historie Suchých Lazců

Rodinná kronika Antonína Malíka 1890-1942 - Una harum ultima

stránkování v kronice "Una harum ultima"

Autor: kronikář Antonín Malík

Str. 21.

Jest záhodno se zmíniti a napsati zde sen, který měla moje žena (vaše matka) v druhém týdnu po neštěstí. Dle pravdy zde všechno uvádím, neb sen se vyplnil a přesvědčil nás o jsoucnosti záhrobí. Každou noc, proplakala moje žena ztrátu našeho syna vždy několik hodin a v pláči také usla. Jednou v noci mne volá, já vstanu v obavě co se asi stalo, že snad onemocněla, ale žena mi v pláči zděluje, že byla s Václavem, že ho viděla. Teď počala vykládati že měla živý sen ze kterého se probudila. Povídá, snilo se mi že jidu z kostela jako z Komárova, tu někdo přijde ke mně a sděluje mi, že náš Václav jest těžce nemocen a leží ve Vídni v nemocnici. Já hned spěchám na nádraží vsedám do vlaku a jedu. Přijedu do Vídně, ptám se kde jest nemocnice, bylo mi ukázáno, bylo to barákové oddělení, pospíchám k světnici, kde mi bylo ukázáno, kde leží, zaklepu, ve dveřích se mi zjeví starší tlustý pán bez kabátu v košili a rukávy zahrnuté pod loktě. Ptám se jestli tu leží Malík, že ano, jestli by mohla s ním mluvit, to že né, neb jest strašně slabý, vidět by ho mohla? Ano, pán pokročiv odhrnul záclonu, ale můj bože, za ní leží Václav, já se nezdržím a zavolám "Václave" a on maminku! Pán zahrne záclonu a povídá, neplačte matko, za šest týdnů ho máte doma. Žena sedí v loži pláče a počítá, dnes sedmnáctého března 7 jest 21 března a 7 dní jest 28 dubna, Tato povídá 28. dubna ho dostanem dom. A stalo se, sen se stal za šest týdnů skutkem, by vše zbaveni naděje, že Václava již nenajdem, vlel znovu naději ženin sen do nás. Tím snem jsme se utěšovali, v té naději jsme žili sami sobě, že nemí možná, aby nám nebylo dopřáno pochovati našeho syna. J Frantík se vypravil až do Petřkovic do nemocnice, kde ležel utopenec jestli to není on a nebyl. Každý den čekání pro nás znamenal rok.

Str. 22.

Ve středu 26. dubna 1934 v jednu hodinu odpoledne dostali jsme vzkaz od pana Mülera (poštovní oficiál v.v. byli v domku u říšské silnice pod kopečkem), abychom k němu hned někdo přišli. Já jsem se právě ubíral k spaní (měl jsem noční směny), máma přiběhla ze dvora a volá, táto! Máš hned jít k panu Mülerovi, snad našel Václava, možná, že můj sen se vyplní. Ó dej dej pana Bože. V okamžiku jsem byl nastrojen, máma odskočila pro bratra Alfonsa, sedli jsme na kola a jeli. Přijedeme k panu Mülerovi on nás již vyhlížel ze svého domku, povídá nám. Při obchůzce kolem Opavice, zahlédl jsem něco zavěšené na skáceném stromu v Opavici asi šest až deset metrů od břehu, jeďte se podívat snad to bude Váš syn. Jest to v druhé zátočině za Hellovou továrnou, proti velkým Hošticím a proti továrně Jedličkové. Jedem s bratrem břemo to od Havrlanta proti toku Opavici, přijedeme na označené místo a vidím, že něco podobného jako vycpaný pytel visí na stromě. Z dálky se to nedalo zjistit, Alfons vyzul boty a brodil se oklikou k místu nálezu. Když přišel k místu zjistil, že to jest skutečně náš drahý Václav. Jaký pocit jsem měl a jak mi bylo vím jedině já sám. Alfons přišel zpátky na břeh, tam jsme usedli. Alfons se postará odklidit Václava na louku, já jsem sedl na kolo a jel na četnickou stanici Komárova. Četníci hned telefonovali pro lékaře, na státní zastupitelství. Do Opavy jsem jel hned sám osobně, nevyjednal jsem nic, bylo odpol. zavřeno. V Opavě jsem jel k synovi Františku, který se učil i p. Kašného, sdělil jsem mu smutnou zprávu a o nálezu. Zároveň i křesničce jsem poda sdělení (křesnička moje Emílie Juchelková bytem v Opavě). Přijeli jsme z Opavy z Frantíkem k místu nálezu a Václav již ležel na louce přikrytý plachtami. Spousta lidí přítomno. Moje sestra Leopoldina právě přiváděla naříkající matku.

