historie Suchých Lazců

Dostupný seznam Kronik Suchých Lazců

kronika: 1914-1946, kronika: 1945-1957, kronika: 1962-1965, kronika: 1966-1968.

---

kronika 1914-1946 část 9.

stránkování v kronice 1914-1946

Str. 81

Zde vidíte, alespoň částečně veliký nepoměr. Naše nákupni schopnost a životní úroveň je velice snížena, v takovychto poměrech vstupujeme do nového roku

1943

Zima je mirnější než v loni. Němci, kteří se na podzím loňského roku, klínem dostali až k řece Volze a městu Stalingradu, jsou pevně obklíčení. Ruskými armadami. 335.000 vybraných německých lotru S.S. čili slavná německá VI. armada je obklíčena tak dokonale že ani létadly nemůže býti zasobovaná. V zimě ale tam je němcům zatraceně horko. 31. 1. 43. zničili Rusové onu armadu, dobyli ohromnou a nepřehlednou kořist, létadla, děla, auta, panceře, a zkratka všechno co měli Němci sebou a zajali přes 91.000 němců (ostatní padli ) i se svým zatím povýšeným maršalem Paůlusem
Tu u nás nařízen smutek, nesměli jsme do kina i divadla apod. vše bylo 3. dny zavřeno.
Nám zde ale v srdcích odléhlo, poprvé v dějinach byla důkladně pokořená Německá pýcha. Cítili jsme že je to začátek konce. Němci pro své ohromné ztráty, jak na životech, tak hlavně na materiálu, už se nevzpamatováli, třebas Hitler troubil do světa že postaví novou VI. armádu.

U nás : Rolníci Rudolf Bala z čís. 22. a František Šindlář z čís. 18. oběma Němci odebráli hospodářství s živým i mrtvým inventářem a oba se museli ihned vystěhovat i se svými rodinami. Prvy se i s rodinou vystěhoval do obce Vavrovice, kde sloužil na státku jako čeledin, druhy šel ke své tchýni na Štítinu a Opavský "úřad práce" mu práci přidělil.
Na jejích místa přišli dva vystěhovaní Volynští němci, otec se synem oba s rodinami. Prvy byl na státku Rud. Bale, druhy na Šindlařovým.
Oba byli vzhledu nepříjemného a polním prácim nerozuměli, mluvili jen německý a jménovali se "Kaůk".
Také statek p. Trubeckého čís. 4. z Kravařova ( jehož syn jak již psáno v r. 1940. byl zavřen ) byl mu zabaven a dosazen naň němec ze Škrochovic jménem "Kravczik Jos." Asi 50 letý. Rodina p. Trubeckého vystěhovala se do Kateřínek.
I na usedlosti Jana Měcha z Kravařova čís. 24. byl dosazen němec a sice : druhý syn Sucholazeckého "Kaůka" jménem Jakub asi 35 letý kolář.
V roce 1940. zavřený náš občán Bohumil Mura, pekař, je na podzím t.r. z vězení propuštěn a musil ihned nastoupiti práci v Opavě.
Trubecký Ant. A Měch Jan oba z Kravařova, zůstavají v pověstném koncentračním táboře v "Dachaů" v Německu zavření dále.
Na podzim t.r. zastavuje auto zn. "Pol." = ( Gestapo ) před státkem čís. 62., 36 letého Oldřícha Vítka, který ihned a tak jak byl obléčen, musí s ními. Beřou s sebou také jeho 33 letého bratra Josefa Vitka a 36. letého Josefa Kostku oba z čís. 155. Vezou je k výslechu do Opavy.
Prvý jmenovaný, je po výslechu právě na štědrý den propuštěn a přichází domu, druzi dva jsou odtransportování do věznice v "Berlíně", tam a pozdějí v "Dachaů", jsou oba věznění až do konce války v r. 1945. a oba jen o vlasek jisté smrti ušli.
Zima je prostřední a tak nám nastává rok

