Aktuality ze Suchých Lazců

vloženo - 30.12.2021

Obnovy válečných hrobů na Ukrajině doplňují osudy našich krajanů - František Slaný Suché Lazce

Díky panu Ing. Antonínu Hamplovi z Vesnického muzea v Želechovicích se podařilo zjistit osud jednoho z našich rodáků Františka Slaného ročník 1885, který padl v I. světové válce na území dnešní Ukrajiny ve vesnici Starý Martinov. Z iniciativy místních, mimo jiné díky starostce Starého Martinova, Olze Charivové se tak po sto letech dočkají padlí nového pomníku. (poznámka redakce)

Vypuknutí první světové války, která se do historické paměti zapsala jako katastrofa bez mezí a hranic, vyvolal u českého lidu pod nadvládou habsburské monarchie, často připomínané jako žalář národů, vlažné postoje k válečnému nadšení. I přesto Češi uposlechli společně s ostatními rakousko-uherskými národnostmi mobilizační výzvy do takové míry, že byl hoden obdivu. Jaroslav Kunz, vojenský právník a plukovník rakousko-uherské armády, napsal: „ ... zdá se býti nepochopitelné, že se čeští vojáci tak impozantním počtem dostavili a nastoupili toto válečné tažení, podniknuté za cílem, jenž národnímu, slovanskému jich cítění byl tak odporný.“ Důvody, které vedly české odvedence při mobilizaci pod jejich prapory ukázněně a hbitě, spočívaly v jejich vědomí vojenské povinnosti. Navíc se válka zpočátku jevila jen jako několikaměsíční výprava proti Srbsku odpovědnému za sarajevské atentáty, které byly převážně odsuzovány i Čechy. Do Vánoc roku 1914 se ale Rakousko-Uhersko se Srbskem nevypořádalo, jak sebevědomé velení habsburské armády předesílalo. Místo toho stály české pluky proti velkému „slovanskému Rusku“ ve světové válce, z níž se statisíce vojáků nevrátilo, což byl i případ Františka Slaného, rodáka ze Suchých Lazců, jenž se narodil 1. května 1885 na čp. 85.

Narukoval k 5. praporu polních myslivců Olomouc, který patřil do elitních jednotek pěších vojsk rakousko-uherské armády, jejichž odlišnost od ostatních útvarů spočívala ve výborném ovládání střelby. Válečné rozkazy jeho prapor přivedly na počátku léta roku 1915 na Ukrajinu do Ivanofrankivské oblasti k obci Starý Martinov, k jejímuž dobytí bylo nutno přebrodit řeku Dněstr. Jelikož k tomu dali velitelé pokyn z 22. na 23. června, proběhlo překonání řeky pod rouškou noci. Za ranní mlhy se vojáci zakopali u Sivka-Voinylivského mostu asi 150 kroků od Starého Martinova. Jakmile se mlha nad haličskou krajinou rozestoupila, začaly řinčet ruské kulomety a boje o Starý Martinov započaly. Podle dopadajících granátů vojáci poznali, že Rusové mají vzdálenost dobře vyměřenou a běda bylo těm, kteří si buď z pohodlí, nebo v kamenitém terénu nevydlabali hlubší úkryt. Postup se odehrával v rojích směrem k vesnici. Když se mlha rozestoupila zcela, proměnila se ruská palba v hotové peklo: kanonáda bušila nepřetržitě, kulomety řvaly jeden přes druhý jako velikonoční řehtačky mladíků a kravál byl takový, že vojáci chtějíc si něco sdělit, museli na sebe řvát, i když byla vzdálenost mezi nimi jen 4 až 6 kroků. Odpoledne, když již na bojišti ležely zabití a zranění vojáci, vrhli se Rusové v mnoha rojích do protiútoku s nasazenými bodáky. Za ohromného vedra, o hladu a žízni, zpitomělí celodenní kanonádou, neměli vojáci chuť klást odpor ruské přesile. Někteří utekli, jiní předstírali mrtvé, mnoho vojáků přešlo do zajetí – Rusové byli v přesile.
Zábřežské noviny Stráž severní Moravy vydaly k události 26. června 1915 tuto krátkou zprávu: „Severozápadně od Haliče musila být část armády generála Linsingena povolána na jižní břeh Dněstru před protiútokem nepřátelské přesily před Martinovem“ Boje o levý břeh Dněstru se tak odehrávaly několik dní, ztráty na životech armády ústředních mocností jen u Starého Martinova, kde František Slaný padl v boji 26. června 1915, překročily šest set vojáků.