Str. 23.

Bože – to byla chvíle, hrozné setkání, nic jsme kolem sebe nechápali. Václav jsem matce neukázali, ne proto, že snad byl v rozkladu neb že špatně vypadal, jenom pro to, aby se zabránilo hroznějším výjevům. Z Komárova jsem obstaral povoz, Václava jsme naložili u Komárova jsme potakli četnictvo a Dr. Sanatříka z Kylešovic. Na voze prohlédnul mrtvolu Václava, zároveň dal hned povolení k volnému převozu a pohřbu. Václava jsme dovezli na hřbitov do márnice v Suchých Lazcích. Frantík telefonoval pohřebnímu ústavu "Konkordia" do Opavy. Přijeli autem, dovezli truhlu, Václava umyli nastrojili a uložili do truhly. V pátek 28. dubna ráno, donesli jsme Václava na marách domů. Sen mojí ženy Václavovy matky splněn. V devět hodin ráno, byl vypraven smuteční obřad z domu, za doprovodu třiceti družiček, hudby a občanstva ubíral se průvod do místní kaple, kde byla sloužena zádušní mše svatá. Po mši svaté pak na místní hřbitov, tam jsme Václava uložili k věčnému odpočinku - tam, kde i my si odpočineme po světských trampotách.
Budiž Václavovi země lehkou.
Dlužno se zmíniti že mrtvola Václava nebyla v rozkladu to proto, že dva měsíce ležela v rozvodněné Opavici. Obličej měl trochu poďubán, sna od ryb, na těle od vlasů až po obočí měl ránu. Věříte v jasnovidectví? Neb v sugestivní moc vůle? Zajisté že nevěříte, já jsem také nevěřil až jsem se přesvědčil pak jsem uvěřil, že jest u někoho vyvinut sedmý smysl a že dovedou takoví lidé Vám ukázat budoucnost i minulost a také přítomnost. Zase vám zde napíši kus skutečné pravdivé jasnovidecké události, v které zase hraje hlavní roli moje žena. Aby bylo dovršeno utrpení v našem neštěstí, ukradl nám zloděj 300 Kč, těžce našetřených. Zloděj se přiznal, ale peníze jsme nedostali.

Str. 24.

