historie Suchých Lazců

Pamětní kniha Dobrovolné hasičské Jednoty v Suchých Lazcích

stránkování v kronice "Pamětní kniha SDH 1886-1939"

strana: pametni-kniha-hasici 121.jpg
Císaře Pána Františka Josefa I., který byl odvolán uprostřed světové války, aniž by mu bylo dopřáno uvítati opět mír. Kde mohl pomáhati, všude rád svou štědrou rukou přispíval. I našemu sboru při jeho založení v r. 1887 udělil dne 30. června podporu 160 K. Vybídl pak náčelník přítomné členy, by povstáním projevena mu byla poslední čest.
Nato starosta za všeobecného přání, by příští valná hromada odbývána byla už v míru, tuto valnou hromadu prohlásil za ukončenou.

strana: pametni-kniha-hasici 122.jpg
1918

Ve valné hromadě dne 3. února 1918 odbývané bylo přítomno 9 činných členů, a to:
Starosta Arnošt Kubín, náčelník František Kaštovský, podnáčelník Rainhold Skuplík, Jan Luska, Karel Stuchlík, Konrád Morbicer, Adolf Vítek, Leopold Lacheta a jednatel Alois Otypka.
Starosta zahajuje schůzi, vítá přítomné a uděluje slovo náčelníku Františku Kaštovskému, který podává zprávu o činnosti spolku v uplynulém roce a pak též jednatelskou zprávu.
Činnost sboru:
Od svého založení přispěl náš sbor v 68 případech požárního neštěstí. V roce 1917 spěchal dvakráte bližnímu ke pomoci: dne 30. srpna 1917 vypukl oheň na Strážnici v domku čís. 80 Ludvíka Skuplíka. Pak dne 2. října 1917 v Komárově, kde shořela stodola rolníka Jana Volného.

strana: pametni-kniha-hasici 123.jpg
Cvičení bylo jedno dne 13. května 1917 se stříkačkou, odpoledne o ½ 3. Hodině, a zúčastnilo se toho cvičení 9 členů. Jinak byla činnost členů z té příčiny nepatrná, jelikož dvanáct členů vykonává vojenskou službu. Všech činných členů čítá náš sbor nyní pouze 13 členů, ostatní jsou ve válce.
Dle pokladniční zprávy obnáší příjem 395 K
a vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337K 19 h.
přebytek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 K 81 h.
Za revizory byli zvoleni: Karel Stuchlík a Rainhold Skuplík, kteří důkladně přezkoumali jak příjem, tak výdej a nalezli vše v nejlepším pořádku. Za toto vzorné vedení vzdává sbor pokladníku Františku Kaštovskému povinné díky.
Jelikož v době této světové války jest počet činných členů nepatrný, odpadají nové volby a zůstane v činnosti

strana: pametni-kniha-hasici 124.jpg
prozatím ten sám výbor z posledního roku:
Starostou . . . . . . . . . Arnošt Kubín
Náčelníkem. . . . . . . .František Kaštovský
Podnáčelníky. . . . . . Rainhold Skuplík a Richard Halška
Členy výboru . . . . . . Jan Luska, Jan Bialý a Jan Prokša
Určeni byli ku dalším funkcím:
Místostarostou a jednatelem Alois Otypka
Pokladníkem . . . . . . . . . . . . František Kaštovský
Dozorcem nářadí . . . . . . . . .Jakob Gřešek
Volné návrhy:
Náčelník sboru upozorňuje, že pojistka přípřeže dne 5. prosince 1918 dojde, proto jest sbor přinucen tuto pojistku obnoviti.
Poněvadž ale pojistka o přípřeži jest pro nynější drahotné poměry příliš nízká, usnesl se sbor tuto pojistku zvýšit na 2000 K.
O tomto usnesení se podá hasičské pojišťovně hned zpráva a zároveň se požádá o novou pojistku přípřeže.

strana: pametni-kniha-hasici 125.jpg
Jedna berlivka, která se nyní nachází ve správě, bude po opravě odevzdána Hadrunku k další potřebě.
Dle návrhu starosty byl z "Ochrany hasičské" přečten poučný článek:
"Zkušenosti nabyté při prohlídkách sborů ve čtvrtém roce válečném". Podal Jindřich Dohnal, župní dozorce.
Dále bylo usneseno, aby se provedla přehlídka o stavu hasičského majetku a všech členů přítomných i nepřítomných. Za tím účelem sestaví starosta s jednatelem seznam všech členů, a co který má z majetku sboru. Pak náčelník František Kaštovský s podnáčelníkem Rainholdem Skuplíkem přesvědčí se v určitý den a na místě samém, jestli u členů jest vše v pořádku, jak oblek, tak i výzbroj.
Konečně bylo usneseno, že v tomto roce provede se přehlídka komínů ve všech zdejších budovách. Jako znalec byl zvolen hasič Konrád Morbicer, který s obecním zřízencem provedou tuto požární přehlídku.