Str. 82

1944

stradáme čim dál tím vice, ničeho už není a skoro vše je nám chudakům nedostupné a nastává hlad.
Rusové pomálu ale jistě se k nám bliži. V dědině je všechno při starem. "Naší" Němci jsou již hodně pokrotli, najednou od nich začíname slyšet slova, že s námi se dá žít, že nejsme tak špatní a podobně.
"Enky"! Kdyby měl člověk skutečně žiti jen na ty "Enky", dávno by už nežil. Naší sedláci i živnostnici jsou však předce jen naší lide, moc nemohou ale sem tam předce jen něčím vypomohou, tu brambor, trochu mléka pro děti, pekář p. Ondrášek, úmyslně zapomene vystřihnouti chléb z lístku tam, kde vidí že je ho nedostatek, i řezník Stibor se mylí a dá vice kousek masa. Přichází doba žni, úrada je pěkná. Nad našími vesnicemi zde, velmi často projíždějí celé stovky i tisice spojeneckých Anglo - Amerických létadel. Jedou vždy po 19.ti těsně za sebou, několika proudy a v ohromné výši. Vypadají jako stříbrní ptáci.
To jedou přes nás, bombardováti Německé továrny a města pokud nejsou ještě rozbité. Hukot jejich motoru je mocný a dáleko slyšitelny, už jej velmi dobře zname.
Přijíždějí vždy od jíhu jakoby ze "Strážnice" a Hradce a jedou směrem přes nás na sever do Německa.
Pumami rozbijejí Německé továrny na umělé pohonné látky v "Heydebrecku" u "Ratiboře". Slyšime hrozne exploze dopadajících pum a vidime sloupy dýmu.
Běda těm kdož tam právě jsou! Shodivše svůj hrozný náklad, létadla zase jedou nad námi zpět, tu vidíme že od trupu některých létadel se něco odpojuje a pada dolu přímo na naší vesnici, krčime se k zemi, ale nic, po dopadu těchto předmětu zjíšťujeme že jsou to jen prazdné hlinikové stříbrně natřené asi 2.cm.dl., do tváru doutníku vypadajíci nádoby od benzinu. Jedna z nich dopadla na střechu stodoly p. Karla Šitavance domu čís. 2. a tuto prorazila. Ostatní nádoby asi 8. kusu dopadlo těsně u same dědiny na pole.
Tyto prazdné nádoby, naší kluci musili sbírati a sváželi je na hřiště u školy kam obec. úřad nařídil.
29. 8. 1944. asi o 11. hod. dopol. v Ostravě i Opavě sireny žalostně hučí, přijíždí asi 80 Anglo - Amer. létadel a poprvé bombardují Ostravu. Hukot motoru, protilétadlová střelba kouř a prach. Výsledek po půlhodinovém bombardování je : Částečně rozbitá továrna na dehet "Rütgers" ve Vitkovicích, rozbito mnoho jiných domu i nemocnice a 650 lidi zabitých z nichž jeden je náš občan Ladislav Morbicer z čís. 36. šamot. zedník zanechává po sobě vdovu a asi 3 letého chlapce.
Tamtéž a ten sam den, jen o vlas unikl smrti náš občan Max Šrubař z čís. 35 dělník Vitkovických železáren. Bomba zasáhla kryt v němž bylo schovano asi 40. lidi před náletem, z nichž on sám jediny, ačkoliv zraněn na hlavě a zasypan, jako zázrakem zůstal živ.
Podzim t.r. je chladný. Rusové jsou již u Varšavy a nastává zima. Většina nás občanu má nedostatečné obuti i oblečení. Náš kraj se začíná podezřele, nějak podezřele plnit německým vojskem, v dosud nebývalé míře a tak nám nastáva rok

1945

Létadla ( ale to už Ruské ) častějí a hustěji objevuji se nad naším krajem a přichází 14. leden v němž Rusové ohromným náporem přervali Německou frontu u Varšavy a ženou se k nám. Vidime hrozné obrázky na nadražích. Němci na honem vyklizují, vyklizují i žalaře a koncentr. tábor v "Osvěnčimi" vězni jsou nakladaní do obyčejných nekrytých vozu a tak je odvažejí za třeskutého mrazu až 20 o, vězní jsou polonazi a nekteří i bosi. Ti kteři z nich dosud žijí, spinají k nám ruce a prosí o kousek chléba, jiní už zmrzli nemohou, ti jsou prostě

