historie Suchých Lazců

Kronika Tělovýchovné jednoty v Suchých Lazcích 1919 - 1976

kronika část 8.

stránkování v kronice TJ Suché Lazce

Na plánu šaten se přece nic neměnilo, ani na délce ani na šířce, ani na centimetr, jenom se jednalo o ty záchody v tom sklepě a o ten sklad na to palivo. Proč jsem chtěl ten kousek sklepa? Záchody v tom sklepě by byly izolovány proti zamrznutí, byly by pod jednou střechou a byl by i ten kousek skladu, který tu dnes postrádají a nemají ho. A za druhé jižní strana šaten by měla dva schůdky od terénu hřiště, tím by netrpělo zdivo šaten, jak se to tam dnes projevuje. Šatny vlhnou od spodu a zatéká i na střeše. A záchody už byly dvakrát rozmrazeny, to znamená, že už se tam vyměnily dvakrát klozety a kdoví, kolik jich ještě bude následovat v dalších letech.

Já jsem se se žádným nehádal, jednoduše jsem jim řekl, že to dělat nebudu a také jsem to nedělal. Jen se přijďte podívat, jak to všechno stojí a uvidíte, kdo měl pravdu. Ty záchody museli stejně postavit na zadním konci šaten, museli pro ně dělat zvlášť základy i střechu. Jsou vystaveny tak, že při sebemenším mrazu zamrzávají. Kdyby byly ty záchody v tom sklepě, jak jsem navrhoval, byly by bezpečné proti mrazu, bylo by snadnější jejich odvodnění do septiku a tak dále. Ten strop na ten kousek sklepa by jistě tolik nestál, co s lety ty záchody, které museli stavět vedle šaten. Šatny, které dneska na hřišti stojí, jsou postaveny jenom pro tu kopanou, jiného účelu nemají, jsou opuštěné od podzimu až do jara, nikdo se po celou zimu a podzim o ně nezajímá. Kdyby se nebylo sešlo z cesty a nechali mě postavit ty první šatny, které jsem měl v plánu a na které jsem se také přičinil o materiál a ve kterých měla být ta kuželna a pěkná klubovna pro košíkovou a ping-pong, mohlo být na hřišti živo po celý rok i v zimním období.

Chtěl jsem také pomoct těm mladým při zřízení přírodního kluziště na hřišti. Vodovod máme až na hřišti připojen, nedalo by to moc práce, jenom vyrovnání terénu v také míře, aby se na tom dal hrát hokej. K tomu už nedošlo u mne ze zdravotních důvodů.

Když se začalo se stavbou těch šaten, tak se také začalo i s oplocením hřiště. Je smutné se dneska na tuto práci podívat, v jakém stavu je. Plot je rozestavěn, pletivo je jenom trochu zavěšené, zrezavělé, na některých místech strháno od hráčů při kopané, ale to nikoho nezajímá, hlavně, že se hraje kopaná. Stálo by za to se nad touto věcí zamyslet, udělat nějakou kontrolu, kolik se koupilo sloupků na plot, kolik pletiva, kolik napínacího drátu, kolik plota je postaveného, kdo s tím hospodařil a kde je ostatek. Taktéž to je se šatnama. Materiál se bral od hasičárny, z koupaliště Přerovec, kolik Okresní hospodářská správa ČSTV přispěla peněz na výstavbu šaten, kolik bylo na šatnách odpracováno hodin zadarmo v akci "Z" od mládeže. Jestli se tam vedl nějaký stavební deník o záznamu těch odpracovaných hodinách. Taktéž deník o materiále, kolik se tam vyrobilo cementu, štěrku a jiného materiálu, vždyť vápno se vozilo z toho Přerovce v sudech a ta cihla se vozila zase zpátky, jak jsem se již vpředu o ní zmínil, že ji tam tak zbytečně odvezli.

A teď ještě napíši, jaký mohla mít naše obec kulturní dům i s krásnou tělocvičnou a zděným jevištěm pro kulturu. Mezitím, co se stavěl ten nešťastný areál na tom Přerovci, rozhodl se p. Josef Luska mladší postoupit celou budovu toho hostince Státní bance v Opavě za odpis dluhu, který na tom hostinci měl, bylo toho 32 000 Kčs. Státní banka tuto nabídku přijala, dluh p. Josefu Luskovi odepsala a hostinec postoupila MNV jako vlastní majetek pro obec. A teď se ukázala ta největší chyba předsedy Sokola i MNV, že mě neposlechli a nezačali s tou opravou toho hostince, když jsem za Josefem Luskou byl v roce 1965 po skončení té bouračky v té Opavě a vyřizoval jsem opravu toho sálu, a jak mi předseda řekl, že do soukromého majetku nedá ani cihlu. To byla největší chyba, jaké se dopustili. I když byl ten nešťastný Přerovec započatý a padlo tam za oběť polovica toho materiálu, na kterém jsme se tolik narobili a byl nám z tělovýchovné jednoty ukraden a zašantrocen a stala se z něj zřícenina, která tam dneska stojí na tom Přerovci a straší celé okolí. Mohlo se ještě s opravou toho hostince začít, na hřišti stálo ještě těch 8 000 kusů cihel, o kterých jsem se zmínil vpředu, že ji odvezli zbytečně na ten Přerovec a potom ji zase vozili zpátky na stavbu těch šaten. Vedle hostince stály ještě také menší stáje, které se mohly zbourat a použít při opravě toho hostince (tam bylo 10 000 ks cihel). A dluhu se nemuseli bát, dobrá hospoda, to je studna na peníze. A mohl být u nás krásný kulturní dům, který mohla vlastnit obec i tělovýchova a celá nár. fronta. Na MNV nechtěli o tom ani slyšet, že je započatý ten nešťastný areál, že nejsou pro to peníze.

Přišly do toho ještě politické nesrovnalosti rok 1968 + 69. A tak se rozhodli na MNV pro nejsmutnější věc, kterou jsem kdy zažil za svého života v naší obci a kterou už snad nikdo nenapraví, dokud se nenajdou v naší obci lidé, kteří to budou rozumně vést a poctivě jednat a nehrabat jenom k sobě a budou skutečnými hospodáři v naší obci. Darovali nebo prodali, to nevím, jak to spachtlovali, celý ten hostinec Pohostinství Ráj, restaurace a jídelny v Opavě. Z ředitelství Ráj z Opavy přijeli, poohlídali, zamlouvalo se jím to a budovu zabrali. A hned se začalo s opravou. Použili přitom těch plánu, které měl bývalý majitel p. Josef Luska mladší připraveny pro rekonstrukci, a které nám také nabízel zadarmo, poněvadž pro něho už neměly cenu. Rozbourali ty stáje, o kterých jsem se již zmínil, materiál použili při opravách toho hostince a ještě toho roku 1968 o Vánocích otevřeli znovu opravený hostinec. A slavnostně se popíjelo a stali se neomezeným pánem objektu, ke kterému tak lacino přišli. Stála je tato oprava, jak jsem zaslechl, 200 000 Kčs. Ale nelitují toho, poněvadž během dvou let se jim tyto peníze vrátily zpátky.

---

---

zdroj: paní Miluška Pchalková; přepis do digitální podoby zajistila Věrka Kubínová; autor: Josef Pchalek