strana: pametni-kniha-hasici 126.jpg
Pan představený obce oznámí oběžníkem den, ve kterém se tato přehlídka komínů provede a zároveň určí svého zřízence.
Načež starosta tu schůzi ukončil.

Nekrolog.
Opět zkřížily se upracované ruce na hrudi vzorného učitele, starostlivého otce, a rodina, jež v něm viděla celé své blaho, celé své veliké štěstí, náhle osiřela.
Ve středu dopoledne dne 27. února 1918 zemřel v opavské nemocnici nadučitel obecné školy v Jaktaři pan Josef Černín, kam se dne 25. února odebral, aby se zbavil bolestné nemoci – střevních vředů – proto též odhodlal se k operaci. Dobře asi tušil, že se nevrátí, protože dával předem pokyny, jaký má býti jeho pohřeb. Pro velikou slabost tělesnou

strana: pametni-kniha-hasici 127.jpg
nepřestál následků operace a zemřel druhý den po ní.
Zemřelý zanechává vdovou se šesti dítkami. Pět z nich, syn a čtyři dcery působí na školách jako síly učitelské, druhý syn studuje na škole hospodářské. Zemřelý všecko věnoval ku vzdělávání dobrých dětí a jediným přáním jeho bylo viděti je zaopatřeny.
Nad rakví neželí jen rodina, želí obec, celý národ, bylať práce jeho školská i obecní požehnána a proto památka jeho potrvá daleko za jeho hrob.
Náš nezapomenutelný nadučitel pan Josef Černín působil v naší obci od 1.března 1883 co učitel, pak od 1.září 1896 jako nadučitel až do 1.prosince 1903, načež odebral se na nové působiště do Slavkova. Jeho přičiněním byl u nás dne 1.listopadu 1886 založen dobrovolný hasičský sbor.

strana: pametni-kniha-hasici 128.jpg
On neúnavně staral se a pracoval, aby sbor zaopatřil sobě vše potřebné, on byl po celou dobu hybnou pákou celého sboru a setrval v něm až do přesazení za nadučitele do Slavkova dne 1.prosince 1903. V roce 1900 založil v naší obci také hospodářský spolek.
Pan nadučitel Josef Černím narodil se dne 16.srpna 1858 ve Skřipově, kde navštěvoval první dvě třídy školy obecné, třetí a čtvrtou třídu navštěvoval v Opavě, aby přijat býti mohl do německé reálky, kde svým nadáním a pílí byl mezi prvními žáky. Odtud vstoupil na učitelský ústav v Opavě, kde v roce 1878 maturoval. Byl potom čtyři léta učitelem v Polance, 11 měsíců v Plesné, přes 20 let v Suchých Lazcích, kde se stal nadučitelem, krátce potom v téže hodnosti ve Slavkově a konečně dvanáct let v Jaktaři.
Slavný pohřeb zesnulého pana nadučitele Josefa Černína odbýval se v sobotu, dne 2.března 1918 v Jaktaři.
Také náš hasičský

strana: pametni-kniha-hasici 129.jpg
sbor v čele starosty a náčelníka zúčastnil se tohoto pohřbu.
Kéž mu Všemohoucí po životě činorodém popřeje odpočinutí věčného !

69. požár.
V neděli, dne 12.května 1918 o půl jedenácté hodině v noci vypukl ve starodávném domku č.52 v Suchých Lazcích, patřícího manželům Vincenci a Veronice Falharovým, oheň. Toto stavení nachází se uprostřed vesnice.
Střecha, která byla pokryta došky, poskytla plamenům tak vydatnou potravu, že v několika minutách stála již celá budova v jednom žhavém moři a ve čtvrt hodině bylo viděti jenom hořící žebra střechy.
V krátké době po vypuknutí ohně dostavili se všichni zdejší hasiči při domě dlící pod vedením starosty sboru Arnoštem Kubínem, na požářiště a