Právě tato krádež peněz dala podnět k tomu, že se moje žena … (zde chybí kus textů)
(mojí sestry Marii), obrátila na jasnovídce. Muž tento bydlel toho …
v Kylešovicích u Opavy, jmenoval se Bartoň. Žena a moje sestra …
když přišly k panu n.n. uvedl mojí ženu do světnice, čeho prý se …
žena mu pouze řekla, že se nám ztratily peníze. Více nemluvila …
Dotyčná ses dal černou pásku na oči, skleněnou kouli před sebe a …
vy máte dome ve světnici dvě tmavé postele, stul, tmavou a světlou ...
skříň v čele světnice jsou dvě okan, po straně jedno okno, u těch dve…
oken stojí tmavá starší kosňa ze třemi šuflaty, v té horní šufladě …
jest šactvo, pod tím jest rozprostřen šedý papír, modlitební knížka …
a účet, pod papírem jest několik bankovek. Mezitím se mi zde mo …
starší ženská, trochu přichylená, syvé vlasy, na sobě má novu modko …
zástěru. Ta žena nemá nic s krádeží. (Ráno v den krádeže přišla si pro sto korun sousedka Rybová, skutečně tak vypadala).
On pokračuje, ten který vám peníze vzal jest mužský o půl hlavy větší nežli vy, má kulatý plný obličej s vyráškami, oblečen jest v tmavé šaty. Kdyby jste mi byla donesla ten účet neb kousek toho šedého papíru (těch věci se dotýkal), byl bych Vám určito řekl kdo to jest, teď vám nezbývá jenom podle popisu zloděje hledat. Peníze již zpátky nedostanete, za čtvrt hodiny na něj pusobím. Zloděje jsme zjistili a také mu odpustili od dalšího soudního stíhání, peníze jsme nedostali, dle výpovědi jeho, přišla na něj v ten den odpoledne (to byla právě žena u toho p. B.), když chodil s námi kolem Opavice taková hrůza, že se musel kapesníkem stírat pot z obličeje, peníze měl v kapse pod kapesníkem. Když kapesník vytáhl zmáčkl i peníze, kapesník přiložil k obličeji peníze spadly do vody na okraj Opavice. Vítr je odfoukl dále na vodu. On od hrůze nebyl v stavu nic dělat ani nás upozornit, vzdyč jsme kráčeli před ním a nic jsme nevěděli. Tedy posuďte a uvažujte nás blaží vědomí, že jsme odpustili.

Str. 25.

Když skončil věc o krádeži peněz, povídá mu moje žena. Pane B. Ještě jednu prosbu mám, utopil se nám syn, do dnešního dne ho nemáme. Neřekl by jste mi, kde by bylo možno ho hledat? Pokusím se povídá p. Bartoň, usedá ke stolu, váže si na oči zelenou pásku a hledí chvíli do skleněné koule před sebou. Po chvíli se otřese a povídá, s tím člověkem jsem již jednal. (Václav byl při ním v listopadu r. 1933). Ano, jest ještě zde ve vodě, v druhé zátočině pod Šloferem visí za sponu od gatí na stromě, který jest vyvrácen a ční přes řeku, neručím že tam bude dlouho viset, po řece plovou ledy snadno ho některý srazí. Mladík má dlouhé tmavé vlasy, na těle má ránu, karovaný nový svetr, (kara červené), nové střuskové kalhoty, v kapse kalhot několik drobných mincí (korun). Žluté polobotky a hnědé ponožky. Tolik jsem Vám paní mohl říci, jděte hned na označené místo, utrhne-li se spona popluje dále. Mezi jiným říkal také, že má žlutý nový kožený opasek. Když jsme Václava našli, mšl zadní sponu u gatí utrženou. Tehdy v těch problémech jsme dlouho uvažovali, první byl sen, druhé krádež peněz a třetí popis Václava, Není to něco co stojí za uváženou? Snad budete i vy o tom často přemýšlet.

V roce 1915, 18. září narodila dcerka, dostala jméno Leopoldina, za … zemřela na hla…

Dne 1. dubna 1917 narodil se syn František, narodil se právě v době hrozné světové války, v době bídy a hladu, brambory mačkané bez maštění jste jedli s Václavem místo krupice. Kdyby měly všechny dítky tak starostlivou a dobrou matku jako jest vaše, bylo by dobře, ta dovedla vyzhaňat a dovede do svého nejdelšího života a stáří vytvořit a přemýšlet jen a jen to nejlepší pro svoje dítky. Já vím, že vám jest všem blaze pokud kolem vás běhá a nepopřeje si odpočinku.

Str. 26.