Klid nalezli v hromadném hrobě pod skromnou nízkou kamennou mohylou, kterou postavil 14. pochodový prapor 75. pěšího pluku z Jindřichova Hradce. Je umístěna vedle silnice na staré části staromartinovského hřbitova mezi Sivka-Voinylivským mostem a řeckokatolickým kostelem sv. Archanděla Michaela. Ještě v roce 2014 byla tato mohyla označující hrob rodáka ze Suchých Lazců Františka Slaného a 636 dalších českých krajanů v ohybu řeky Dněstr téměř úplně zapomenuta. Nepečovali o ni ani domorodci, ani Češi, je s podivem, že za ta léta nezanikla zcela. Pomalu se zapomínalo nejen na ni, ale i na všechnu tu bídu a utrpení, jež připomínala. Znovuobjevena byla v roce 2015 v náručí přírody, mezi náletovými porosty. Nebyla k ní vyšlapána ani útlá cestička a barvu kamenů mohyly s okolní zelení sjednotil letitý mech.

Avšak hrdinové od Starého Martinova se přece jen po sto letech dočkali důstojného označení místa jejich posledního odpočinku, neboť v současnosti probíhá projekt rekonstrukce původní zanedbané mohyly. Starostka Starého Martinova, Olga Chariv, podala v prosinci roku 2021 zprávu, že stavba památníku je před svým dokončením. Původní záměr, označit hrob jen jmény padlých vojáků 75. pěšího pluku z Jindřichova Hradce, jejichž ztráty zde dosáhly největšího počtu, byl opuštěn, proto se svého náhrobku se jménem a příjmením dočká i František Slaný z olomouckého praporu polních myslivců. Památník zbývá ještě podle projektové dokumentace z května 2021 doplnit o 4 mohutné leštěné žulové kvádry, do nichž budou vytesána jména obětí c. k. pěšího pluku 75 J. Hradec, c. k. pěšího pluku 35 Plzeň, c. k. praporu polních myslivců č. 6 Plzeň, c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 29 České Budějovice, c. k. praporu polních myslivců č. 22 Cheb a c. k. praporu polních myslivců č. 5 Olomouc. Práce na pomníku by měly být dokončeny v prvních měsících roku 2022.

autor článku: Ing. Antonín Hampl, správce Vesnického muzea Želechovice, starosta obce Želechovice

V rodokmenu se mi podařilo vypátrat že František Slaný se narodil 1.5.1885 v Suchých Lazcích č.p. 85 jako druhorozený syn svobodné matky Mariany Slané rodem František Slaný a manželky Magdalény Lukášové Slané. Dne 13.11.1911 se legionář František oženil ve farnosti Komárovské s Emílii Slanou narozenou 16.3.1886 dcerou Jana Slaného (roč. 1857) a Mariany Kostřicové Slané (roč. 1864). (poznámka redakce)

• 

  vizualizace návrhu nové mohyly u Starého Martinova

• 

  stavební práce na mohyle u Starého Martinova, říjen 2021

• 

  původní mohyla u Starého Martinova, východní strana, r. 2015

• 

• 

  původní mohyla u Starého Martinova, stav před r. 2014

• 

zpět na seznam novinek

sdílet příspěvek na
Facebooku

příspěvek vložil
David Závěšický - kronikář