Aktuality ze Suchých Lazců

Svěcení stříkačky v Suchých Lazcích. Dne 8. května se konala slavnost svěcení stříkačky. Zúčastnily se sbory hasičů z Mokrých Lazec, Kylešovic a Slavkova. O 3. hodině odpolední se seřadily sbory a za zvuku hudby a střelby z hmoždířů přišli před kapli. Rozestavili se hasiči po obou stranách ozobené stříkačky. Pan farář Tomáš Glass stříkačku posvětil a pronesl „Pomož sám sobě a Bůh pomůže tobě“. Zaznělo pak Te Deum a odehráním rakouské hymny slavnost u kaple ukončena. Pak se hasiči a hosté odebrali do místností pana Plachkého. Program pokračoval zpěvy z  Vlastimila sborem z Mokrých Lazec. Do spolkové pokladny pak přispěli hosté Josef Bala starosta z Nových Sedlic a Rudolf Jaroš správce školy.

zdroj: Opavský Týdeník - 14.5.1887 Opavský týdeník č. 38. V elektronické podobě k dispozici na www.svkos.cz

Poděkování hasičského sboru v Suchých Lazcích firmě F. SMEKALA za nově zakoupenou stříkačku. Autentický inzerát č 295. v novinách z roku 1887.

"Slavné firmě F. SMEKALA VDOVA v Cechách, U Olomouce továrna na stříkačky. Vozová stříkačka od Vás zakoupená právě došla a nás zcela jak co do lehké a elegantní stavby tak co do výkonnosti a ceny její uspokojila ano překvapila. Zvláště pak snadná přístupnost k záklopkám zvyšuje praktičnost její. Zkrátka nabyli jsme přesvědčeni, že chvála Vaší firmy nebyla lichá. Nechť jen dále vzkvétá vlastenecký závod Váš ke cti národa našeho. V Suchých Lazcích u Opavy 11. dubna 1887. Za obec a sbor hasičský: Stnrosta obce i sboru : Valentin Halška, Jednatel : Josef Černín, Náčelník : Josefi Steyer.“

zdroj: Opavský týdeník Tiskem E. Weyrichově vdovy v Opavě 1887. V elektronické podobě k dispozici na www.svkos.cz

Divné lesní zvíře. V pátek 11. tohoto měsíce (3/1887) šlo pět osob, tři mužští a dvě ženské, ze Suchých Lazec na dříví do lesa Pustopolomského na Moravě s pilkami. Ale vyvolili si ku své práci nešťastný den: když zrovna sušinu řezali, přišel hajný na ně, takže se všichni před nim rozprchli. Jeden, jidiný Ed. Meixner, nevěda kam utéci a se skrýti, vylezl na vysokou jedli a usadil se až na samém vršku ve větvích jako veverka. Hajný postavil se ale na stráž ke stromu a nehnul se z místa. Nebožák seděl na stromě od rána až přes poledne, zimou celý modrý a zemdlený, vystaven jsa ještě posměchu četných diváků, kteří se přišli podívat na neobyčejné lesni zvíře na stromě. Posléze nemohl již polapený na stromě hlady a zimou vydržeti a slezl dolů - hajnému do rukou.

zdroj: politický týdenník katolický Čech, 17.3.1887, Ročník 19, číslo 62, strana 6. http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/