Jak jsme mohli tak jsme se brali, ja jsem ukončil nemoc tyfu, tu hned zase matka na ženskou nemoc i s malým Frantou odvezena do Opavské nemocnice. Znovu jsme oba vyzdravěli, tak jsme se sehnuti pustili oba do práce. Ubíhaly dny, měsíce a roky, aniž jsme se naladili nastoupil druhý chlapec Frantík do školy. Vychodil obecnou školu v Suchých Lazcích, nastoupil pak do měšťanské školy v Jaktaři, vychodil čtyři ročníky. Za docházky školní onemocněl těžce na oční nemoc, úplně se stal nevidomý, byl léčen v Opavské nemocnici p. Dr. Slámou a vyléčen. Po vychození měšťanské školy, pracoval krátký čas při zednikach. Pak nastoupil do učení, mínil se učit číšníkem. Tak 31. července 1932 nastoupil jako učeň za číšníka v restauraci pana Kašného v Ostrožné ulici v Opavě na tři roky. Po vyučení nastoupil místo jako číšník v kavárně "Industrial" ve Vítkovicích. Pak v hornickým domě "Kavárna Elektra" v Mor. Ostravě. V roce 1938 působil na letní sezoně ve Vysokých Tatrách v hotelu Jelínek na Slovensku starý Smokovec. V roce 1938 byl odveden tedy přijel koncem září domů za účelem nastoupení vojenské služby. Jelikož němci zabrali 10. října 1938 "Sudety", tak nováčci do československé armády již nerukovali. Zúčastnil se po československé mobilizaci zřizování zákopů pak jako kuchař vařil pro mobilizační dělníky stravu až do odvolání. V roce 1939, 8. února byli povoláni mladíci z obce na práci do Říše, Frantík s nimi. Jakysy čas pracoval na budování dálnice pak se dostal za kuchařa. V německu byl zaměstnán dva roky jako vrchní kuchař na různých místech. Také nedopatřením se dostal do německé armády, jako Čech, byl ze svazku vojenského vyvázán.

Str. 27.

Koncem roku 19940 přijel domů, našel se místo jako kuchař v hotelu "Římský císař" Masarykovo náměstí v Opavě, za kuchaře působil jenom čtrnáct dní. Obdržel místo ve Slezském dvoře (Slesicherhof), jako vrchní číšník na tom samém náměstí (teď to jest Herrengasse). Dne 3 ledna 1942 v sobotu měl František svatbu církevní v místní kapli o půl jedenácté dopoledne, oddával je farář z Komárova. Vzal si za ženu Libuši Vidhalmovou narozena … dcera místního pekaře … a jeho manželky ….
Po svatbě bydleli oba půl roku s námi na výminku pohromadě, pak se odstěhovali do Sucholazecké osady "Hadrunek" do statku pana Antonína Hanáka čís. 22. Dne 16. října 1942, narodila se jim dceruška, byla pokřtěná v chrámu páně v Komárově na jméno Hedvika – Eliška. Kmotři byli, Josef Chalupa a jeho manželka Hedvika rozená Malíková. U křtu držela dítko na rukách babička Malíková H. Dceruška nežila dlouho, po desiti týdnech zemřela dne 27. prosince 1942. V polovici roku 1943, přistěhoval se z osady Hadrunek do Suchých Lazců do domku pana Josefa Vavrečky č. …

Str. 28.

Hedvika narozena 5. prosince 1921 v Suchých Lazcích čís. 84. děvče se narodilo za poměrů lepších ve svobodné "Československé! Republice. My jsme ještě hospodářsky stali slabí, ještě jsme nepracovali na svém pozemku vlastním, ale zato ve svém vlastním státě. Hedvika vychodila obecnou školu v Suchých Lazcích dva ročníky měšťanské školy v Opavě Gabelsbergerova ulice. Když ji bylo čtrnáct let, nastoupila službu k jednomu dítku u pana Salibora rolníka v Hlavnici.

---

---

přepsal: David Závěšický(4.1.2025), skenování a zprac. pro web: David Závěšický