Novinky [TXT_CATEGORY]

Na unikátním záběru z posvícení v Suchých Lazcích lze vidět dům Josefa Věntuse před rekonstrukcí (uplně vlevo). Přesné datum zatím není známo, odhad je kolem roku 1970. Za kolotočem stojí dům sucholazeckého kronikáře Antonína Krejčího. Poznáte někdo osoby nebo přesný rok na fotografii? Pokud ano napište nám.

Zdroj: pan Zdeněk Pelech

Historická zajímavost:
Dnes se mi v kronikách podařilo zjistit, že dne 2.12.1898 u příležitosti 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. bylo vysázeno v katastru obce šest lip. Jednalo se o dvě lípy u kříže na křižovatce u dnešní školy, další dvě u kříže ke Komárovu a další dvě u "skladu" (zatím nezjištěno - pravděpodobně u staré kaple). Během této údálosti proběhla v obci slavnost za účasti školních dětí, představenstva obce, vojenských vysloužilčů a hasičského sboru. Nechyběla dechová hudba, výlet na Strážnici, průvod do komárova na boží služby a salvy z hmoždířů.

Mohlo by Vás také zajímat:
10.11.2017 - Výsadba nových líp u kříže na polní cestě poblíž Vrchoviny

První pokládka obrubníků v Suchých Lazcích přibližně v šedesátých letech a oprava obrub v letošním roce (foto z 22.9.2023). Obec se za tu dobu hodně změnila. Poznáte někdo přesný rok fotografie vlevo? Napište nám. Obě fotografie jsou v detailu novinky.

Zdroj: Archiv Suché Lazce

Od začátku října až do konce listopadu provedl kronikář Suchých Lazců D. Závěšický digitalizaci fotografického fondu Josefa Klaudy. Klauda patřil mezi průkopníky fotografování v našem kraji a díky jeho nadšení a smyslu pro kompozici se mu podařilo zachytit několik vzácných záběrů dolního Slezska. K fotografování používal skleněných negativů o rozměru: 120x88 mm! Díky vysoké kvalitě snímků a velmi vhodně zvolených záběrech se podařilo zachovat několik desítek unikátních fotografií z přelomu století (1900-1920). V říjnu 2022 jsem společně se starostou Ing. R. Malohlavou oslovil rodinu Klaudů z Opavy, kteří nám zapůjčili sbírku k digitalizaci. Fond jsem nabídl k digitalizaci nejdříve Slezské univerzitě v Opavě, která však neměla volné kapacity ke zpracování. Proto jsem za tímto účelem zakoupil speciální scanner a digitalizaci provedl sám ve volném čase. Fond obsahuje celkem tři krabičky a jedno album. Část fondu si můžete prohlédnout v naší fotogalerii. Dalších celkem 83 fotografií je ke stažení na stránce Fotogalerie.

• 

  1921, obecná škola 2. tř.

• 

  náměstí Příbor v neděli

• 

  rok 1900, učitelské oddělení

• 

  rok 1900, na střelnici

• 

  zámek Kyjovice

• 

  zámek ve Studénce

Další fotografie najdete ve fotogalerii. ukázat celou fotogalerii

V Opavě-Kateřinkách se podařil mimořádný nález. Při kontrole řepy objevil nálezce, který si přeje zůstat v anonymitě, šperk. Podle předběžných odhadů se jedná o zlatý opasek z doby bronzové. Jedná o šperk ze zlata (Jedná o 84% slitinu zlata se 15% příměsí stříbra a stopové příměsi mědi a železa.), který svého majitele zdobil podle předběžných odhadů někdy ve střední až mladší době bronzové. Na první pohled se jedná o skutečně cenný nález. Datace se odhaduje na základě zdobených zlatých klobouků, kolem roku 1400 – 800 před naším letopočtem.
"Je skvělé, že se nálezce zachoval poctivě a šperk bezprostředně odevzdal muzeu. Nálezci patří poděkování a samozřejmě ze zákona i odměna ve výši deseti procent znaleckého odhadu. Odměnu obdrží až poté, co bude předmět náležitě posouzen a naceněn," řekl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro kulturu a památkovou péči Lukáš Curylo, který opasek představil médiím na bruntálském zámku. Vzácný zlatý opasek si budeme moci prohlédnout na vlastní oči nejdříve až koncem příštího roku na zámku v Bruntále (Muzeum v Bruntále).

