Hájenka na Přerovci

Hájenka na Přerovci

Místo, kde stála dnes již neexistující hájenka na Přerovci, poznají jen pamětníci. Nezbylo po ní nic než jen několik fotografií a záznamy ve starých mapách. Místo je dnes již zarostlé lesem k nepoznání. Přitom toto místo bylo svědkem radostí i neštěstí.

Osada Přerovec, jehož součástí byla také hájenka, patřila v minulosti převážně pod štíti-nské panství. První zmínky o osadě Přerovec, která vznikla na panské půdě, se datují kolem roku 1790 (Zdroj: Jan Zukal). Ještě starší zmínka je spojena s rokem 1733, kdy panství štítinské včetně Přerovce dědičně převzal po zesnulém baronu Janu Františkovi Bockovi (1679 - duben 1729) jeho o osm let mladší bratr Ferdinand Josef Bock, pán z Raduně. (Zdroj: Jan Zukal) Baron Jan Franc Bock byl známý především svým zhýralým životem, tyranským přístupem k poddaným, které bil, okrádal a byl u soudu jako doma, protože na něj poddaní a šafáři z okolí podali mnoho žalob.
Další zmínka pochází ze dne 30. března 1734, kdy se v osadě Přerovec Filipovi a Kateřině Kalabosovým (původem z Hlubočce) narodila prvorozená dcera Veronika. Ve stejném roce se v červenci Matěji Kobelovi (původem z Vršovic) také na Přerovci narodila dcera Mariana. (Zdroj: Ing. Radek Malohlava)
Osada Přerovec po svém vzniku měla nejdříve pět domů a panskou myslivnu (vrchnostenská hájovna) s číslem 1. Mezi prvními osadníky byli na č. 2. Jakub Graca (2 jitra), č. 3. Jiří Kašto-vský (1 jitro), č. 4 Valentin Kobela (5 jiter), č. 5 Pavel Lexa (5 jiter), 6. vdova Grudová (4 jitra), č.7 Ondřej Šimeček (1 jitro) (Zdroj: Jan Zukal).
Jitro rakouské měřilo 5.754,64 m2

Historie osídlení budov na Přerovci:
Č.p. 2 - Nejpozději roku 1746 zde byl usazen nejmladší syn mokrolazeckého fojta Sebastiána Sysla Václava, kterému tou dobou na Přerovci zemřela první manželka Rosina. Václav Sysel roku 1730 ještě pobýval v Mokrých Lazcích. Svobodnou chalupu poté získala dcera Anna s manželem Jakubem Gracou z Kravař. Rod Graců chalupu držel po nejméně další tři generace. Po konskripčním očíslování bylo této chalupě přiřazeno č.p. 2.
Č.p. 3 - Pravděpodobně na tomto čísle byl již roku 1735 usazen Michael Heisler, přezdívaný také železný, původem z Raduně. Roku 1738 chalupu zakoupil od vrchnosti Blažej Kovalčík. Dále držel chalupu Jiří Kaštovský z Nových Sedlic, původem ze Štítiny, který usedlost zakoupil roku 1751 od Roziny Kovalčíkové, rozené Benda z Mokrých Lazců, vdovy po Blažeji Kovalčíkovi z Raduně a na Přerovci.
Po něm chalupu drželi potomci. Roku 1825 Antonín Kaštovský.
Č.p. 4 - Na chalupě, které bylo později přiděleno č.p. 4, bydlel od roku 1734 Matěj Kobela původem z Vršovic poté, co si roku 1733 v Kravařích vzal za manželku Rozinu Sedlákovou z Mokrých Lazců. Kup usedlosti Matějem Kobelou je datován k roku 1738. V 19. století zde bydleli převážně vrchnostenští revírní hajní, např. Josef Christen nebo Valentin Kinert (Kűhnert) z Jakubčovic.
Č.p. 5 - Hospoda u Jedlového lesa. Roku 1750 zakoupil přeroveckou krčmu Matěj Gruda.
Č.p. 6 - Od roku 1738 zde na svobodné chalupě bydlel Šimon Lexa z Hrabyně, který se zde usadil po sňatku s vdovou Evou Sedláčkovou rodem Rusek z Nových Sedlic. Také rod Lexů zde na této chalupě bydlel ještě o sto let později.
Č.p. 7 - Grunt Koupil Matěj Kobela z č.p. 4 v roce 1775 a tento pak předal zeti Ondřeji Šimečkovi ze Štítiny.
(Zdroj: Ing. Radek Malohlava)