Str. 83

z jedoucího vlaku vyhazování. Takovýchto zmrzlých ubožaku bylo kolem trati Svinov - Opava nalezeno 25 mužu.
Všechny vlaky, osobní i nákladní jsou přeplněné uprchlíky. Jizdní řad už neexistuje. Vlak snad pojede za 1. hod. snad za 5 - 6. hod. a možna že už vůbec nepojede. Kdo to ví?
Je konec ledna, Rusové se biji u Ratiboře. Ve dne slyšime nepřetržíty hukot kanonady a vidime sloupy dýmu, večer pak vidavame ohromné záře.
U nás v dědině, skoro v každé chalupě jsou němečtí vojáci koně a vozy, je to záloha a vozatajstvo, čekají až na ně příjde řada. Zima je spíše mírnější, ubíhá únor i březen, fronta stále u Ratiboře duní. Přichází duben a Velikonoční svátky. První svátek nám úběhl dobře ( na dunění fronty jsme pomalu uvykli ) ale druhý svátek, tj. v pondělí, jsme na ranní mši sv., už přes kazáni zda se nám to hřmění děl silnější a nějak bližší. Vychazíme z kostela ( p. farář urychleně ukončil mší sv. ) a tu už nad námi nízko krouží Ruské létadlo, vidouce však že jdem z chrámů Paně, nic nám nedělají, my se ale přes to rozprchaváme jako stado husí. Rusové braní Němcům v přísunu a silně ostřelují proto říšskou silnici a různé transporty na ní se právě nachazející.
Hřmění děl je stále silnější.
Vidime cele sloupy dýmu hořících vesnic jako Kobeřice, Štěpánkovice. U nás je ruch nebývaly, k frontě jdou Němci vojáci, zpět uprchlíci, povozy koňské, kravské i ruční vozíky, dětské kočárky děti s ranci na zadech, krávy volně ženouci i jíny dobytek, všechno přes naší dědinu směrem na jih = Podvihov - Pustá Polom, všechno na divém útěku před Rusy, cesty jsou přímo ucpané, ranění vojáci přichazejí event. Jsou přivažení z fronty. U nás ve škole je lazaret a na budově vlaje bíly prapor s červeným křížem. Všechno toto dění bedlivě a neustále pozorují Ruské létadla. My zde velmí jsme se těšíli na osvobození, ale teď vidouce tyhle obrázky z Hlučínských dědin, máme obavy, jak to s námi dopadne. Přiliv uprchlíků stále vzrůsta, někteří už ke všemu lhostejni, prohlašují že už dále nejdou a zůstvají s námi majíce v rancích celý svůj majetek ssebou.
Noc z Velikonočního pondělí na úterý je velmí rušná. Z nás žádný neutíka ale také nemyslíme na práci, uděla se jen to nejnutnější co byt musí, je úterý 17. 4. 1945. Všechny obchody jsou uzavřené, je odpoledne, zdejší, ještě německy obecní úřad dává své poslední nařízení a hlasí bubnováním že všechen dobytek, hlavně krávy musejí býti dnes do 6 hod. večerní sehnane na loukách u Přerovce. Kdo neuposlechne, bude přísně potrestan. Neuposlechnul nikdo! A tak nám byl všechen dobytek zachován. Stojíme k večeru téhož dne, na cestě u Hasičského skladiště, najednou slyšíme hvízdot, to první Ruský granat přiléta do naší dědiny a rozraží velikou hrušeň na dvoře rolníka Jíndřicha Halšky v čís. 53. My víme, že Rusové se zastřelují a proto se rychle rozcházime.
Boj o naší dědinu začína, je velmí těžky. Němci se zoufale braní, Rusové zás mají velikou přesilu, ohromnou dělostřelbu a Němci tak obavané "Katuše" k tomu. Naše České železobetonové bunkry, které nás měly chránit a branit v r. 1938. proti němcům, jsou nyní německou oporou.
Tyto bunkry, stavěne ve třech řadách asi po 300 - 400 m. za sebu do hloubky, řeka Opavice, Železniční trať asi 2.m. vysoká a řišská cesta z Opavy do Hrabyně, to vše němcům skýta neobyčejně dobrou oporu a mezi tim všim mají ještě vykopané klikté zákopy a ostnatý drat před tím, proto také se Němci zde tak drží. Boj zuří strašně a neustále. Rusové klínem proražejí týto přírodní i uměle překažky a ve čtvrtek 19. 4. 45 k večeru už jsou u prvních domku naší dědiny u čís. 133 - 155. Němci se zuřivě braní naše dědina hoří, hoří stodoly i domy a první řady domu jsou strašně rozstřílene a pobořené.

