati práci pro dobro D. T. J. s heslem "Pro všechny, ni zisk, ni slávu". Členové a členky D. T. J., doufáme, že zachováte vždy pohotovost pro věc dobrou, ne pro nás, ale pro naši drobotinu, která v brzku bude státi na onom místě, na kterém stojíte dnes vy.
Dělnická tělocvičná jednota pořádá v sobotu 31. prosince Sylvestrovský večírek s bohatým programem. O hojnou návštěvu prosí výbor.

zdroj: Opavan - list českoslov. sociálně demokratické strany ve Slezsku a Ratibořsku, Číslo 53, Ročník 2, digitalniknihovna.cz

Ze Suchých Lazec. Oslava tříletého výročí naší samostatnosti vyjádřena byla u nás velice důstojně. V pátek o 2. hod. odpoledne konala se slavnostní plenární schůze, na které o významu 28. října promluvil starosta soudr. Bialý. Večer uspořádal vzdělavací odbor D. T. J. slavnost, na které vzdán hold pres. Masarykovi. Na slavnosti předneseny četné básně a bouřlivý potlesk byl odměnou naši milé mládeži. Další program byl vyplněn čísly hudebními kroužkem tamburašů D. T. J. ze Zábřeha n. O. Skvělý přednes hudebních čísel posluchačstvo přímo uchvátil. Nemohlo se kroužku dostati většího uznání nad pohled na přímo zbožně naslouchající obecenstvo. Dělnické těl. jednotě, tak i kroužku tamburašů nutno vzdáti dik za to, že mohli jsme v naší dělnické obci slyšeti věc krásnou a zušlechťující. Všichni přítomni soudruzi, kteří brali na celé slavnosti účast, dokumentovali svou politickou vyspělost, ale i jejich pevnou vůli, že v žádné době neopustí své republiky a v případě nutnosti přinesou každou oběť, nutnou k odrazení reakce, ohrožující výsledky revoluce roku 1918.

Zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 10.11.1921, číslo 46, ročník: 2, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Slavnost kácení máje u nás se nad očekávání vydařila. Z různých stran byly podnikány různé kroky ku znemožnní slavnosti, kterou pořádala naše Dělnická tělovýchovná jednota. Znemožniti chtěli slavnost tím, že v noci 21. května (1921) z pátku na sobotu dopustili se nanejvýš hanebného činu, máj převrhli. Již od jeho postavení hlasy se ozývaly z jiných míst, že bude zvrácen a proto dobře víme kde hledat viníky. Ráno naší lidé z Lazců zpozorovali, že krásný máj leží s ulomeným vrcholem na zemi. Všeobecné rozhořčení zmocnilo se samozdřejmě našich lidí kteří odsuzovali hanebné jednání zbbělých protivníků a bez agitace byli jednoho názoru, že těm krátkozrakým fungličkářům ukázat nutno, že jsou krátcí proti nám v obci. A tak na druhý den stály místo jednoho  - pojednou máje dva. Starý s přeraženou hlavou dostal černou stuhu a nový postaven vedle něho s dvěma rudými praporky, které jako symbol nás hlásaly všem naši vůli rozhodnutí - postoupiti boj z kýmkoli, kdo by na nás takto dorážel. A tak v neděli sešlo se občanstvo ku slavnosti - opakující staroslovanské zvyky - za doprovodu hudby. V nádherných krojích šly naše dívenky a celá svatba i "s novomanžely" a různá družina od cikánské rodiny, policisté, hajní, židi, pitvorní šašci a všechno obecenstvo ku máji na náměstí, kde po řečích soudruhů Malíka a Lachety slavnost pokračovala. Přítomní škůdci byli řečmi strašne zaraženi, což nejedna zrůdná barda a nos i obočí pozorovalo. Div že jich mrtvice neranila, když jim celé obecenstvo provolávalo třikrát hanbu. Upírají nám národní slavnosti, protože jsme mezinárodní. V roce 1918 byl zde vyvěšen plakát, na němž namalována smrt a pod ní slova: "Nevolte sociální demokraty, neboť oni jsou škůdci národa českého" a proto zcela správně řekl soudruh Malík, když se tázal: "Kdo jest větší škůdce národa, ten který se vzpírá a vzpírá odvádět předepsaný kontingent na úrok národa kefad a kašle na zákony republiky, anebo ten, který v potu tváře vydělává svými deseti prsty denní chléb a pro blaho národa pracuje?" - Že se zlobí n to dnes? Kdo může za to? Naše mnohé matky se pamatují ještě dobře na to, že mnohý a mnohý sedlák né zrovna křesťansky k ním se zachoval. Dostali jen to, co po zásluze patříte! Ať se neschovavájí vlastenectvím, jejich vlastenectví jde až po kapsu. - Pořad slavnosti se všem zamlouval i odpůrcům, těmto až na ty proslovy a doslov, které lezly na kůži. Slavnost skončila doslovem soudr. Drozdek z Velké Polomě, který na přání soudruhů se na slavnost dostavil. Plně potvrdil vývody soudruhů Malíka a Lachety a nabádal soudružskou veřejnost ku semknutí, ku spolupráci, ku zlosti odpůrců. Po zahrání Písně práce slavnost ukončena. Děkujeme naším děvčatům i hochům všem těm, kteří se o sdar slavnosti přičinili. Hlavně prosíme naše matky, aby nezabraňovaly svým dceruškám docházeti do cvičení, aby jednota zkvétala a ne tkvěla na mrtvém bodě. Při dobré vůli vše půjde a ukážeme takto, že my máme svou národnost nejenom v ústech, ale i v činnech. Voláme Vás ku spolupráci a této provoláváme mnoho zdaru. k. k.