strana: pametni-kniha-hasici 130.jpg
majíce ovšem plné ruce práce, se vší zručností a úsilím snaží se oheň co nejspíše zdolati, aby se nechytla hned k budově přiléhající stodola, která již na obou koncích se chytala – avšak i tato stodola byla zachráněna a takto i sousední budovy též jen slámou kryty.
Skutečně byl požár v poměrně krátké době uhašen.
Z okolí dostavily se hasičské sbory z Komárova a z Novosedlic se stříkačkami a náčiním ku pomoci a ochraně. Avšak náš hasičský sbor měl již bohudíky oheň ve své moci – byl lokalizován.
Tímto lokalizováním byly zachráněny sousední budovy čís. 51 a 53, taktéž kryty jenom slaměnými došky.
Tato rodina stižena byla divnou hrou osudu: Nejdříve odebral se na věčnost hospodář, po něm v krátké době jeho svěkruše a s ní skoro současně hospodyně – a konečně za měsíc po jejím pohřbu i opuštěné stavení padlo za oběť plamenům.

strana: pametni-kniha-hasici 131.jpg
Toto stavení čís. 52 v Suchých Lazcích bylo pojištěno na obnos 400 K a stodola na 500 K. Avšak stodola byla zachráněna, z té příčiny pojištěný obnos nebyl vyplacen.
Majitel usedlosti čís. 51 v Suchých Lazcích pan František Halška, rolník, daroval zdejšímu hasičskému sboru za obhájení jeho majetku obnos 50 K.
C.k.výs. mor. slezská vzájemná pojišťovna v Brně dopisem ze dne 22. května 1918, čís. 31423 co subvenci na hasičské nářadí – obnos 50 K. Pak z Krakovské pojišťovny 40 K.

strana: pametni-kniha-hasici 132.jpg
Nekrolog.
Na prahu nové doby, osvobození a obrození našeho národa, vyrostl opět v našem hasičském sboru nový rov, náš věrný a svědomitý pracovník, bratr a stařeček Kašpar Plachký.
Kašpar Plachký narodil se v březnu 1855 v Suchých Lazcích, byl zde majetníkem domku čís. 8 a vstoupil do hasičského sboru zdejšího dne 15. prosince 1886 a setrval v něm až do své smrti.
Neočekávaně a náhle zemřel dne 23. prosince 1918. Časně ráno za tmy šel ještě na tak zvané roráty do Komárova a na cestě v Hadrunku řekl děvčeti, které s ním šlo: "Mně jest jaksi nedobře!" Na ta slova klesl na zem a v krátké době vypustil ducha svého – byl raněn mrtvicí.
Doprovodili jsme ho – 17 hasičů v úplném výzbroji – dne 26. prosince 1918 odpoledne po čtvrté hodině na jeho cestu poslední. Značná účast

strana: pametni-kniha-hasici 133.jpg
při pohřbu důstojně dokumentovala, jaké vážnosti se zesnulý těšil. Svojí milou, klidnou povahou získal si vždy srdce všech, kdož ho znali.
Zhasls milený druhu, na prahu nové doby a my u Tvého čerstvého rovu si slibujeme, že zasvětíme celý svůj život práci neúmorné a zůstaneme věrni hasičskému sboru.
Budiž Ti země lehká!

strana: pametni-kniha-hasici 134.jpg
Rok 1919

Valná hromada Sboru dobrovolných hasičů v Suchých Lazcích konána byla dne 12. ledna 1919 za přítomnosti 15 členů.
Ze sboru vystoupili pánové František Bialý a Vincenc Směja, do sboru vstoupil učitel Karel Šitavans.
V této valné hromadě zvoleni písemnou formou byli:
Starostou sboru . . Arnošt Kubín
Náčelníkem . . . . . František Kaštovský
Jednatelem . . . . . Karel Šitavans
Podnáčelníky. . . . Adolf Vítek, Reinhold Skuplík
Zbrojmistrem . . . Reinhold Skuplík
Z obecní pokladny darováno Sboru 100 K, kterýž obnos pokladníkovi sboru hotově vyplacen.
Župnímu sezení obcoval jako delegát sboru našeho náčelník pan František Kaštovský dne 4. dubna 1919 do Životic.
Župní schůze ve Štáblovicích se účastnil jako delegát sboru našeho pan Josef Luska dne 13. července 1919.