Str. 84

Sedíme ve sklepich naších domku a čekáme co bude dál. Zatím německý obrněný vůz ("Tank") čís. 101. jezdí po dědině a fosforovými střelami z kulometu vypaluje naší dědinu, co ještě stojí, tak vypalil usedlostí Ulman Frant. čís. 66. Jelonek Jindř. č. 67. Sedláček Jan č. 8, Graca Val. č. 7. Kaštovský Fr. č. 63 a stodolu Richarda Halšky z čís. 68. a.t.d. Je pátek
20. 4. 1945. boj už tak zuřívy ještě vzrůsta, mezi explosemi granátu, min, hukotem ohně a dýmu slyšíme jakesi jiné rány z pušek než jaké jsme slychávali u němců, tyto jsou mnohem jasnější a ohromně rychle za sebou, jako by najednou mnoho kulometu stílelo. To jístě Rusové! Slava! Už jsou tu! Je 16.30 hod odpol., den zamračený a chýli se k dešti. Najednou všechno umlka a nastává ticho jako by se nic nedělo, jen dym z hořících chalup a stodol silně
citíme, vybíhame ven ze sklepu a tu vidím v hostinci ve dvoře p. Ant. Věntuse v čís. 61. prvního Ruského vojáka, p. Věntus stojí ve dveřích a podává prvému našému osvoboditeli posílu v lahvi. U něj jako druhá je pi Marie Halšková z čís. 59. a já přibiham jako třetí a všichní ho vitame pozdravem "Zdrav stůj tovaryš". Představoval jsem si vždycky Ruského vojáka velikého a silného, zde ale přede mnou stojí člověk asi 35 letý asi 165 cm. vysoký zarostlý a zablacený avšak velice bystrý. Na ruce má stále k výstřelu přípraven svůj "automat" ( tj. puška na 72 ran ), 2. zásobníky náboju a několik ručních granatu, pověšených za opaskem. To je ale také vše, co u sebe má. Je bez přilby jen v obyčejné voj. čepici ( loďce ). Neobyčejně bystře slídi po okolí zdali se neobjeví někde nenavíděny "German" i dobré buďot říka. My odcházíme do sklepu a noví Rusové přicházejí. Ti jsou už dle mojí představy a je jich mnoho. Boj znovu začína, na noc ale málo polevuje, pak přichází nový den sobota dne 21. 4. 45., ráno boj znovu začína uprostřed naší dědiny. Němci jsou u staré kaple a výše v číslech 55. a 19. Rusové u obou hostinců a rybníka. Dopoledne Rusové postoupili až do čísel 28, 29, a 44. dále nahoře jsou ještě Němci a urputně se braní.
Celou dědinu až po řezníka Stibora dobyli Rusové až 22. t.m. večer. Na Přerovci jsou ještě Němci. V čí. 15 na dvoře a zahradě je postaveno 10 Ruských minometu. Pod dědinou je pět řad děl a všechny najednou stili na "Strážnici" a Přerovec kde Němci se zuřivě brání. Do naší dědiny začinají znova dopadávat granáty ale to už německé ale méně. Němci už nemají. Rusové jsou u nás jako doma nastěhovali se do něších bytu, my byvame dále ve sklepích, jsme špinavi a útrpení zračí se nám ve tvářích. Rusové přemistili sva děla nyní stojí v místech nad hřbitovem zase v pěti řadách za sebou, všechny střili na Podvihov a Pustou Polom my znovu vidíme jen dym a záře. Přijíždí Ruské tanky i "Katuše" všichni na zničeni německé armády.
Ohlížime naší dědinu, ta vypada hrozně, polamané stromy, ploty, spáleniska a rumoviska, nové cesty tam kde si to Ruský tank zamířil, nehlédě zdali mu v cestě stojí plot, strom nebo dřevěná šopa, všechno přejel a byla za ním nová cesta, plno trychtyřů od granátu, na cestách rozbité vozy auta i pancéře, stromy ohořené a všechno zničeno. Okna v celé dědině jsou vybitá, pole rozkopána po Ruských kanonech a plné jam a ďůr.
Po polích kolem dědiny, pasou Rušti vojáci celá stáda svých koní na právě vyraživšich jetelinách.