Zdroj: periodikum "Rudý kraj" z 11.6.1921

Ze Suchých Lazců. Na valné hromadě Dělnické tělocvičné jednoty zvoleni následující funkcionáři: starostou Směja Čeněk I., místostarostou Holuša Čeněk, vychovatelem Ant. Malík, náčelníkem Josef Slaný, mistonáčelníkem Směja Čeněk, jednatelem Josef Sukeník, pokladníkem Josef Žůrek; do výboru: Bialý Jan, Střílka Josef, Halška Rudolf, Stalmach Josef, Myslivcová Ludmila, Žídková Josefa; revisory: Ulman Antonín, Malíř Eduard, správcem nářadí Trubka Teofil a knihovníkem Střílka Josef. Nové činnosti mnoho zdaru!

zdroj: Opavan - list českoslov. sociálně demokratické strany ve Slezsku a Ratibořsku, Číslo 8, Ročník 2, digitalniknihovna.cz

Ze Suchých Lazců. V neděli 28. m. m. sehrála naše D. T. J. divadelní hru: Mistr Bednařík a jeho chasa. Kus byl volen šťastně a můžeme říci, že se naše síly herecké úplně uplatnili až na malé výjimky, které se dají napříště hravě překonati. Jest si jen přáti, aby mládež v D. T. J. neochabovala a chopila se s celou váhou kulturní práce, směřující k zlepšení úrovně našeho dělnictva. Čin D. T. J. jest opravdu chvályhodný. Dne 5. prosince vystoupila naše drobotina v pohádce „Sedm havranů". Radost bylo pohledět na maličké v krojích jak radostí zářili. Hra sama byla provedena s úspěchem a nejednomu otci a dělnické matce zarosily se oči při pohledu na budoucí proletáře, kteří si musí těžce dobývati tu skývu chleba. Jest potěšitelným, že mládež v útlém věku vede se k poznání socialistickému, bez kterého poznání byl by to hrob třídy dělnické. Staří soudruzi, věnujte veškeren svůj čas výchově mládeže, práce vaše ponese bohaté ovoce. Zvláštní zásluhu o podobné podniky má star. soudr. Směja a vychovatel Malík. Kéž i druzí soudruzi pochopí obětavou práci a přiloží ruce k dílu pro výchovu proletářské třídy.

Zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 16.12.1920, číslo 52, ročník: 1, strana 5. www.digitalniknihovna.cz

Ze Suchých Lazec. Divadelní kroužek D. T. J. oslavil 70. narozeniny presidenta Masaryka opakováním divadelní hry „Drama čtyř chudých stěn". Před zahájením divadla promluvil p. učitel Karel Šitavanc o životě a působení presidenta Masaryka. Uvedl jeho zásluhy o český národ jak v ohledu kulturním tak i sociálním a promluvil o jeho práci pro samostatnost našeho národa. Tak jako celý národ oslavuje presidenta Masaryka, tak máme také společně pracovat pro blaho všech a podati si společně ruce k společné práci, k úplnému osvobození všeho lidu v ohledu kulturním, hospodářském, sociálním a národním. Po přednášce provedena divadelní hra, jejíž provedení bylo velmi zdařilé. Z dosud provedených již divadelních her .jest viděti, že naši jednotáři i děvuchy jsou vždy na svých místech. Jen s chutí do další práce. Divadelní kroužek D. T. J. připravuje na velikonoční svátky div. představení „Psohlavci".