Hájenka se nacházela po levé straně na cestě od křižovatky (N. Sedlice/S.Lazce/P. Polom) směrem k Zamčisku. Přibližně v úrovni prvního mostku stála po levé straně velká dřevěná stodola se třemi pilíři z každé strany. Před a za stodolou směrem od cesty byly dvě kůlny pro hospodářská zvířata. Na stodolu navazoval cihlový zděný 2,5 m vysoký plot s hlavním vchodem a brankou, který uzavíral dvůr až k hájence. Před hájenkou byla malá zahrádka až k cestě ohraničená laťkovým plotem s betonovými sloupy. Po pravé straně hájenky od cesty byla na konci budovy laťková vrata otevírala vjezd do zahrady pro povozy. Úplně vpravo pak byla větší zahrada s ovocnými stromy chráněna laťkovým plotem. Od zděné branky hájenky k cestě vedla úzká stezka s lávkou, která protínala potok. Mezi hájenkou a druhým mostkem byla udržovaná louka. Součástí hájenky byla údajně velmi hluboká studna, která byla ve dvoře mezi stodolou a hájenkou. Z výpovědí rodáků se traduje historka, že "když místní měřili hloubku studny kládami, které se dávaly na povozy k přidržování sena (páves), tak jim tři klády nestačily k dosažení dna."
Dvě třetiny hájenky zprava (od cesty) byly podsklepené a třetí levá část měla přízemní sklep, který sloužil jako chlév pro krávu. Uspořádání různých výšek stropů sklepů bylo patrné i na vnější fasádě a dávalo tušit, že se jednalo o mezonetový dům. Sokl sklepa byl kamenný stylově ukončený cihlou. Základy stodoly a zděného plotu vybudovali také z kamene. Do budovy se vcházelo z druhé strany směrem od lesa. Střecha stodoly stejně tak jako hájenka byla pokrytá dřevěnými šindeli. Pod střechou na půdě byl holubník. Průčelí domu směrem od stodoly mělo u přízemního sklepu (chléva) jedny dveře a vlevo od nich okno. V patře bylo pak velké kaslíkové okno a štít byl částečně obložen dřevem. Průčelí na druhé straně pak dominovala dvě velká okna v přízemí a dřevem obložený štít. Z uspořádání interiéru se dochovalo jen málo informací. V místnosti nad kravským chlévem byl pokoj, ve kterém žil spisovatel Antonín Ráb. Pravděpodobně v kuchyni stála velká modrofialová kachlová kamna. Kachle byly hladké bez vzoru a jejich zbytky se mi podařilo najít na zbořeništi hájenky.

Louka za hájenkou byla po II. sv. válce stále pěkně udržovaná a sečená. Bylo na ní mnoho léčivých bylin. Na louce stanovali v před druhou světovou válkou skauti z Ostravy a inspirovali tak místní kluky k založeni skautingu u nás! (zdroj: vzpomínky Aloise Stuchlíka) Na louce za hájenkou se hrálo také ochotnické divadlo s herci z Kateřinek.

V hájence se za ty roky vystřídalo mnoho revírníků. V roce 1791 zde údajně žil lesník jménem Martin Prachař. V hájence prožil značnou část svého dětství básník, prozaik, překladatel a prezident ředitelství pošt Antonín Ráb (12.9.1884 - 3.10.1957), známý v literatuře spíše pod pseudonymem Jáchym Blechta. Rodák z Hrabyně Antonín Ráb byl syn hajného Prokopa Raaba a jeho ženy Antonie, dcery bouzovského drába Jana Vařeky a Josefy, roz. Blechtové (odtud patrně vznikl jeho pseudonym). Od r. 1888 byl Prokop Raab přeložen na hájenku do Přerovce v Suchých Lazcích, a tak malý Antonín se svými čtyřmi sourozenci vyrůstal uprostřed lesů pod zříceninou přerovecké tvrze (Zamčisko), kde v něm zrála láska k přírodě. V Opavě vystu-doval české gymnázium a v Praze na Karlově univerzitě právnickou fakultu. Jáchym Blechta napsal řadu romancí, básní a próz. Velmi zajímavá je jeho próza s názvem "V zeleném království" (vyšla v r. 1943), ve které popisuje své dětství v hájence. V této knize jsou zachyceny nejen krásy okolí hájenky, ale také obyvatelé Suchých Lazců, resp. Přerovce, s jejich charakterovými vlastnostmi a reálnými příběhy.
V knize jsou záměrně označováni jinými jmény (např. Jakub Uherek byl Jakub Graca, hostinský Grygar byl Matěj Gruda, Podolíčko byl Přerovec, Maldotín pravděpodobně Hrabyně apod..). Jeho příběhy a vzpomínky nám umožní nahlédnout do života na Přerovci na přelomu století.
V roce 1921 byl už na hájence myslivec Josef Křemének nar. 15.4.1855 v Bohuslavicích s manželkou Marií Křemenkovou nar. 4.7.1862 v S. Podolí u Litovle. Hospodařila s nimi svobodná služka Marie Vobořilová 9.12.1905 Praha.
Během okupace až do roku 1941 zde žil také hajný Ferdinand Büfel, který narukoval do německé armády a údajně padl ve Francii. Hájenka byla v roce 1942 již opuštěna. V roce 1946 zde ještě stála celá budova bez střechy a pravá část byla zbořena průchodem fronty. Stodola včetně zděného plotu nebyla nijak zásadně poškozena. Ještě 30. srpna 1950 bylo možné vidět kompletní základy hájenky uprostřed louky. Během roku 1950-1954 došlo k úplné demolici objektu a zůstala zde stát pouze stodola. Stodola stála až do 90 let kdy sloužila Lesům ČR s.p. jako skladiště, ale nakonec byla také zbořena. Nezůstala po ní žádná stopa a místo zarostlo lesem.