Opasek o rozměru 52x10 cm přibližně 60 g ležel v půdě více než 3000 let. (Doba Bronzová 3300-1200 let před Kristem. V té době vedla, přes opavskou oblast Jantarova cesta z Říma k Baltickému moři.)

Zdroj: Moravskoslezský kraj, iprima.cz, Český rozhlas

Mohlo by Vás také zajímat:
- Archeologické nálezy v Suchých Lazcích

Po 76 letech byl nalezen úlomek zvonu sv. Floriána ze zvoničky na Přerovci. Během přechodu fronty v roce 1945 byl zvon sv. Floriána roztříštěn výstřelem a nenávratně poškozen. V roce 2000 během oslav 55. výročí osvobození Suchých Lazců a osady Přerovec Rudou armádou, byla tato zvonička s vadným zvonem na pozemku pana Adamčíka znovu postavena. Ve zvonu však chyběla část pláště (asi 1/10), která byla nahrazena ocelovým plátem, aby byl zvon kompletní.

V roce 2021 při úpravách pozemku pana Leiferta, na kterém stávala původní zvonička, byla nalezena chybějící část zvonu. Po 76 letech se tak podařilo najít všechny části zvonu. O nálezu mě informoval Marek Adamčík. Více o zvoničce a historii tohoto zvnou se dozvíte v nově připravované knize "Historie kaplí v Suchých Lazcích" s podtitulem: Dokument o původu, výstavbě a renovaci církevních objektů.

Kniha bude k dispozici přibližně kolem 10.6.2022 na akci Noc Kostelů v Suchých Lazcích.

Zdroj: kniha - Historie kaplí v Suchých Lazcích, David Závěšický

Díky panu Ing. Antonínu Hamplovi z Vesnického muzea v Želechovicích se podařilo zjistit osud jednoho z našich rodáků Františka Slaného ročník 1885, který padl v I. světové válce na území dnešní Ukrajiny ve vesnici Starý Martinov. Z iniciativy místních, mimo jiné díky starostce Starého Martinova, Olze Charivové se tak po sto letech dočkají padlí nového pomníku. (poznámka redakce)

Vypuknutí první světové války, která se do historické paměti zapsala jako katastrofa bez mezí a hranic, vyvolal u českého lidu pod nadvládou habsburské monarchie, často připomínané jako žalář národů, vlažné postoje k válečnému nadšení. I přesto Češi uposlechli společně s ostatními rakousko-uherskými národnostmi mobilizační výzvy do takové míry, že byl hoden obdivu. Jaroslav Kunz, vojenský právník a plukovník rakousko-uherské armády, napsal: „ ... zdá se býti nepochopitelné, že se čeští vojáci tak impozantním počtem dostavili a nastoupili toto válečné tažení, podniknuté za cílem, jenž národnímu, slovanskému jich cítění byl tak odporný.“ Důvody, které vedly české odvedence při mobilizaci pod jejich prapory ukázněně a hbitě, spočívaly v jejich vědomí vojenské povinnosti. Navíc se válka zpočátku jevila jen jako několikaměsíční výprava proti Srbsku odpovědnému za sarajevské atentáty, které byly převážně odsuzovány i Čechy. Do Vánoc roku 1914 se ale Rakousko-Uhersko se Srbskem nevypořádalo, jak sebevědomé velení habsburské armády předesílalo. Místo toho stály české pluky proti velkému „slovanskému Rusku“ ve světové válce, z níž se statisíce vojáků nevrátilo, což byl i případ Františka Slaného, rodáka ze Suchých Lazců, jenž se narodil 1. května 1885 na čp. 85.