Ze Suchých Lazec 26. ledna. (Z hasičského sboru.) Ples sborem hasičským u nás 23. t. m. 1887 pořádaný byl zábavou v skutku srdečnou, animovanou, zde prý ještě nevídanou a vynesl pokladně spolkové kromě některých přispívajících členů čistého příjmu na 33 zl. 1 kr. Účastenství zdejších bylo sice hojné, vzhledem k velikosti vesnice naší však přece jen skrovné. Za to však zavítal k plesu nemalý počet hostů přespolních. Pokud nám známo, dostavili se hosté z Kravařova, Nových Sedlic, Přerovce, Komárova a z Chvalíkovic. O vkusné bezplatné slavnostní upravení sálu postaral se ochotně nájemník místností p. Hercka, jsa radou i skutkem od svého domácího pána, p. J. Plachkého, známého přítele každé dobré věci, podporován. Vracejíce se ku poměrně skrovné návštěvě plesu se strany zdejších nehasičů, musíme doznati, že není to potěšitelné, když stále ještě v obci občané se nalézají, kteří obětavost a dobrou vůli hasičů lhostejnosti ba i úmyslnou nevšímavostí odměňuji. Jest takovýchto sice málo, velmi málo, není ale nad svornost. Nežádá nikdo, aby celá ves sám hasič byl; jest nás 37 činných, 5 přispívajících členů, čislo první stačí, ano po případě stačilo by i menší, avšak druhé hleďme zvětšiti. Občané, uznejte do jednoho důležitost jednoty naši a my pak tím vřeleji pečovati budeme o to, aby ona pro blaho obce i okolí našeho stále jen zkvétati mohla, k čemuž nám zajisté dopomůže Bůh na přímluvu sv. Floriana, patrona všech hasičů i naší obce.

Zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 29.1.1887, číslo 9, ročník: 18, strana 1. www.digitalniknihovna.cz

„Oheň. V neděli 3. tohoto měsíce(3.10.1886) o půlnoci zničil zkoubný požár tři plné stodoly a kůlnu Františka a Vincence Halšky a vdovy Skuplíkové v Suchých Lazcích. Oheň byl prý z pomsty založen ve stodole a v kůlně Josefy Skuplikové. Stržením hořící kůlny zachráněno bylo sousední stavení před zhoubou.“

zdroj: Opavský Týdeník - 2.10.1886, Ročník XVII., číslo 78, Číslo 1001., Strana 3. V elektronické podobě k dispozici na www.svkos.cz

Ze Suchých Lezec 26. února. (Valná hromada sboru hasičského.) Sbor dobrovolných hasičů zdejších měl 1. února t. r. V. řádnou valnou hromadu. Z jednatelské a pokladnické zprávy za minulý rok vyjímáme toto : Hasičská jednota zdejší založená r. 1886., má nyní 27 činných členů. K inventáři jejímu přísluší toho času vozová stříkačka, 124 m. hadic, 8 m. ssavice, jedna voznice, 4 řebře, 2 konvice, 2 háky, šplhací strom na sušení hadic a úpiný výzbroj pro 30 mužů; vše v úhrnné hodnotě 1115 zl. 25 kr. Příjem spolkové pokladny obnášel v roce minulém 135 zl., hrubý příjem od ustavení jednoty 940 zl. 96 kr. Dluhu má spolek ještě 152 zl. 27 kr. ; doufáme však pevně, že se nám podaří brzo toho schodku se zbyti. Platné pomoci při požárech poskytl sbor náš r. 1890, ve čtyrech, za čtyřletého trvání svého v šestnácti případech. Do veřejného potažmo do přespolního života zasáhl sbor během roku toho tím, že se súčastnil slavnosti svěceni praporu Sokolů Opavských, svěcení stříkačky Hlubočecké, několika cvičení sborů sousedních, a že přistoupil k župní jednotě hasičské v Opavě za člena. Nové volby dopadly následovně : Jan Plachký zvolen starostou, Vincenc Pchálek náčelníkem, Vincenc Skuplík a Toman Vašek přednáčelníky a Steyer Josef, Sosna Vincenc a Černín Josef do výboru. Jak vidno ze zpráv těch, vyvíjí spolek náš utěšenou činnost a domohl se již též uznáni občanů zdejších i přespolních, čehož důkazem je veliký příjem pokladniční nasbíraný většinou ze samých darů. Obci Suchým Lazcím a osadě zdejší Kravařovu sluší poděkovati též za zakoupení a odevzdání sboru 100 m. nových hadic a 4 m. ssavic k užívání. Bohužel, jest nám též želeti ztráty jednoho přispívajícího a dvou hodných činných údů! Zemřeli totiž během roku 1890. všeobecně vážený správce a majetník dvou zdejších usedlostí p. Vincenc Engliš, pak obétaví hasiči Kašpar Vašek, selský syn a Antonín Blucha, vyměnkář. Budiž jim země lehko! Pohřbů těchto nebožtíků súčastnil se sbor vždy a hromadně.