Při dobyvání naší vesnice o život přišli títo naší občane :
1. Graca Valentin, 29. 11. 1908. naroz. z čís. 7. ( zadušen dýmem ve sklepě domu č. 67. 20. 4. 45.
2. Gracová Julie, 23. 12. 1906 - " - - " - - " - - " - - " - - " - - " -
3. Graca Jiří, 10. 7. 1939 - " - - " - - " - - " - - " - - " - - " -
4. Gracová Marie 20. 3. 1943 - " - - " - - " - - " - - " - - " - - " -
5. Graca Jarosl. 14. 9. 1944 - " - - " - - " - - " - - " - - " - - " -
6. Graca Oldřích 6. 5. 1938 - " - - " - - " - - " - - " - - " - - " -
7. Jedličková Kateř. 51 letá matka a syn z Kateřinek zahynuvi v č. 67
8. Jedlička Jan 22 letý

Str. 85

9. Balová Frant. 47 letá matka a syn, selka z čís. 22. oba podléhli svým zraněním
10. Bala František 13 letý dne 30. 4. 1945
11. Patrman Alois 31. 5. 1907. nár. z čís. 29. zabit střep. granatu 21. 4. 45. doma.
12. Hružíková Frant. 2. 8. 1897. nar. z čís. 41 - " - - " - - " - - " -
13. Brablík Benedikt, nar. 7. 6. 1911. zabit granatem na dvoře č. 19. 20. 4. t.r.
14. Stíbor Karel nar. 31. 8. 1918. - " - - " - doma dne 1. 5. 45.
15. Friedlová Věra - " - 29. 9. 1924 - " - - " - - " - - " -
16. Kostřica Ferd. - " - 10. 4. 1895 zastřelen 21. 4. 45. doma v č. 147
17. Kramna Jarm. - " - 6. 1. 1945 podléhla svému zranění 1. 5. 45. v č. 83.
18. Kudela Frant. - " - 16. 4. 1895 zastřelen 20. 4. 45. doma v čís. 75.
19. Janečková Ludm. - " - 28. 3. 1908 - " - 23. 4. 45 - " - 145.
20. Halška Karel - " - 20. 8. 1928 zabit granatem 20. 4. 45. v čís. 63.
21. Balová Kateř. - " - 23. 4. 1863. ( obecní chudá ) shořela 19. 4. 45.
22. Pchálková Jana - " - 9. 6. 1873. uhořela doma v čís. 53. 20. 4. 45.
23. Grafová Frant. - " - 7. 8. 1879. z Kravařova č. 31. zabita granatem 19. 4. 45.
24. Volná Frant.

Těžce zranění byli :
1. Pospěch Dominik 30 letý z čís. 32 ustřelení levé nohy v podkol.
2. Sedláček Jan 48 léty z čís. 4 těžké zranění levé nohy granatem
3. Plachký Jarosl. 45 - " - - " - 12 - " - - " - - " - - " - - " -
4. Žurková Marie 45 - " - - " - 121. - " - - " - ruka střep. gran.
5. Myslivcová Emilie 50 - " - - " - 54 - " - - " - celé tělo
6. Novák Václav 31 - " - - " - 97 zranění obličeje granatem
7. Šrom Rudolf 26 - " - - " - 61 průstřel nohy střepinou granatu

Přechodem fronty v dubnu 1945 vyhořele obytné domy :
1. Čís. 1. Illik Rudlf ( na Strážnici )
2. -"- 2. Šitavanc Karel ( ve dvoře )
3. -"- 6a Volný Rudolf ( -"- ) výměnek
4. -"- 7. Graca Josef
5. -"- 8. Sedláček Jan
6. -"- 12a Plachky Jaroslav
7. -"- 22. Bala Rudolf
8. -"- 43. Skuplík František
9. -"- 44. Satke Štěpán
10. -"- 47. Knop Algred.
11. -"- 48. Pchále Adolf
12. -"- 49. Klemišová Františka
13. -"- 51. Halška Jindřích
14. -"- 53. Laryš Josef
15. -"- 56. Sonnek Edmund
16. -"- 57. Laryš Jan
17. -"- 58. Hanak Rudolf
18. -"- 63. Kaštovský František
19. -"- 66. Ulman František