Narukoval k 5. praporu polních myslivců Olomouc, který patřil do elitních jednotek pěších vojsk rakousko-uherské armády, jejichž odlišnost od ostatních útvarů spočívala ve výborném ovládání střelby. Válečné rozkazy jeho prapor přivedly na počátku léta roku 1915 na Ukrajinu do Ivanofrankivské oblasti k obci Starý Martinov, k jejímuž dobytí bylo nutno přebrodit řeku Dněstr. Jelikož k tomu dali velitelé pokyn z 22. na 23. června, proběhlo překonání řeky pod rouškou noci. Za ranní mlhy se vojáci zakopali u Sivka-Voinylivského mostu asi 150 kroků od Starého Martinova. Jakmile se mlha nad haličskou krajinou rozestoupila, začaly řinčet ruské kulomety a boje o Starý Martinov započaly. Podle dopadajících granátů vojáci poznali, že Rusové mají vzdálenost dobře vyměřenou a běda bylo těm, kteří si buď z pohodlí, nebo v kamenitém terénu nevydlabali hlubší úkryt. Postup se odehrával v rojích směrem k vesnici. Když se mlha rozestoupila zcela, proměnila se ruská palba v hotové peklo: kanonáda bušila nepřetržitě, kulomety řvaly jeden přes druhý jako velikonoční řehtačky mladíků a kravál byl takový, že vojáci chtějíc si něco sdělit, museli na sebe řvát, i když byla vzdálenost mezi nimi jen 4 až 6 kroků. Odpoledne, když již na bojišti ležely zabití a zranění vojáci, vrhli se Rusové v mnoha rojích do protiútoku s nasazenými bodáky. Za ohromného vedra, o hladu a žízni, zpitomělí celodenní kanonádou, neměli vojáci chuť klást odpor ruské přesile. Někteří utekli, jiní předstírali mrtvé, mnoho vojáků přešlo do zajetí – Rusové byli v přesile.
Zábřežské noviny Stráž severní Moravy vydaly k události 26. června 1915 tuto krátkou zprávu: „Severozápadně od Haliče musila být část armády generála Linsingena povolána na jižní břeh Dněstru před protiútokem nepřátelské přesily před Martinovem“ Boje o levý břeh Dněstru se tak odehrávaly několik dní, ztráty na životech armády ústředních mocností jen u Starého Martinova, kde František Slaný padl v boji 26. června 1915, překročily šest set vojáků.

Klid nalezli v hromadném hrobě pod skromnou nízkou kamennou mohylou, kterou postavil 14. pochodový prapor 75. pěšího pluku z Jindřichova Hradce. Je umístěna vedle silnice na staré části staromartinovského hřbitova mezi Sivka-Voinylivským mostem a řeckokatolickým kostelem sv. Archanděla Michaela. Ještě v roce 2014 byla tato mohyla označující hrob rodáka ze Suchých Lazců Františka Slaného a 636 dalších českých krajanů v ohybu řeky Dněstr téměř úplně zapomenuta. Nepečovali o ni ani domorodci, ani Češi, je s podivem, že za ta léta nezanikla zcela. Pomalu se zapomínalo nejen na ni, ale i na všechnu tu bídu a utrpení, jež připomínala. Znovuobjevena byla v roce 2015 v náručí přírody, mezi náletovými porosty. Nebyla k ní vyšlapána ani útlá cestička a barvu kamenů mohyly s okolní zelení sjednotil letitý mech.