„Ze Suchých Lazec 25. února. (Poděkování.) Poštmistr a chvalně známý vycpavač zvířat na Štítině p. J. Novák daroval zdejší škole krásně vycpanou veveřici, ježka a čtyři různé ptáky, začež mu buďte zde vysloveny srdečné díky. Tom. Vašek, předseda m. šk. rady.

(Sčítání lidu.) V obci Sucholazecké i s Kravařovem (Hadrunkem) napočítáno bylo letos 132 domů, 246 stran obývajících,. 959 obyvatelů, 47 koni, 359 kusů hovězího dobytka, 43 koz, 34. vepřů a 23 úlů. Dle náboženství je zde 942 katolíků, 1 evangelík, 16 israelitů. Dle obcovací řeči 4 Němci, 680 Čechů a 16 cizinců ; v Kravařově 37 Němců, 203 Čechové a 19 cizinců.

zdroj: Příloha k Opavskému Týdeníku - 1891, Číslo 17. (1448). V elektronické podobě k dispozici na www.svkos.cz

Některé památky Slezské. - IV. Strážnice.
Popisuje Karel Jar. Starožitnický.

Cestuje-li poutník z poněmčilé Opavy do úhledné Hrabyně, spatří u samých Suchých Lazec pahrbek, jenž sluje „Strážnice". Zajisté mnohému z vůkolních obyvatelů vrtalo to mozkem, proč předkové naši kopec právě „Strážnicí" nazvali? Hned ti, laskavý čtenáři, odůvodním název ten.
Za starodávna mívali naši předkové na hranicích svého území rozestavěny „stráže'*', aby nepřítel tak lehce k nim vniknouti nemohl. Stráže tyto — bezpochyby první národní vojsko — stávaly obyčejně na kopcích a vyvýšeninách vůbec, aby do celého dalekého okolí viděly, zda-li nepřítel se nepřibližuje. „Stráž" měla na kopcích svůj příbytek a dosud nacházíme na místech takových rozličné předměty z oněch dob, kdy za starodávna „stráž" na místech vyvýšených stávala. Na jednom takovém místě našel jsem na Moravě rozličné střepy z nádob hliněných a bronzovou dýku, což chovám ve své sbírce.
Dle Naučného Slovníku (strana 1056) sluli v někdejším Polsku „strážníci" obránci hranic proti nájezdům tatarským; jmenováni jsou od hejtmanův; byli i v Koruně (Polsku), i v Litvě, velcí a polní. Později však, jmenovitě v posledních dobách samostatného Polska zasedali jen v soudech vojenských. Dle toho soudím, že i v jiných zemích slovanských nacházely se podobné stráže, což z názvů kopců a jiných vyvýšenin možno souditi. Máme v Čechách a na Moravě velmi mnoho kopcův, pahrbkův a míst, jež „Stráž", „Strážnice", „Strážný", „Stražovice", „Stražov", „Střítež", „Ostrážka" atp. se zovou. Stráže střehly hranice svého územi a volaly, když nepřítel se blížil, veškeré své soukmenovce ku pomoci.
Stráže tyto nestřehly však pouze majetek svých soukmenovců. Stráže tyto ustanoveny byly i ku ochraně cestujících, jmenovitě obchodníků. Stráže obchodníky a jich soumary střežily na cestách a přes místa nebezpečná doprovázely za mírný poplatek až k onomu místu, kde jiná stráž střežila zemi a majetek spolubližních svých.
Že místa, kde „stráže" střežily zem a majetek, musela býti obydlena Slovany, souditi můžeme z pojmenováni založených osad, z pojmenování kopců, pahrbků, řek, lesů atp. I naše „Strážnice" v Opavsku obklopena jest místy, jež nám dokazují, že v té krajině již od starodávna bydleli Slované. Významná jména: Lhota, Horni a Malá Lhota, Hradec, Kozí Hradec a vsi: Komarov, DvořiBko, Sedlice, Lazce, Štítina, Badůfi, Háj, Smolkov, Přerovec atd. dokazují s dostatek, že založeny byly Slovany, kteři tuto krajinu před věky obývali.

Zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 23.1.1886, číslo 7, ročník: 17, strana 1. www.digitalniknihovna.cz

Strana 4., Opavský Týdenník ročník XV., číslo 68. Rodáci z Opavska: od nejstarších dob až po časy nynější. Vlastivědy Slezské část přípravná, obsahující jména šlechty a rodáků.

Lazce Suché se Strážnicí náležely druhdy ke Štitině, avšak konec 16. století jsou již pod manstvím kapituly Olomoucké, které uděloval děkan kapitulni, i drželi je páni Tvorkovští z Kravař, kteří přišedše na mizinu Lazce jakožto jediný majetek podrželi. Synové Julia Eusebia Tvorkovského byli: Jan Ludvík (stal se kanovníkem Vratislavským a děkanem Ratiborským), Arnošt Václav vstoupil do vojska. Dcera posledního Tvorkovskěho Antonína Tekla vstoupila do kláštera Notredamského v Paříži. Po smrti Antonínově 1777 přejal manství Frant. Em. Řeplinský z Berečka, jehož syn Karel v letech čtyřicátých jakožto podplukovník zemřel v Opavě.
Odtud byli:
1. Blažej Pívoň 1809 studoval IV.;
2-4. Anton Pivoň 1813 ve III., Jan Gogolo 1814 ve IV., Jan Jasek 1827 ve III.
5. Josef Večerek nar. 1826, dostudoval 1845, vysvěcen 1850, stal se farářem na Horní Bečvě, od r. 1858 na Hovězím.
6. Ant. Meixner studoval 1845 V.

Kravařov (Skravařov chybně Hadrunek) založen na zboží pánů z Kravař a odtud asi má jméno.
Odtud pošli:
1. Frant. Strauch od r. 1817-49 farářem v Melči, zemřel 1871 v Opavé.
2. Jan Ryba nar. 1819, probuzen k národnímu vědomi r. 1837 v Komárově nebožtíkem Ochranou, přibyl do Opavy 1844, kdež se seznámil se Živsou, Filipikem, Lelkem, drem. Rokytou, drem. Kozánkem, Mikulou a Černochem, zasloužil se rozšiřováním dobrého a mravného čteni mezi lidem českým zejména půjčovánlm knih od r. 1849 počínajíc. Ač jest toliko řemeslníkem, vykonal pro ubohý opuštěný lid více než mnohá učená hlava.
3. Jan Zelenka narozen 1853, vysvěcen 1879, kooperátor v Libavé.