Str. 86

20. -"- 67. Jelonek Jindřích
21. -"- 70. Kostka Stanislav ( štěpnice )
22. -"- 71. Šubert Richard ( -"- )
23. -"- 75. Kudelová Gabriela ( mlynek )
24. -"- 76. Tkačík Josef ( Přerovec )
25. -"- 78. Pavelková Terezie ( Strážnice )
26. -"- 80. Skuplík Alois ( -"- )
27. -"- 82. Havrlant Josef ( u řeky Opavy )
28. -"- 84. Maliková Hedvika
29. -"- 91. Hranostaj Jindřích ( u sv. Jana )
30. -"- 92. Luska Josef
31. -"- 94. Volný Josef ( -"- )
32. -"- 141. Malyška Vilém
33. -"- 144. Langrova Pavlina
34. Čís. 95 Havlíček Alois ( ve dvoře ) ( výměnek )

I náš hřbitov je silně poškozen. Ploty polamane a převracené, hodně křízů a pomníku střelbou poškozených a hlavní kříž uprostřed hřbitova je nachylen a silou výbuchy vytočen.

Vyhořele domy v osadě Kravařově :
1. Leivertová Emilie čís. 10.
2. Slanina Rudolf -"- 13.
3. Hanák Antonín -"- 22.
4. Měch Jan -"- 24.
5. Holeček Karel -"- 28.

Vyhořele stodoly v Krvařově :
1. Holeček Karel č. 28.
2. Měch Jan č. 24.
3. Otypka Eduarde č. 19.
4. Hartman Antonín č. 17.
5. Hanák Antonín č. 22.
6. Leifertova Emilie č. 10.

Ztracený a Uhořely dobytek v Kravařově :
1. Otýpka Eduard č. 19. 2 kravy
2. Hanák Antonín č. 22. 3. -"- 2 koně
3. Reichel Gustav č. 6. 4 -"- 5 -"-

Str. 87

4. Šeděnka Frant. č. 9. 2 -"- 1. -"-

Silně poškozené a rozstřílené domy u nás :
1. Pika Antonín čís. 4. 30. Halška Rud. č. 139.
2. Volný Rud. -"- 6. 31. Onderka Rud. č. 145.
3. Plachký Jarosl. -"- 12. 33. Kostřicová Anna č. 147.
4. Meixner Antonín -"- 16 34. Žurek Jos. č. 149.
5. Luska Josef -"- 17 35. Jelonek Lud. č. 151.
6. Stuchlíková Veronika -"- 23. 36. Havrlant Alois č. 152.
7. Kocianová Marie -"- 34. 37. Slaný Josef č. 153.
8. Halška Jindř. -"- 51.a 38. Vitek Jos. č. 155.
9. Kaštovský Jan -"- 63a 39. Luska Stanisl. č. 156.
10. Adamec Adolf -"- 69 40. Lexa Peter č. 158.
11. Štalmach Josef -"- 83. 41. Hon Josef č. 159.
12. Honajzer Jindř. -"- 85. 42. Lachetová Frant. č. 160.
13. Neuvirt Jos. -"- 87. 43. Biala Cecilie č. 162.
14. Trubka Jos. -"- 90. 44. Grygar Adolf č. 163.
15. Skuplík Adolf -"- 104. 45. Stará škola č. 9.
16. Novák Josef -"- 107.
17. Vašek Tomáš -"- 108.
18. Nová kaple -"- 110.
19. Halška Valent -"- 112.
20. Malík Frant. -"- 115.
21. Holuša Čeněk -"- 117.
22. Směja Emil -"- 118.
23. Leifert August -"- 130.
24. Tkačík Antonín -"- 131.
25. Matura Leopold -"- 132.
26. Gřešek Frant. -"- 134.
27. Plachky Jan -"- 136.
28. Skuplík Čeněk -"- 137.
29. Morbicer Karel -"- 138.