Avšak hrdinové od Starého Martinova se přece jen po sto letech dočkali důstojného označení místa jejich posledního odpočinku, neboť v současnosti probíhá projekt rekonstrukce původní zanedbané mohyly. Starostka Starého Martinova, Olga Chariv, podala v prosinci roku 2021 zprávu, že stavba památníku je před svým dokončením. Původní záměr, označit hrob jen jmény padlých vojáků 75. pěšího pluku z Jindřichova Hradce, jejichž ztráty zde dosáhly největšího počtu, byl opuštěn, proto se svého náhrobku se jménem a příjmením dočká i František Slaný z olomouckého praporu polních myslivců. Památník zbývá ještě podle projektové dokumentace z května 2021 doplnit o 4 mohutné leštěné žulové kvádry, do nichž budou vytesána jména obětí c. k. pěšího pluku 75 J. Hradec, c. k. pěšího pluku 35 Plzeň, c. k. praporu polních myslivců č. 6 Plzeň, c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 29 České Budějovice, c. k. praporu polních myslivců č. 22 Cheb a c. k. praporu polních myslivců č. 5 Olomouc. Práce na pomníku by měly být dokončeny v prvních měsících roku 2022.

autor článku: Ing. Antonín Hampl, správce Vesnického muzea Želechovice, starosta obce Želechovice

V rodokmenu se mi podařilo vypátrat že František Slaný se narodil 1.5.1885 v Suchých Lazcích č.p. 85 jako druhorozený syn svobodné matky Mariany Slané rodem František Slaný a manželky Magdalény Lukášové Slané. Dne 13.11.1911 se legionář František oženil ve farnosti Komárovské s Emílii Slanou narozenou 16.3.1886 dcerou Jana Slaného (roč. 1857) a Mariany Kostřicové Slané (roč. 1864). (poznámka redakce)

Pomník dvou neznámých padlých zajatců, rudoarmějců na Strážnici v Suchých Lazcích byl až donedávna bezejmenný. Jejich příběh byl popsán v knize "Osvobození Suchých Lazců" a je také dostupný našem webu zde. Nyní se podařilo dohledat v archivech nejen jména těchto dvou zajatých vojáků, ale také jejich fotografie. První zajatec byl Sergej Ivanovič Nikolajev narozen 5.9.1918 a druhý zastřelený sovětský zajatec byl Nikolaj Gordejevič Suptelja narozen 20.1.1917. Podařilo se tak odhalit další střípek historie naší obce.

Více v článku: Pomník dvou padlých zajatců, rudoarmějců na Strážnici v Suchých Lazcích, D. Závěšický

Podařilo se najít zajímavou fotografii Přerovce. Na fotografii je komárovský hasičský sbor v době německé okupace v r. 1942 na Přerovci v zahradě hostinského Šudíka. Komárovský sbor v této době vystupoval pod německým názvem Löschpolizei = požární policie. Na záběru je zprava v pozadí vidět budova Hájenky na Přerovci, o které jsem psal ve zpravodaji č. 2020/12 na straně 23. První dům zprava č.p. 2 patřil Jakubu Gracovi a vlevo vedle něj je dům č.p. 3 Valentina Dluhoše. Uprostřed záběru v pozadí je vidět zvonička sv. Floriána na Přerovci. Úplně vlevo je pak stodola pana Šudíka.

Na snímku zleva jsou: Josef Volný, velitel, německý dozor p. Felkel, František Bulka, Josef Reichel, Adolf Rasch, Edmund Trojančík, Jan Ausficír, Karel Ausficír, Frant. Graf, Rudolf Klein, Jindřich Klásek, Josef Vaněk, Štěpán Šorma.
Sedící zleva: Jonáš Kůrka, Frant. Šeděnka, Richard Fiedler, Josef Plaček, Josef Kukelka, ?, Bohuš Peterek, Mojmír Tomášek, Jaroslav Mura, ?, Ladislav Prokša, Grygárek, ?, Julius Birklein, Eduard Ondřejek.