zdroj: svkos.cz , Opavský Týdenník ročník XV., číslo 68. digitalniknihovna.cz

Ze Suchých Lazec 10. září 1883. (Výlet školní mládeže.) V neděli odpoledne uspořádal naš nový p. učitel výlet školní mládeže na louku „U mlýnka". Bylo sice mlhavo a sychravo, naše odhodlané výletníky to však neodstrašilo. O 2 hodinách zahrála na návsí hudba, ze školy vyšly dítky a daly se pochodem na určité místo. Radostný pocit mi projel srdcem, když jsem tu naši mládež v radostném očekávání za svým milovaným učitelem kráčeti viděl. Došli na louku a dítky veselé jsouce mysli po zeleném drnu se rozběhly. Přišel též přečetný dav lidu, rodičové a příbuzní našich malých výletníkův, přišli i hosté z Nových Sedlic, ba i z Komárova. Usadili jsme se a dívali se na ten mladý, veselý svět, jen se to před očima hemžilo, tolik jich tu bylo. Dítky se mile bavily, hrály hry všelijaké, zpívaly vhodné písně, vesele, s kuráží, až se jim oči jiskřily. Nejvíc nás ale překvapilo, když p. učitel větší hochy sešikoval a všelijaké vojenské evoluce s nimi prováděl. Vojenská tato hra všem se líbila a pochvaly zasloužené ode všech dosáhla. Jistě by ale výsledek tohoto výletu mnohem skvělejší byl býval, kdyby nebylo pršelo. Déšť mnoho pokazil. Od školní rady a od p. Rakušana učiněno vše možné k oslavě tohoto dne. P. Plachký se i o hmoždíře postaral, z kterých hlučně stříleno. O 7 hodinách dali jsme se na pochod k domovu. U Školy nás p. Plachký ještě krásným ohňostrojem překvapil. Potom promluvil žák jeden z druhé třídy na obecenstvo zde shromážděné a děkoval ve jménu dítek za návštěvu, hudba zahrála národní hymnu a dítky odebraly se domů, by se spánkem zdravým po trampotách toho dne posilnily. Slavný tento den slavně jest ukončen. Vřelé díky p. Černínovi, našemu novému p. učiteli za rádosť, kterou dítkám i nám starým spůsobil! Srdečné „na zdar" k dalšímu jeho působení v obci naší!

zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 15.9.1883, Číslo 48, strana 2. www.digitalniknihovna.cz

Část Hoštic bývaly kdysi manstvím.
Zrovna tak, jako o Suchých Lazcích nevíme, kdy se staly manstvím kostela Olomuckého, neboť to, co Volný píše a po něm Bierman, jakoby kníže Mikuláš byl to zboží vzdal ku kostelu Olomuckému, zakládá se na omyle: nelze ani na určito pověděti, jak se V. Hoštice na díle staly pod manstvím, jež uděloval děkan kapitolní. Co se tkne Hoštic, víme, že arcijáhen Radoslav, rodák Hoštický, jak jsme svým Časem uveřejnili v Op. Týdenníku, Hoštice držel a díl sobě až do své smrti tam ponechal. I možná snad jakkoli i ten díl vlastně poručil klášteru Velehradskému, že snad zůstal předce majetkem kapitolním, tudíž podmanstvím děkana kapitolního. Než buď tomu jak buď: poněvadž ten díl Hoštic tak jako Suché Lazce s Kravařovem (Hadrunkem) zadával pokaždé kapitolní děkan, zdá se, chceme-li věc tu poněkud objasniti, že třeba oboje na zřeteli míti.
Neznámeť podmanův v pro Suché Lazce až teprve ze 17. století, pro Hoštice jest znám pan Václav z Kravař, kterýž r. 1376 podmanství Hoštické zrušil vkladem do desk zemských následujícím:
„Pan Václav z Kravař, nejvyšší cudy Olomucké komorník, chtěje sebe a své potomky od povinnosti manské („a jure feodi") a od placeni 10 hřiven platu, kterýmiž děkanu a děkanství Olomuckému (kapitolnímu) ze vsi Hossczicz v kraji Opavském položené zavázán jest, osvoboditi, 9 lánův a půl ve vsi Čechovicích u Prostějova ... , mlýn menší, kterému menší dva dvorce ctihodnému muži Bedřichovi děkanu a děkanství Olomuckému na věčné časy se vším příslušenstvím - v majetek a dědictví vzdává." (DZO III 205).
Netřeba připomínati, že pan Václav z Kravař i na dále měl statky na Opavsku, ač zároveň na Olomucku. — Ze slov proložených vychází najisto, že čásť Hoštic skutečně byla podmanstvím děkana kapitulního v Olomouci.

Zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 13.1.1883, číslo 2, ročník: 14, strana 3., 4. www.digitalniknihovna.cz

A ve sférách ideálu zaleskl se obraz samostatnosti školy české v živém koloritu. Boj mezi úředními povinnostmi a láskou k národu ukončen štastně. Učitelstvo přilnulo vší duší k zanedbávanému lidu, a za heslo vytklo si : Odchovávat mládež národu českému a nikoli odnárodňovat! Přiložilo tedy učitelstvo ruce k dílu, aby dosáhlo drahé samostatnosti v českém školství. Nejdříve bylo potřebí, aby se sorganisovalo. Proto pomýšleli jednotlivci na založení českého spolku učitelského. Pravím "jen pomýšleli" - neboť myšlenku takovou za zmíněných poměrů slezských nebylo lze tak snadno realisovati. Scházela odvaha!
Již na počátku let osmdesátých zabývali se opravdově jednotlivci touž myšlenkou; sešli se několikráte k úradám, ale marně. Konečně učitelé v okolí Hrabyně, jsouce svornější a jednomyslnější, odložili jakékoli ohledy a založili první český spolek učitelský ve Slezsku "Učitelskou jednotu Hrabyňskou". V zakládajícím výboru byli pp. : L. Šimoš, Jan Vašek, Frant. Glabazňa, + Frant. Neiser, Josef Gmolka, + Lud. Kubín, Josef Černín, Rud. Jaroš a Jos. Lulay, nyní odb. uč. při měšt. šk. ve Vyškově.
Jimi vypracované stanovy schválila vys. c. k. slezská zemská vláda výnosem ze dne 14. listopadu r. 1882, č. 2145, a dne 28. prosince (na Mláďátka) téhož roku konala se první valná hromada v Hrabyni, za přítomnosti 13 učitelů - vlastních to slezských uč. apoštolů - a 3 hostí.
Těžký začátek ! Avšak učiněn přece. Pomaloučku jednota sílila, avšak na újmu jí bylo, že učitelé od Opavy, jsouce Hrabyni poměrně vzdáleni, málo navštěvovali schůze jednoty Hrabyňské. A přece bylo potřebí tyto získati v zájmu celistvosti, v zájmu společné práce. To maje na zřeteli, vytasil se ve schůzi konané dne 18. září 1884 v Suchých Lazcích horlivý člen p. Ferdinand Vašek s návrhem, aby jednota přetvořila se na "Učitelskou jednotu hrabyňsko-opavskou" se sídlem v Hrabyni. S velikým sebezapřením přijali tehdejší členové jednoty a zejména zakladatelé choulostivý návrh tento! Stanovy změněny a za povolení o proměnu spolku podána žádost c. k. zemské vládě slezské, kteráž je schválila výnosem ze dne 26. ledna r. 1885 č. 908. Dne 1. dubna r. 1885. konala se pak ustavující valná hromada nyní "Hrabyřisko-Opavské" jednoty.
Není mou úlohou, abych podrobně líčil veškerou činnost jednoty "Hrab.", potažmo "Hrab.-Op." Jen zkrátka připomínám, že od založení jednoty Hrab., po-tažmo Hrob.-Opav., tedy od 28. prosince 1882 až do 21. června 1894, konalo se v ní 13 valných hromad, 55 schůzí řádných a 3 schůze slavnostní. Přednášek a referátů v nich prosloveno 93.

zdroj: Školský Věstník, Autor: Adolf Sokol, str. 7. - Kramerius 5 Digitální knihovna 

Křestní jména našich urozených pánů:

...
Tas (Protas) z Boskovic, biskup Olomoucký 1457 - 1482. Tas z Bítova koupil okolo 1436 Suché Lazce.
...

zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 4.12.1875, Číslo 49, strana 4. www.digitalniknihovna.cz

Požáry. Ve čtvrtek, dne 6. t. m.(6.5.1875) vypukl v Suchých Lazcích oheň a ztrávil tři statky, dva výměnky a dvě stodoly.