Str. 88

Vyhořele stodoly v dubnu 1945.
1. Illik Rudolf č. 1. 18. Halška Jindř. čís. 51.
2. Šitavanc Kar. č. 2. 19. Bala Jan č. 52.
3. Halška Bedř. č. 3. 20. Laryš Josef č. 53.
4. Pika Ant. č. 4. 21. Skuplík Reinhold č. 55.
5. Sedláček Jan č. 5. 22. Vašek Jarosl. č. 65.
6. -"- -"- č. 8. 23. Jelonek Jindř. č. 67.
7. Věntus Josef č. 11. 24. Halška Rich. č. 68.
8. Plachky Jar. č. 12. 25. Šubert Richard. č. 71.
9. Meixner Josef č. 21. 26. Tkačík Josef č. 76.
10. Bala Rud. č. 22. 27. Skuplík Alois č. 80.
11. Stuchlíková Ver. č. 23. 28. Havrlant Jos. č. 82.
12. Kocianová Mar. č. 34. 29. Maliková Hedv. č. 84.
13. Skuplík Frant. č. 43. 30. Volný Josef čís. 94.
14. Satke Štěpán č. 44. 31. Tarnava Robert čís. 101.
15. Knop Alfred č. 47. 32. Novák Josef čís. 107.
16. Pchálek Adolf č. 48. 33. Malik Frant. čís. 115.
17. Klemišová Fr. č. 49. 34. Havrlant Alois -"- 152.

Uhořely dobytek přechodem fronty :
koně : kravy : býky : jalovice : telata : Vepře : kozy : husy : slepice
2. 21. 1. 5. 5. 18. 14. 12. 51.

Ztracený dobytek :
kravy : jalovice : telata : kuň : vepře :
9. 5. 3. 1. 3.

Dobytek odvedený Ruskému vojsku :
koně : býky : kravy : jalovice : telata : vepři :
15 2. 18. 14. 5. 3.

Str. 89

Povalečná doba v naší vesnici po vypuzení Němec. vetřelců :
Ihned po postupu Rudé armády dále od naší vesnice, tj. dne 28. 4. 1945. ustavuje se Národní Výbor a kona se prvá poradní schůze. Schůzi zahájil za účasti 17.čl. Bohumil Můra, tentýž je také ihned zvolen předsedou M.N.V. Jednatelem zvolen je akademik Frant. Sosna a poklad. p. František Ondrášek, pekář.
Zároveň je postavená 21. členná, německými puškami ozbrojená "Národní Stráž" námi zvana "Milice", ta střeží ve dne v noci hranice naší dědiny, dává pozor by se z ní nic neodváželo, prohlíži vracejíci se povozy německých a Hlučinských uprchlíku, mají-li větší množství zásob, ty zabavuje ve prospěch obce.

Náš prvý místní národní výbor je takto sestaven :
1. Můra Bohumil, z čísl. 106. předseda
2. Sosna Frant. -"- 9. jednatel
3. Ondrášek Frant. -"- 10. pokladník

Členové M.N.V.
1. Střílka Josef z čís. 97. 11. Pchálek Frant. z čís. 160.
2. Slaný Bohum. -"- 123. 12. Jelonek Ludv. -"- 151.
3. Šíma Oldř. -"- 114. 13. Paleta Rud. Kravařov -"- 22.
4. Sosna Jan -"- 9. 14. Matyášek Frant. Kravařov 14.
5. Illik Radim -"- 164. 15. Skuplík Jaroslav z č. 104
6. Kubin Arnošt -"- 37. 16. Luska Josef z čís. 17.
7. Kubin Frant. -"- 101. 17. Vašek Tomáš z čís. 108.
8. Havrlant Alois -"- 151. 18. Sonnek Edm. z čís. 56.
9. Kubesa Adolf -"- 128. 19. Jelonek Jindřich z č. 67.
10. Böhm Fr. -"- 104.

Národní stráž naší dědiny po přechodu fronty :
1. Juchelka Alexander z čís. 60. 12. Slaný Jaromír z čís. 153.
2. Halška Jan z čís. 51. 13. Janoušek Rud. -"- 128.
3. Friedel Alois -" 64. 14. Halška Čeněk -"- 8.
4. Skuplík Arnošt -" 89. 15. Malík Frant. -"- 115.
5. Friedel Josef -" - 42. 16. Pchálek Josef -"- 37.
6. Knop Alfred -"- 109. 17. Chalupa Josef -"- 115.
7. Friedel Antonín -"- 143. 18. Patrman Miloslav -"- 29.
8. Halška Frant. -"- 34. 19. Stibor Antonín -"- 113.
9. Klemiš Josef -"- 49. 20. Myslivec Rud. -"- 150.
10. Kostka Karel -"- 74. 21. Šrubař Max -"- 35.
11. Konečný Karel -"- 81. 22. Illík Rud. -"- 1.
23. Trojka Jos. -"- 33.
24. Meixner Vojtěch -"- 21.

