historie Suchých Lazců

Kronika Tělovýchovné jednoty v Suchých Lazcích 1919 - 1976

kronika část 1.

stránkování v kronice TJ Suché Lazce

Doslovný přepis kroniky p. Josefa Pchalka

Tělovýchovná jednota v Suchých Lazcích byla založena v roce 1919. Byla to první tělovýchovná složka v naší obci Suché Lazce, která kdy u nás existovala. Byla to složka založena na čistě demokratických idejích a spadala také pod patronát sociálně demokratické strany, která byla také její oporou.

Sociálně demokratická strana byla v naší obci založena v roce 1905. Byly to tehdy těžké začátky v tehdejší rakousko-uherské monarchii. V roce 1914 vypukla 1. světová válka a strana se ze dvou třetin rozešla, poněvadž její mladí členové museli na vojnu a ti staří, kteří zůstali doma, ustoupili do takzvané nečinnosti. Až teprve v roce 1918, kdy skončila válka a začali se vracet občané domů, ovšem jen ti, kteří nepadli na bojišti, a trvalo to zase dlouho, než se dala zase strana dohromady a než se zorganizovala, poněvadž někteří členové, kteří byli ve válce přímo na bojišti, nabyli jiného přesvědčení (komunistického). Těch bylo ovšem v naší obci málo, a tak se nedohodli a rozešli se se stranou soc. dem. a postavili se na stranu neutrální. Pro stranu soc. dem. byla většina členů, a tak se ještě v roce 1918 strana soc. dem. zorganizovala a obnovila svoji politickou činnost.

Když se činnost ve straně soc. dem. trošičku rozběhla a mladí členové soc. dem. strany se dohodli, že přišla jiná doba, že máme svobodné Československo a že nemůžeme jen tak nečinně se na všechno dívat a žít po starém způsobu, rozhodli se, že se založí Dělnická tělovýchovná jednota, zkráceně D.T.J.

Nerozbíhalo se toto jenom v naší obci Suché Lazce, ale v celé republice ve všech městech a vesnicích. A tak při jedné výroční členské schůzi soc. dem. strany byla v roce 1919 založena dělnická tělovýchovná jednota v Suchých Lazcích. Byly to tehdy velice těžké začátky, poněvadž naše obec byla ze dvou třetin klerikární a rodiče nechtěli své děti posílat do jednoty, která byla založena na demokratických základech. (To byla jedna veliká překážka).

Druhou takovou věcí bylo, že nebylo kde cvičit, cvičilo se tehdy u některých soudruhů na zahradě nebo na bažině u hřbitova. První rok po založení jednoty se v zimě necvičilo, poněvadž nebylo žádné místnosti. Až teprve v roce 1920 po dohodě se zdejšími majiteli pohostinství a po sepsání nájemné smlouvy se začalo cvičit v roce 1921 od 1. ledna v hostinci p. Josefa Lusky, který měla najatý paní Josefa Kubesová.
Pořádaly se různé zábavné výlety, každý rok se pořádalo kácení máje, a tak se pracně získávaly korunky, aby bylo na zaplacení nájemného za sál, který tehdy činil 800 Kčs za rok. V roce 1922 koupila Jednota jeviště, které stálo 25 000 Kčs, ale to se koupilo samozřejmě na dluh, který se musel každý rok podle smlouvy splácet do spořitelny. A teď si představte, že za tento dluh se musel někdo také zaručit v bance a našli se takoví soudruzi, kteří se toho nebáli.

Založil se v jednotě divadelní kroužek, do kterého byli vybráni ti nejschopnější lidé z řad jednoty a pustili jsme se do horlivé a obětavé práce a začaly se hrát divadla. Na každé Vánoce, na každé Velikonoce, pořádaly se silvestrovské zábavné večírky, které byly připraveny různými vložkami až do půlnoci a potom byla zábava někdy třeba až do rána do bílého dne. A tak se lidé bavili z vlastní své práce.

Byl jsem od svých dětských let dlouholetým cvičencem a později v dospělých letech i pracovníkem dělnické tělovýchovné jednoty v Suchých Lazcích až do zrádné okupace. Vzpomínám si, jak jsme tehdy chodili pravidelně dvakrát týdně do cvičení. Jak jsme vystupovali veřejně po nacvičených akademiích nebo jsme nacvičili veřejné cvičení venku na hřišti. Při každém takovém veřejném cvičení nám vypomáhaly jednoty ze sousedních obcí a my jsme jim to zase vraceli při jejich pořádání.

A takové veřejné vystoupení se v jednotě pořádaly každý rok. Buď byla akademie na jevišti v sále nebo veřejné cvičení na hřišti venku. Svoje hřiště jsme ještě neměli, a tak jsme pořádali veřejné vystoupení u dobrých lidí na větších zahradách. Nebo u p. Denera ve mlýnku nynější p. Bendová nebo na Přerovci u dřívějšího Šudíka, nyní p. Kožaný nebo u soudr. Josefa Myslivce na zahradě, nynější p. Adamčík. Také jsme jednou cvičili u p. Aloise Friedla na zahradě. Byly to skutečně obtížné a tak obětavé práce, že kdyby to dneska řekl některému mladému člověku, tak by nám to nevěřil nebo by se tomu smál.

Měli jsme v jednotě založený divadelní kroužek složený z těch nejlepších a nejobětavějších členů jednoty, kteří přinášeli svou pílí a prací při pořádání divadel a jejich vystoupení dobrou pověst pro jednotu. A tímto jednáním jednota rostla, přibývalo jejích členů a byli jsme také nejsilnější jednotou v naší obci Suché Lazce. Byl jsem také členem divadelního kroužku a hrál jsem divadlo 19krát ve svém životě a věřte, byly to krásné chvíle našich mladých let, na které do konce svého života nezapomeneme. Měli jsme v divadelním kroužku dva režiséry, kteří byli na nás přísní a nestrpěli mezi náma žádnou lajdačinu. Byli velice obětaví a také na nich záleželo o dobré pověsti jednoty a na penězích v pokladně.

Měli jsme v jednotě dva náčelníky, pro muže, dorostence a žáky. Ženy měly také dvě náčelnice, které vedly ženy, dorostenky a žačky. V prvé řadě byla zavedena při cvičení určitá disciplína a dochvilnost při docházce do cvičení, taktéž odchod ze cvičení, hlavně u mládeže, dorostenců a žactva.

zdroj: paní Miluška Pchalková; přepis do digitální podoby zajistila Věrka Kubínová; autor: Josef Pchalek

sdílet kroniku na
Facebooku

kroniku zpracoval pro web
David Závěšický (2016)