Předpolednem téhož dne byl v Hrabyni zapálen les "U kotlika", náležející německému řádu; oheň byl štastně zadržen, tak že shořelo jenom na půl měřice mladého lesa. - Když o poledni téhož dne lidé šli ze služeb Božích z Velké Polomě do Chabičova, viděli, že Chabičovský les "Těžkovica" hoří. Podařilo se jim, dalšímu šíření požáru zabrániti, když už šest jiter lesa bylo shořelo.“

Zdroj: Opavský Týdeník - 8.5.1875 Strana 163. V elektronické podobě k dispozici na www.svkos.cz

Moravské enklavy ve Slezsku.
„Moravské enklávy11 nazývají se vůbec ty obce, kteréžto mají sněm a zákonodárství společné s Moravou, ale pozřízeny jsou výkonným orgánům (zemské vládě, podkrajským úřadům a soudům) Slezským. Základ k tomuto zláštnímu postavení oněch obcí byl položen už v třináctém století našeho letopočtu. Tehdáž náležela západní část nynějšího Slezska ještě k Moravě, a z této části země Moravské zřídil král Český Přemysl Otakar II. knížetství Opavské.
Země Moravská byla pak rozdělena takto:
1. Markrabství Moravské v užším smyslu, kteréž bylo poddáno zpříma králi českému.
2. Biskupství Olomucké, kterýmž vládl — jakožto lénem koruny České — biskup (později arcibiskup) Olomucký.
3. Knížetství Opavské, kteréž dostal tenkráte syn krále Přemysla Otakara taktéž co léno koruny České, to jest: král Český byl vrchním pánem té
země.
Později (r. 1567.) bylo knížetství Opavské připojeno ke Slezsku a zůstalo od té doby s ním spojeno, ačkoliv stavové Opavští tomu se opírali chtějíce náležeti k Moravě. Od té doby náležely jen ty části Opavska k Moravě, kteréž nepatřily ku knížetství Opavskému jsouce poddány biskupu Holomuckému, a to jsou nynější enklávy Moravské ve Slezsku.
Enklávy Moravské počítají dle posledního popsání lidu 32.435 duší a jsou tyto:

I. V okresu Opavském :
Jaktař ... 586 obyvatel
Slavkov (něm. Schlakau) ... 1006 obyvatel
Uhléřov (Kohlersdorf) ... 284 obyvatel
Zivotice Dolní (Schonstein) a Hory (Berghof) a Hersice (Hertitz) ... 1081 obyvatel
Litultovice (Leitersdorf) ... 705 obyvatel
Mikolajice (Niklowitz) ... 339 obyvatel
Stablovice ... 549 obyvatel
Lhotka (Oelhiitten) ... 275 obyvatel
Deštné (Dorfteschen) ... 892 obyvatel
Suché Lazce (Sucholasetz) a Hadrunek ... 910 obyvatel
Vlašťovičky ... 204 obyvatel

II. V okresu Bilovském:
Slatina (Schlatten) a Ohrada a Karlovice ... 1015 obyvatel

III. Celý okres Osoblažský(čti: Osoblaský) ... 24.529 obyvatel

Moravské enklávy jsou nyní z většího dílu obydleny obyvatelstvem německým, totiž celý okres Osoblažský a mimo něj ještě obec Deštné, kteréž mají dohromady 25.421 obyvatelův; slovanské enklávy pak mají obyvatelův 7.014.
Občanstvo enkláv slovanských jest — vyjma jen některou obec — co do národnosti z velké části probudilé a pokroku milovné, tak že se nejen našim nejprobudilejším obcím Slezským nýbrž i pokročilejším obcím Moravským vyrovná.
Jakož se volební řád Smerlingův o Slovany vůbec postaral, tak se postaral též o slovanské enklávy vhodiv je do jednoho měcha s německým okresem Osoblažským, aby volíce do sněmu zůstali vždy v menšině. Volba se konává v Osoblaze. Není nad šikovnost rytíře Smerlinga! Do Osoblahymají z některých enkláv právě tak blízko jako do Olomouce; jen nesmíme zapoměti, že do Holomouce by mohli větší kus cesty vykonati po železnici, a do Osoblahy musí po svých.

zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 25.11.1871, Číslo 47, strana 1. www.digitalniknihovna.cz

VESNICKÝ UČITEL

Anton Hofschneider (* cca 1830 - + květen 1879) - učitel, kronikář školy, průkopník moderních přístupů ve včelařství a sadařství, ředitel školy v Palkovicích v letech 1865–1879, zakladatel čtenářsko-uměleckého spolku Lidumil.