strana: pametni-kniha-hasici 135.jpg
Matiční slavnosti spojené s vítáním Moravců z Pruska účastnil se sbor náš v počtu 13 členů. Manifestace z 31. srpna 1919 vydařila se skvěle vzdor velmi špatnému počasí. Po krvavém matičním dnu 13. června 1914 přinesl letošní Matiční den i těm nejsmělejším hlavám úplné uspokojení ač nepřízeň počasí ubrala 15-20 tisíc hostů z Ostravska, Olomoucka a drahého Těšínska.
Sobotního odpoledne a večer, kdy nepřízeň počasí byla největší, v Háji u Opavy vyzněly taktéž uspokojivě, ač přiznati dlužno, hasičů přítomno velmi málo.
Nedělní dopoledne chmuřilo se a častými prškami krušilo naději naši. Leč přesto i dopoledne v sadech města konána slavnost za výtečné vojenské hudby v neztenčeném průběhu i rozsahu.
Nezapomenutelným zůstane odpolední průvod 25 tisíc. V záplavě ohnivě pestrobarevných národních krojů a spolkových stejnokrojů s alegorickými vozy mnohých obcí a spolků, s nedohlednými řadami ukázněně a jaře kráčejících čtyřstupů s národními prapory vítězně vlajícími nad průvodem, s hudbami jásavě vyhrávajícími do bystrého kroku – vše to činilo z průvodu manifestaci češství na Opavsku, jež zdravým vývojem nezadržitelně sílí, roste a neústupně bije do nepřátelských valů Opavy – která jako skalní ostrov trčí v českém kraji, stálé nebezpečí českých tichých vsí.

strana: pametni-kniha-hasici 136.jpg
Dnes německý ostrov jeví pukliny, které věští bezodkladný zmar a zánik německé Opavy. A už ve všech českých obcích český hasič, ten tichý národní pracovník vzbudí pevné národní sebevědomí, jež dovede češství chápati jako hlubokou opravdovou mravní povinnost vždy a ve všem stačit sobě! Kde bude německá Opava, až každý bude mít tolik národní hrdosti, že bude žádat českou obsluhu za český peníz! Český kraj statisíci a statisíci živí německou pýchu Opavy.
V matiční den uvědomily si desetitisíce českých srdcí, že národní hrdost, která tolik imponuje Němcům, která zářila z očí statných šohajků a rozzářila tváře pěkných děvuch, přinese nám nejen mravný, ale i hmotný prospěch. I našich 13 hasičů v župě moravských enkláv protestovalo na táboru lidu v sadech proti zašantročení Těšínská polským imperialistům, kde naši i pražští řečníci ostře kritizovali plebiscit navržený Dohodou i nadržování Polákům. Svorně tisícové hlasovali pro rezoluci, že Těšínska se nevzdáme nikdy!
Lidová veselice proudila sady městskými. Viděli jsme tam zástupce prezidentova, p. ministra Hampla, státního tajemníka Kvapila, poslance N. S., předsedu mor. zemsk. výboru Pluhaře, deputaci dohodovou z Těšína atd.
Moravců Pruských bylo na 200. Vzdor uzavření hranic manifestovali tiše, ale zářivé oči volaly: Ať žije jediný národ Čs, svobodná republika Čs.

strana: pametni-kniha-hasici 137.jpg
V roce 1919 pořádán ples a hodová zábava, jejichž značný čistý výnos velice posílil pokladnu sboru.
Rok právě minulý byl velice příznivý. Ani smrt náš sbor neochudila, ani zlý host, požár, sbor náš nevyburcoval k starému heslu hasičskému "Bohu ku cti, bližnímu k ochraně!"

1920

Valnou hromadu 35. vykonal sbor náš dne 4. ledna 1920 ve školní budově za přítomnosti 17 členů.
Starostenství sboru svěřeno po 9. osvědčeným rukám Arnošta Kubína, náčelníkem zvolen Adolf Vítek, podnáčelníky Luska Josef a Čeněk Skuplík, členy výboru Jan Prokša, Skuplík Reinhold a Richard Halška.
Ve výborové schůzi zvoleni nato místostarostou a jednatelem učitel Karel Šitavanc, pokladníkem Arnošt Kubín a zbrojmistrem Adolf Vítek.
V prvém mírovém roce 1920, kdy demobilizována armáda československá, upraveny mezinárodní styky, podepsány míry Trianonský a Sevrešský jako doplňky Versailského míru,