Hájenka byla častým výletním místem, kdy kolem ní procházeli výletníci. Na foto švagři Max Hahn, Josef Gřešek, Bohumil Slaný a učitel Ludvík Rozsypal se svými rodinami na procházce před hájovnou. Foto cca 1940.

Stodola byla svědkem lidského utrpení.
Dozorem nad lesy, které byly majetkem Řádu německých rytířů, byl během okupace pověřen německý revírník Otto Axmann. Byl členem nacistické strany a vedoucím Landwache. Bydlel v myslivně v údolí Ohrozimi u Mokrých Lazců. V jeho polesí byla také hájenka na Přerovci. V podzimních listopadových dnech roku 1942 se dostali dva zajatci až na území polesí. Ráno, 4. listopadu 1942, se vydal jako obvykle revírník Otto Axmann na svou pravidelnou pochůzku. Jako člen nacistické strany a horlivý velitel skupiny Landwache slídil po každé stopě, která by se vyskytla v jeho rajónu. Najednou ucítil dým a za houštím uviděl ohníček, u něhož se ohřívali dva muži. Přikládali na oheň mokré větve. V ten den bylo sychravo a mlhavo. Podle oblečení poznal, že to jsou sovětští zajatci, protože na zádech měli velkými písmeny označení SU (Sovět Union). Namířil na ně kulovnici a vyzval je, aby vyšli z houštiny ven. Vedl je pak směrem na osadu Přerovec. V hos-podě "U Žídka" řekl přítomným: "Pojďte se mnou, já jsem zastřelil dva Rusy". Vyprávěl, že se na něho vrhli, když je vedl po cestě a oni viděli chalupy na Přerovci. Jednoho, když chtěl utéci, zastřelil ranou do týla a ten padl tváří do příkopu. Druhý prý utíkal roklinou pryč od cesty do lesa, ale byl zasažen a těžce zraněn střelou do břicha. Když se vrátil s hostinským Žídkem do lesa, těžce zraněný zajatec ještě žil a prosil Žídka, ať mu dá nůž, že se zabije. Zemřel ještě v lese. Podle počtu ran, musel být Axmannem dobit, neboť měl tři zásahy do břicha.
U řezníka Bluchy v Mokrých Lazcích se stravovali u jednoho stolu dva čeští učitelé, jedna německá učitelka a také revírník Axmann. Tentokrát přišel později a na omluvu s pýchou prohlásil: "Jetzt habe ich zwei Russen erschossen." (Teď jsem zastřelil dva Rusy.) Řekl, že je vyzval, aby šli s ním a vedl je jednoho po levé a druhého po pravé straně cesty před sebou. Stále se mezi sebou domlouvali. On jim nerozuměl a měl strach, že ho zabijí. Proto oba zastřelil. Oba zavraždění byli zataženi do hájenky na Přerovci a pohozeni na kamennou podlahu chléva. Zastřelení dvou zajatců pak Axmann telefonicky hlásil ze své myslivny opavskému gestapu.
Místní rolník Josef Tkačík, který pracoval v lese při stahování dřeva, druhý den viděl, že byli oba přibiti nazí s rozpřaženýma rukama na vrata stodoly a tak byli fotografování opavskými gestapáky. Fotografie prý skutečně byly použity v německém tisku, jako propaganda toho, jak jednají Rusové se zajatými německými vojáky. Podle výpovědi je měl ten den ráno umýt Jakub Graca. Ten však odmítl, proto přivedli místního obecního chudého Nováka, který je za úplatek umyl. Zajatec zastřelený ranou do týla, měl zaschlou krev ve vlasech a obličeji, druhý, střelený do břicha, byl celý zmodralý.
(Zdroj: kniha Osvobození Suchých Lazců - Útrapy druhé světové války).
Tito dva ruští zajatci mají pomníček na Strážnici, kousek od křižovatky Strážnice / Podvihov.

autor článku: David Závěšický 12/2020 - Sucholazecký zpravodaj 12-2020.

Je zde umístěna "keška", zdroj: D. Závěšický; poslední úprava 25.5.2021

sdílet článek Hájenka na Přerovci na
Facebooku

článek o lokalitě Mlýnek zpracoval pro web
David Závěšický (12/2020)