Str. 90

Rozhazené střelivo, kterého je všade plno, se sbíra a nosí do školy. Zasobovací situace u nás je velmí svízelna. Obchod "Malyška" vyhořel, druhý obchod "Budoucnost" je vykraden ustupujíci i postupujíci armádou.
Nemáme ani cukru ani soli, i o chléb je velká bida. Dříve jsme si mysleli, že po válce ihned bude zás dobře, ale tomu tak není.
Během letních měsíců, se situace zvolna zlepšuje. Platidlem je nám dosud Rišská marka. Úroda přes to, že naše pole byla poježděná a rozkopána, plná trychtyřu od granatu a leteckých pum, je neočekávaně velmi dobrá.
I zeleniny a ovoce je dostatek, přes to, že hodně ovocných stromu bylo zničeno.
V naší vesnici, za vedení mladého a snaživého učitele ustavil se svaz Čsl. mládeže.
Tento svaz naší mládeže, z p. uč. Šubertem Frant. v čele za pomoci rolníku a po domluvě s Vychodomor. Elektrarnámi ( p. inž. Krestou ) poušti se s nevidaným elanem a chutí do prozatimní elektrisace naší obce, hlavně proto, aby naší rolnici mohli svažené obili hned s pole výmlatiti, neb nebylo ho kde složiti. ( Stodoly byly skoro všechny zničene ). Úsili toto, za spolupráce všech občanu, se plně zdařilo. Do žni stala Elektrická mlatička na dvoře rolníka Josefa Meixnera v čís. 21. a tam, se skoro všechno obili z naší dědiny vymlatilo. Vymlacená sláma ukladala se do "brohu". Takovymto způsobem bylo zabraněno veliké škodě a my měli jsme o chléb postaráno.
Mlátičku a jiné hospodařské stroje, darovala nám továrna "Bři Knotkové" z města Jíčina z Čech. Toto město, ujalo se kmotrovství naší dědiny a velmi obětavě a účinně nám pomáha. Náš svaz mládeže, pořádá divadla a zájezdy do Valašského Meziříči, do Horního Benešova a jínde, ziskáva takovýmto způsobem hodně peněz i knižních daru. Skoro všechny peníze věnuje na elektrisaci obce. Díky jím za to!
K zahajení prvního elektr. Osvětlení i výmlatu u nás, je na hříšti u školy pořádaná velkolépá oslava, už s elektr. osvětlením a hudbou elektr. gramofonu.
Slavnost tao se plsně vydařila.
V létě jda do lesa 18 letý statný mladenec Střílka …… z Přerovce, našel tam někde pohozen granat ( Pancéřová pěst ) zvany ( je to granat na odstřelování panceřových vozů německé výroby a strašné síly ). Při manipulaci s ním, tento náhle explodoval a mládence zranil tak těžce že asi za dvě hodiny zemřel vykrvacením.
Druhý případ. 6 letý školak František Laryš z čís. 53. syn Jos. Laryše, kovaře Vitkovických železáren, našel někde menší náboj ze kterým si nemaje poněti co to je, hrál.
Najednou náboj vybuchnul a utrhnul mu levou ručičku v zápěsti, takže do své smrti bude na válku míti památku.
V listopadu měníme peníze. Každý občan za Říšské marky dostává 500 Kčs., tedy ma-li někdo pětičlennou rodinu odevzda na zdejším obec. úřadě M.N.V. 250 RM. a dostává 2500 Kčsl. Více nelze změniti. Kdo má vice peněz nežli mu možno změniti, dává je do Záložny a tyto zůstavají pro něj ale na vázaném vkladu až do rozhodnuti vyšších nadřízených úřadu. Kdo peněz nemá, je samozřejme že nemůže ani měnit, ale takových lidi je málo, vždyť celou válku nebylo lze nic koupit.
Vánoce, první po válce, jak jsou nám milé a vzácne. Se zasobováním už se to lepší a na vydané potravinové lístky lze dostat koupit všechno.
Potravinové a všechny "ENKY" jsou nyní české a platí dál. O kuřivo a hlavně cigarety je nouze veliká. Na tabačenku dostanem na 1. měsíc 70 kusu a to je málo i pro normálního kuřaka. Je jen jeden druh cigaret "Partyzanky" a 1 kus stojí 1. Kčs.

---

---