strana: pametni-kniha-hasici 138.jpg
obchodní smlouvy s celým světem upraveny nebo aspoň připraveny, zástupci Čs. republiky ve všech říších světa ustanoveni, pyšně česká vlajka i na mořích zavlála, první loď Čs."legií" pokřtěná se pyšně z Terstu rozjela v cizinu s českými lodníky, českým kapitánem… hruď pyšně se dme a srdce radostně tluče…
A tvůrce naší samostatnosti, prezident Masaryk, slavil 70. narozeniny…vlastně ani neslavil, neboť skromnost mu brání sebe oslavovati. A přece je T.G.Masaryk zase jednou Čech, jenž pohnul Evropou. A víc, Masaryk roznesl slávu českého jména do tří dílů světa. Tomáš Garrigue Masaryk je jedním z těch velkých mužů, kteří si přes hranice věků a přes hlavy národů podávají ruce. Hus, Chelčický, Blahoslav, Komenský byli světly, ukazujícímu cestu svému národu. Masaryk osvobodil národ, aby pokolení příští mohla bez pout kráčeti po té cestě světla.
O Tomáši Garrigue Masarykovi mluví s úctou slavní mužové jiných národů. Nejen proto, že se stal naším osvoboditelem. Ernest Denis, pokračovatel Palackého, věhlasný obhájce našich práv, veleslavný učenec francouzský, který dnes je ukládán v Paříži do hrobu, věřil o Masarykovi: "Bude vládnouti upřímně, dobrotivě a spravedlivě. Národ Husův, Chelčického a Komenského zasluhoval si podobného vůdce za svého představitele před Evropou." Ptali se anglického ministra premiéra Lloyda Geoge nedávno, kdo byl za světové války největším státníkem, odpověděl:

strana: pametni-kniha-hasici 139.jpg
"President Masaryk". Majíce v čele svobodné republiky Československé Tomáše Garrigue Masaryka, všichni žijící Čechové měli bychom pociťovati štěstí, že žijeme v ovzduší takového muže, že hledíme na jeho tvář, že známe jeho zásady a že slyšíme jeho moudrá slova (Masaryk Osvoboditel)

70. požár.
Temný pruh čpavého dýmu od jihozápadu vytrvale vystupující vyburcoval sbor 21. června kolem 10.hodiny dopoledne, obyvatelstvo Lazců a hned nato signalizován požár v Komárově. V továrně Immerglückově chytily zásoby tuků a surovin a jenom nadlidské námaze našeho sboru se zdařilo oheň udolati. Přítomno požáru bylo 12 stříkaček, naše upotřebila všechny hadice a velmi platně přispěla k ukončení zhoubného díla. 10 členů sboru a povozník Jan Sonek veřejně pochváleno před šikem.

71. požár
O půlnoci letních svatých Petra a Pavla známý břeskný zvuk trubky volal členy našeho sboru k požáru. Na Komárovských Chaloupkách hořel domek Josefa Petrušky č. 89.

strana: pametni-kniha-hasici 140.jpg
Vzdor nedostatku vody neúnavnou statečností sboru v zápase s ohněm podařilo se bez stříkačky oheň lokalizovati a udolati. Přítomno bylo 8 členů, povoz a přípřež poskytli páni Jan Kukelka a Jan Sonek.

Za Janem Luskou.
Málo měly Suché Lazce mužů, kteří s láskou větší lnuli k rodné dědině jako Jan Luska, nejstarší člen našeho sboru. Pracovité ruce jeho umdlely, hlava o celou ves pečující se schýlila, ale srdce jeho tlouklo jenom pro jemu nade vše milou rodnou ves.
Byl dlouhou řadu let v čele obce. Kam oko naše pohlédne, utkví na stopách práce jeho ať hmotné či duševní.
Jeho prozíravé mysli vděčíme za okresní silnici z Přerovec k říšské silnici, aleje třešní svědčí o jeho pečlivé ruce hospodáře – starosty obce, ale největší zásluhy získal si stavbou nové školy.
Překonal všecky překážky, sám chvátal z úřadu do úřadu, vymáhal osobní intervencí subvence – ruku přiložil k dílu osobně a dílo se zdařilo.
Jméno jeho měla škola zlatým písmem vrýti v síni své, ale aspoň vděčná srdce naše nezapomenou Tebe, milý bratře hasiči… dřímej sladce na hřbitově našem pod zemí rodnou, vláním a šumem bříz ukolébáván.

---

---

přepsal: Zdeňek Pelech(2018-19), skenování a zprac. pro web: David Závěšický