zdroj: Opavan (list českoslov. sociálně demokratické strany ve Slezsku a Ratibořsku), 26.3.1920, Ročník 1, číslo 14, strana 5. www.digitalniknihovna.cz

Policejní záznamy. Někdy v letech 1818 - 1819 došlo ke rvačce v hospodě v Komárově, mezi vojáky z hraničního kordonu a Františkem Šrámkem ze Suchých Lazců.

zdroj: ARCHIV MĚSTA MORAVSKÁ OSTRAVA - STARÁ REGISTRATURA 1603-1867 (1886), č. pom.: 479, č. listu NAD: 70,  badatelna.ostrava.cz

Článek ze Slezského venkova s názvem "Besídka – Sedmihrady" od Valentina Denera z Nových Sedlic, která popisuje hostinec pana Šudíka Hostinec u zeleného lesa na Přerovci.

Besídka – Sedmihrady

Kdo zná město "Márosvásarhely" v jihovýchodnich Uhrách? Nikdo asi z Vás milí čtenáři a spanilé čtenářky. Nezbývá mi, než jej blíže Popsat. Jak jsem již uvedl, leží město to Uhrách na řece Mároš a podle ní jmenuje se "Městem nad Mároší", poněvadž maďarsky "város" jest po česko město a kdyby zajímali se o ně, to musili by jste si dojít na "Přerovec" do hostince pana Šudíka, ten město to zná, poněvadž odebírá odtud vino. Ale na pozeptání musili byste jítí k p. Šudíkovi ve dne, v noci bych vám to neradil. Ručím vám za to, že hostinec ten hned najdete, neboť leží na kraji, pardon on Přerovec má samé okraje, je tam celkem asi 5-6 stavení a patří do Nových Sedlic.

Vposledním čase chtí ale přerovečtí býti samostatní jako jisté království. Chtějí míti své obecní představenstvo, pak když je budou mít, postarají se prý o to, aby měli vlastní "mincovnu", "kreminal" "Šibenicu" a vše, co nynější doba vyžaduje. Eh - kam jsem odbočil. Abyste hostinec ten dlouho nehledali, musím vám poraditi, jak jej naleznete. Jdete-li ze Suchých Lazců po silnici, přejdete most a hned na pravé straně u potoka stojí "útočiště" žíznivých. Nad "vychodem", to jest nad vchodem, stkví se nápis: "Hostinec u zeleného lesa".