Mohlo by Vás také zajímat:
- Přerovec historické fotografie

Od úmrtí slezského básníka a spisovatele Frana Směji uplynulo letos v únoru již patnáct let. Směja narozený v květnu roku 1904 zemřel 11. února 1986. Ve válečných letech žil v Raškovicích (1939) a Bašce (1939 - 1945) a vedle učitelování zde byl i literárně činný. Na Fotografii z května 1979 je Směja zachycen se svými bývalými žáky ročníku narození 1929. Přední řada zleva: B. Podžorný, V. Březina, Fran Směja, F. Šustek, F. Vraník, L. Bitner. Prostřední řada zleva: V. Klečka, J. Vávra, S. Babica, L. Rašovská, D. Hradilová, A. Uhrová, D. Korbáš, E. Kapecká, R. Kasík. Zadní řada zleva: M. Konečný, O. Blažek, D. Kohout, A. Bednárková, O. Jašová, O. Bečáková, B. Gajovská.

Obecní úřad v Opavě - Suchých Lazcích ve spolupráci s místním sběratelem p. L. Sukeníkem srdečně zve všechny občany a mládež na výstavu sbírek pana Ludvíka Sukeníka HERALDIKA V NÁŠIVKÁCH.

Ke shlédnutí budou poprvé vystaveny nové exponáty zachycující využití heraldiky v nášivkách uniforem obecních policií celé České republiky apod.

Kde : Kulturní zařízení Suché Lazce
Kdy : PÁTEK 25. dubna 1997 14.00 - 19.00 hod
SOBOTA 26. dubna 1997 10.00 - 18.00 hod
NEDĚLE 27. dubna 1997 10.00 - 18.00 hod
Sobota + Neděle - polední přestávka 12.00-14.00 hod

Výstava se koná jako součást připomínky osvobození obce a ukončení 2. světové války. Srdečně zvou pořadatelé.

Slavnostní odhalení památní desky, na rodném domě spisovatele a sucholazeckého občana Frana Směji. Deska byla odhalena v přibližně červnu 1990.(přesné datum zjišťujeme)

Další fotografie najdete ve fotogalerii. ukázat celou fotogalerii

ZO KSČ č. 25 Opava - Suché Lazce a OV č. 56 Opava - Suché Lazce, dovolují si Vás co nejsrdečněji pozvat na Společenský Ples, pořádaný v sobotu 20. února 1982 v sále Jednoty. Začátek v 19:30 hodin. Bohatá tombola, vstupné 10 Kčs, hudba OB Melč, vedoucí soudruh Šteker.

Ve 48. čísle HR (Týdeník Československé obce legionářské) mě zaujal příspěvek v rubrice Čtenáři nám píší, nazvaný Kdo je ochoten pomoci? Přiznávám se, že mi to trošku hnulo žluči, když jsem si uveřejněný dopis přečetl, protože první dojem byl, že odznaky a hlavně partyzánská a jiná vyznamenání jsou počítána mezi kuriozity, což jistě není nejlepší. Postrádal jsem v dopise to hlavní — jak tito sběratelé věcí, které do své sbírky získají, využívají? Zabývám se rovněž faleristikou a mám slušnou sbírku (kompletní CSSR, SSSR, PIR, MLR, BLR atd.), kterou jsem dal po třiceti letech dohromady. Rád bych vás informovál; že v posledních deseti letech, kdy je sbírka schopna výstavy, jsem už uspořádal v různých místech republiky celkem 93 výstav, jak v českých zemích, tak i na Slovensku. Jedna byla také ve Wroclavi, kde ji mj. zhlédli zástupci velení Varšavské smlouvy. To není sebechvála, ale jen prostý důsledek mé sběratelské činnosti, jak těžko se tyto věci sbírají, pochopí jen málokdo.

autor článku: Arch. LUDVÍK SUKENlK, Suché Lazce

Zdroj: Hlas revoluce - Týdeník Československé obce legionářské, dne 31.01.1981, ročník 34, číslo 4. www.digitalniknihovna.cz

Dne 22. srpna 1980 vypukl na skládce hořlavých kapalin v areálu národního podniku Galena v Komárově požár. Shořela skládka hořlavých kapalin a přímá škoda se vyšplhala na 9,65 milionu korun československých. Sedm lidí bylo zraněno. Do hašení se zapojilo několik hasičských sborů.

Foto: archiv Suché Lazce