historie Suchých Lazců

Kronika Tělovýchovné jednoty v Suchých Lazcích 1919 - 1976

kronika část 9.

stránkování v kronice TJ Suché Lazce

A teď jsou Restaurace a jídelny pánem situace v naší obci. (Teď už je pánem zase pohostinství Jednota). Ještě než se začalo s opravou toho hostince, sepsala se smlouva s ředitelstvím Ráj, že nebude u nás v obci jenom jeden hostinec. Toto se napsalo na MNV, to dodalo ještě lepší chuti pro opravu toho hostince. Když se ale dověděli na ředitelství Jednota, že u nás bude jenom jeden hostinec na firmu Ráj, ihned se zase zašalo vyjednávat, že pohostinství Jednota musí zůstat jako konkurent. Na tento hostinec Jednota doplácela každý rok. A tak jsme měli od roku 1968 až do roku 1976 dva zařízené a dobře zásobené hostince, do kterých se chodila a ještě chodí naše mládež vzdělávat. Do toho opraveného hostince se říká do Ráje u Bílého Anděla a do toho druhého do Pekla (To Peklo už je uzavřeno).

Nad kulturou a tělovýchovou v naší obci se zatáhly černé mračna a bude dlouho, dlouho trvat než se najdou zase lidé, kteří je rozeženou. Opravený hostinec, který změnil majitele a má ho v provozu pohostinství Jednota, má krásný opravený sál s parketovou podlahou, ale jenom pro pořádání tanečních zábav a pro schůze MNV. Tělovýchovná jednota tam nemůže, poněvadž pohostinství Jednota nás tam nepustí s nářadím, o tom není ani řeči ani pomyšlení. A tak se má cvičit v té škole, tam je to maličké a to každého cvičitele brzy omrzne. A tak to u nás v Suchých Lazcích pokulhává a podřimuje a myslím, že to usne jednou navždy. Na hřišti se postavily ty šatny, toto je jenom pro tu kopanou, jiného významu to nemá.

A kultura, ta je u nás teprve na holičkách. Kdysi stávalo v tom sále, který vlastní teď pohostinství Jednota, jeviště na dřevěném podiu, které se muselo při každém pořádání zábavy rozebrat a vynést ven. Když se začalo s opravou toho hostince, odvezlo se jeviště u jednoho občana do stodoly a tam odpočívá do dnešního dne. Proslýchalo se, že restaurace Ráj postaví ještě jeviště zděné, jak bylo zakreslené v tom plánu, který nechal nakreslit bývalý majitel p. Josef Luska, ale dodnes se nic neděje. A myslím, že už z toho sešlo podle úpravy terénu kolem hostince. Dřevěné podium, na kterém stávalo jeviště v sálu, se už použilo neznámo na co, nebo se už zase vypařilo do neznáma. A co bude s tím ostatkem jeviště, to je otázka času, to mají na starosti myši. Toto nikoho nezajímá z vedoucích činitelů na MNV a myslím, že ani moc ve straně.
Dneska v naší obci mládež nemá žádné možnosti rozvinout se v tělesné výchově a sportu a v kultuře teprve ne. Abych se správně vyjádřil, žádnou kulturní místnost, která v naší obci mohla být a byla nerozvážnými lidmi na vedoucích místech MNV lehkomyslně zmařena. Jak mám dneska 66 let a jsem rodák naší obce Suché Lazce, si nepamatuji, aby jeviště bylo někde vyvezené ve stodole a tak postupně zašantrocené a znehodnocené, jak je tomu u nás v Suchých Lazcích.

Oslavili jsme 30 let osvobození naší milované vlasti slavnou rudou armádou i našimi vojáky, ale v naší obci se za těch 30 let pro sjednocenou tělesnou výchovu a kulturu neudělalo vůbec nic. Pohostinství Jednota je dneska pánem opraveného hostince, ze kterého těží velký roční zisk, ale jak to vypadá s kulturou a tělovýchovou, to nikoho nezajímá. Kdyby MNV, když dostal tento hostinec do vlastnictví od nár. banky, ponechal si ho jako majetek obce a kdybychom ho opravili, jak jsem jim navrhoval, mohl být dneska u nás v obci krásný kulturní dům s krásným sálem i vyzděným jevištěm. Pohostinství měli najat Jednotě za smluvený roční nájem a mohli mít každý rok hotové korunky na stole MNV, ze kterých mohli vždycky podnikat drobnější práce v obci. Kdo a kdy napraví tyto skutečné chyby, o kterých dneska píši?

Dneska máme sjednocenou tělesnou výchovu, to znamená, že na jednom hřišti a v jedné tělocvičně může cvičit všechna mládež, ať je to dělník z průmyslu nebo zemědělec nebo vzdělaný mladý i dospělý člověk. Kde chceme mladé lidi sjednotit a kulturně vychovávat? V hospodě u piva a pulky nebo na hřišti a v řádném kulturním domě? Mladí lidé jsou různých názoru. Jedni by cvičili, druzí by zase hráli divadlo a jsou i takoví, kteří sedí každý volný čas v hostinci a kazí ty mladé lidi, kteří nemají kde jít jen proto, že není žádné jiné možnosti u nás, jedině dva dobře zařízené hostince.

Za mojich mladých let byly u nás v hostinci zřízeny kuželny, které jsme také navštěvovali a bavili jsme se ve volný čas v kuželnách. Dneska nemá mladý člověk u nás v širokém okolí žádného pobavení, není žádné tělocvičny, ani žádné kuželny, nemá se kde v zimních měsících zabruslit, v letních měsících se nemá kde vykoupat. A tak co má dělat? Sedne do hostince a popíja tak až na to navykne a stává se z něho notorik a kdoví, co ještě. Kdo nese za tuto věc zodpovědnost? Mládež nebo vedoucí činitelé?

Bylo mi kolikrát vytýkáno od vedoucích lidí, že mládež je ke všemu lhostejná, že je lenivá, že chodí málo na obecní brigády a tak dále. U nás v naší obci je mládež zklamaná, poněvadž si ti starší už dost namakali a nic z toho není. Vždyť jsem s nimi v té Opavě na té bouračce odpracoval 1400 hodin a nic z toho nemají. Stojí z toho jen ta zřícenina na tom Přerovci. A to dělali všechno zadarmo, nemyslete si, že za tu práci něco dostali a zadarmo se nadřít a nic z toho nemít, to omrzne každého.

A teď na tom Přerovci zase se odpracovalo 1 500 hodin, zase od mládeže a občanů a co z toho máme? Nic, jedině smutnou vzpomínku a nechuť k práci v akci "Z". Jak dlouho tam bude ještě stát ta budova na tom Přerovci opomíjena a chátrat? Vždyť tam je přestavěno 100 000 Kčs a zabráno tolik pozemku, ze kterého sklízela místní JZD seno a teď tam roste trní a křoviska.

---

---

zdroj: paní Miluška Pchalková; přepis do digitální podoby zajistila Věrka Kubínová; autor: Josef Pchalek