Leží v moc pěkné poloze a kdo tam vejde, tu se též rád poleží. Též "o hojný výběr jídel i pití" jest postaráno — snad dříve — dnes bude ten výběr asi skrovný; poklesl tak jak vše jiné stouplo — až na ten potok, který jest pro hostinskou živnost tak "nezbytně" potřebný, vlastně jen ta voda ku vymývání lahví, sklenic, no a když v nich něco vody zůstane, pak na tom ho-stinský viny nenese, protože voda je "skalní" a ta se skla nechytá. Potok asi nevyschne. Průmysl není v Přerovci žádný, marné bys jej hledal — leč abych pravdu děl, jest tam předce jedna fabrika, totiž jen "Presse" tu maju — u Graců a Kupky, ale ne tu "Neue Freie Presse". Jest to presa, co presuje z "medu vosk", ono se to musí vařit, smažit (a zdá se mi, baj i péci), tak asi nějak jsem to slýchával. Jinak dostanete se do Přerovce od Nových Sedlic, ale to přijdete na křižovatku a pak se musíte dát v pravo — ono tam totiž chodí vše v pravo — dle větru. Jak byste ale zapoměli obrat v pravo, došli byste do Pusté Polomi a tam — Šudíka s hostincem marně byste hledali.
Teď jsem škytl — to prý vždy někdo vzpomíná, povidala mi matička — tož musím přestat o Přerovci a vrátit se do Márosvásarhelu a popsat vám je blíže. Leží v nádherné poloze, jest velice výstavné, zejména vily uherských magnátů, které mají zvláštní sloh, jaký u nás ve Slezsku není k vidění. Čitá asi 20.000 obyvatelů, ponejvíce Maďarů, pak jest zde velká část cigánů, Rumunů a Sastků, tito jen v malém počtu. Nyní jest málo obydleno, ale předce je zde dosti živo. Hraje se v kinech, v kabaretech, v kavárnách panuje čilý život, ano i taneční hodiny se v nich pořádají. Též já jsem asi dvakráte zkusil "čardáš", ale jak jsem jej tančil, povím později.
Náměstí jest podobné Václavskému v Praze. Celkem jest to město pěkné. Ale pro toho, kdo se nedorozumí, jest to trapné; jako třeba u mne, jest to něco jiného, já to "sekám" div si jazyk nezlámu, já už "Tudom Magyarum", o čemž Vám hned podám malý důkaz.
Byla zde zima až 30 stupňů, ale ta mne neodstrašila a tak vzal jsem si jednou "přes čáru" — do 12 hodin v noci. (Co to znamená, budete asi vědět.) Chtěl jsem jíti do kina, ale měli jsme ještě trochu času. Šli jsme s kamarádem po promenádě a pozorujem tak "vzduch". Za chvíli
začlo nám zalézat za nehty, čím dál, tím více, až konečně kamarád (je z Ostravy) z "kuřího rynku", navrhne vypíti sklenici čaje. No ale kde? Tož optáme se — ale koho? V tom jde proti nám voják, já mu z lehka "seknu do šiltu" a ptám se ho německy, kde jest nějaký hostinec. On se chvíli kouká a otvírá ústa jakoby nás chtěl sníst, až konečné z něj vylitne: "Nem tudom nemeti". Mohl to říci hned a nenechat nás v také zimě stát. Pak jsem to zkusil maďarsky. Povidám na něho : bór, sor, nines"? (víno, pivo, nic?) Pochopil mou otázku a odvětil: "Jé utcza hunson ot" (ta ulice číslo dvacet pět). Poděkovali jsme mu a hledáme číslo 25. "Tady je to" zvolám a bez rozmyšlení tam vrazíme, ale jaké naše překvapení! Místo do hostince, vrazili jsme do modniho závodu. Opanoval jsem se a pozdravím: "Jó estet" (dobrý večer) a hned jsme se poroučeli, doprovázeni křikem majitelky, "že si dělámi blázny" a veselým smíchem švadlenek. Jednou zas místo k holiči, vlétl jsem k uzenáři. To z toho, že umím maďarsky. Jak jsem se naučil "čardáš", povím po druhé. Pozdravuji milé Slezsko, zejména přátety a známé v Nových Sedlicich a Přerovci

zdroj: Periodikum: Slezský venkov, 17.03.1917, Ročník 6, číslo 11, www.digitalniknihovna.cz

Koně se splašili. V těchto dnech (12.11.1916) jel rolník J. Gřešek ze Suchých Lazců pro mouku do podvihovského mlýnku. Na voze seděla také A. Krmášková. Do vozu byly zapřaženy koně, vojenské, propůjčené ku jarním pracím polním. Při zpáteční jízdě se koně splašili. Krmášková spadla z vozu tak nešťastně, že jí zlomena obě žebra a také jiné pohmožděniny utrpěla. Byla dovezena domů. Gřešek je také zraněn, ale lehce.

zdroj: Časopis Pozor 12.11.1916 č. 89.

Prosebná válečná pouť sdružených slezských katolických spolků k Matce Boží do Hrabyně konala se za obrovské účasti na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Ve velkém počtu dostavila se procesí z N. Sedlic, Suchých Lazec, Komárova, Chvalikovic, Raduně, Kylešovic, Benkovic, Podolí i z Opavy a Životic, z Velké a Pusté Polomě, Těžkovic, Poruby a j. Slavnostním kazatelem byl dp. dr. Josef Vrchovecký, c. k. prof. z Jevíčka, jenž ve své slavnostní promluvě vylíčil P. M. jako těšitelku lidu v těžkých válečných dobách. Slavnostní mši sv. za assistence mnoha kněží měl vdp. Josef Chrobák, farář z Velké Polome. Odpoledne o 2. hodině poutníci shromáždili se na prostranství chrámovém a učinili patriotický projev J. V. císaři a králi, následníku trůnu, Sv. Otci, J. E. Lvu kardinálu Skrbenskému a po krátké promluvě dp. katechety Jana Rýpary o vznešených jmenovaných osobnostech poslán telegram císaři pánu, následníku trůnu a našemu arcipastýři.

zdroj: Ostravský kraj - Naše Slezsko - katolický lidový spolek ve Slezsku, Datum vydání 23.08.1916, Číslo 66, strana 3. www.digitalniknihovna.cz