V roce 1865 byl na uvolněné místo učitele a řídícího kůru (v Palkovicích) ustanoven Anton Hofschneider, rodák ze Suchých Lazců v Rakouském Slezsku. Před jmenováním působil na nedaleké škole v Místku. Vzhledem k tomu, že roku 1852 absolvoval dvouletou učitelskou přípravku v Opavě, představoval rovněž pedagoga staré éry, avšak díky svým početným mimoškolním aktivitám se stal v obci průkopníkem moderních přístupů ve včelařství a sadařství.
Věnoval se šlechtění kvalitních odrůd ovocných stromů a v roce 1868 založil ve vsi štěpařskou školku, čímž zajisté překročil nároky na teoredckou a praktíckou přípravu žáků v otázkách zemědělské malovýroby, které definovala litera školského zákona. Realizoval rovněž pokusy s novým typem úlů, a to za účelem zvýšit produkci medu. Prodej ovoce i medu představoval významný vedlejší zdroj příjmů pro rolníky, kteří se jen díky novým postupům mohli stát konkurenceschopnými na trhu. Někteří lpěli na tradičních metodách a činnost učitelů v dané oblasd přehlížeh, ti moderněji smýšlející a sdružující se na platformě hospodářských spolků však s nimi spolupracovali, a to nejen na půdě těchto společností, ale i v praxi. Hofschneiderův intenzivní zájem o sadařství a včelařství nebyl v řadách venkovských učitelů ojedinělý, což dokládá i příklad moravského učitele, poslance, senátora a autora několika pojednání o chovu včel Josefa M. Kadlčáka.17 Hofschneidera s Kadlčákem nespojovaly pouze obdobné zájmy, ale i krátké společné působení na škole v Palkovicích, kde byl Kadlčák 1. listopadu 1878 jmenován do funkce učitele. Jejich spolupráci ukončila Hofschneiderova předčasná smrt v květnu roku 1879 **1 (zda šlo o úmrtí na tyfus v čase epidemie nebo jinou nemoc, nelze na základě matriky zjistit).

... V roce 1874 učitel Hofschneider nepřivedl žáky včas na zkoušku z náboženství. V očích čekajících duchovních a konzervativně smýšlejícího obyvatelstva obce se učitel svým jednáním prohřešil vůči dobrým mravům.

... Poté, co farář Baar založil hospodářský spolek, inicioval učitel Hofschneider zřízení „konkurenčního“ čtenářského spolku Lidumil, jehož činnost se na rozdíl od „farního“ sdružení úspěšně rozvíjela. **2

**1 - SOkA Frýdek-Místek, Základní devítiletá škola Palkovice, Kronika národní školy v Palkovicích založena Antonínem Hofschneiderem v roku 1870. Kniha první, nestránkováno.
**2 - (Moravský zemský archiv (= MZA) v Brně, В 40 Zemský úřad Brno, kn. 437h, Spolkový katastr okresu Místek. Spolkové stanovy místodržitelství schválilo 27. prosince 1870 pod č j. 22 471. Činnost spolku ukončila první světová válka а к jeho výmazu ze spolkového katastru došlo v roce 1921.)
Zdroj: Časopis Matice moravské, Datum vydání 2018, Číslo 2, ročník 137, strana 300-304. www.digitalniknihovna.cz
Další zdroje: www.palkovice.cz/historie, https://docplayer.cz/6830701-U-nas-v-palkovicich-vlastivedna-cast.html